Constitutional complaint dismissed as all legal remedies were not exhausted due to pending appeal.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the City of Prague against lower court rulings regarding land ownership. The petitioner argued violations of fundamental rights, but the Court noted that the case had been remanded to the first-instance court following a successful appeal by the highest court. Consequently, the Court held that all statutory legal remedies had not been exhausted, rendering the complaint inadmissible under the relevant procedural law.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights, unless the highest court explicitly rejects the extraordinary remedy as inadmissible.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky Hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2, zastoupené JUDr. S. Z., proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 12 Co 102/2006-259 ze dne 16. 8. 2006 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 č.j. 22 C 201/2003-229 ze dne 7. 7. 2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností brojí stěžovatelka proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 12 Co 102/2006-259 ze dne 16. 8. 2006, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 č.j. 22 C 201/2003-229 ze dne 7. 7. 2005, kterým bylo určeno, že žalobce (Římskokatolická farnost u kostela sv. Petra a Pavla Praha - Bohnice) je vlastníkem pozemku parc. č. 1305/17 zapsaného v katastru nemovitostí pro k.ú. T. u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu na LV 885. Napadenými rozhodnutími byla podle názoru stěžovatelky porušena ustanovení čl. 36, čl. 37 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Dříve, než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny předpoklady stanovené pro řízení o ústavní stížnosti zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.
V předmětné věci byla rozhodnutí napadená ústavní stížností napadena i dovoláním.
Nejvyšší soud ČR rozsudkem č.j. 28 Cdo 165/2007-280 ze dne 28. 2. 2007 rozhodl, že dovolání je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné a napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení.
Za tohoto procesního stavu je zřejmé, že stěžovatelka má v současné době k dispozici všechny procesní prostředky k ochraně svého práva, protože věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení a rozhodnutí.
Vzhledem k citovanému ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je tedy ústavní stížnost nepřípustná, protože nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon stěžovatelce poskytuje k ochraně jejího práva.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. května 2007
Vojen Güttler
soudce zpravodaj