Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 893/07 ECLI:CZ:US:2007:3.US.893.07.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed for late filing as statutory time limits are mandatory and non-extendable.

Geschäftsnummer III.ÚS 893/07
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against lower court rulings. The applicant argued that the complaint exceeded the statutory 60-day deadline but claimed it involved fundamental rights beyond personal interest. The court ruled that the time limit is a mandatory procedural requirement that cannot be extended or waived, resulting in the rejection of the complaint.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 72 para. 1 lit. a) and § 72 para. 3; The time limit for filing a constitutional complaint is mandatory and cannot be extended or waived by the court.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint statutory time limit mandatory procedural rule fundamental rights late filing Constitutional Court procedural deadline

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court
Charter of Fundamental Rights and Freedoms

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 25. května 2007 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti K. P., právně zastoupené Mgr. J. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 10. 2006 sp. zn. 3 To 80/2006 a proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 9. 2006 sp. zn. 1 Nt 354/2006, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 6. 4. 2007, a která byla doplněna podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 24. 4. 2007, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi měla být porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatelky, zakotvená v článku 36 odst. 1 a v článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen ,,Listina").

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Dle ust. § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda.

Dle ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

V předmětné věci byla posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovatelce k ochraně jejich práva poskytoval, stížnost, o níž Vrchní soud v Praze rozhodl v záhlaví uvedeným usnesením dne 12. října 2006. Lhůta k podání ústavní stížnosti tak začala běžet od doručení tohoto rozhodnutí.

Ústavní soud si ze spisu Krajského soudu v Plzni, vedeného pod sp. zn. 1 Nt 354/2006, vyžádal fotokopie dokladů (tzv. dodejek) o převzetí poštovních zásilek obsahujících písemná vyhotovení usnesení stěžovatelkou a jejím právním zástupcem. Z těchto dokladů Ústavní soud zjistil, že uvedené usnesení vrchního soudu právní zástupce stěžovatelky převzal dne 3. 11. 2006 a stěžovatelka je převzala o den dříve, dne 2. 11. 2006. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla předána k poštovní přepravě dne 6. 4. 2007, je zřejmé, že byla podána až po uplynutí zákonem stanovené šedesátidenní lhůty pro její podání.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti dala najevo, že si je vědoma skutečnosti, že návrh podává po lhůtě uvedené v cit. ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Dle jejího názoru však ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, a proto se domnívá, že by Ústavní soud měl postupovat ve smyslu § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud připomíná, že stěžovatelkou citované ustanovení se vztahuje na případy, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3) a nikoli na případy, kdy je ústavní stížnost podána opožděně. Lhůtu k podání ústavní stížnosti nemůže Ústavní soud prodloužit ani prominout, neboť to kogentní ustanovení § 72 odst. 2 neumožňuje.

Dle ust. § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.

Vzhledem k výše uvedenému byl soudce zpravodaj nucen mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podanou ústavní stížnost dle ust. § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. května 2007

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj