Constitutional Court dismisses constitutional complaint against health care fee regulation as clearly unfounded due to lack of legal basis.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed a group of senators' request to annul a Ministry of Health regulation setting healthcare reimbursement rates for the first half of 2005. Petitioners argued the Ministry exceeded its statutory authority by citing an incorrect legal provision and issued retroactive rules, violating constitutional procedures. The Court rejected these claims because the regulation remained formally valid despite the loss of its substantive legal basis following a subsequent amendment to the enabling law.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu; § 67 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is dismissed as clearly unfounded when the challenged norm retains formal validity but lacks the capacity to produce legal effects due to the absence of a current statutory basis.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 50/2005 Sb. o výši úhrad zdravotní péče pro 1. pololetí 2005
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Františka Duchoně a Stanislava Balíka o návrhu skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky, zastoupených JUDr. K. Š., na zrušení vyhlášky Ministerstva zdravotnictví ČR č. 50/2005 Sb., kterou se stanoví výše úhrad zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění včetně regulačních omezení pro 1. pololetí 2005, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
I. Dne 21. 3. 2005 byl Ústavnímu soudu doručen návrh skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky na zrušení vyhlášky Ministerstva zdravotnictví ČR č. 50/2005 Sb., kterou se stanoví výše úhrad zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění včetně regulačních omezení pro 1. pololetí 2005. Tento návrh byl doplněn podáním, došlým Ústavnímu soudu dne 7. 4. 2005, o návrhem avizované přílohy.
Navrhovatelé dovozují, že Ministerstvo zdravotnictví ČR nepostupovalo při přijetí napadené vyhlášky v souladu s procedurou předepsanou příslušným zákonem o veřejném zdravotním pojištění, a tím i Ústavou ČR a "ohrozilo realizaci jednoho z ústavně zaručených práv, garantovaných Listinou základních práv a svobod. Již samotné uvozovací ustanovení vyhlášky, že vyhláška je vydávána na základě ustanovení § 17 odst. 7 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 459/2000 Sb., je zavádějící, neboť skutečné zákonné zmocnění k vydání vyhlášky je uvedeno v ustanovení § 17 odst. 1 písm. b), na kteréžto ustanovení zákona o veřejném zdravotním pojištění odkazuje i vyhláška č. 532/2002 Sb., kterou se stanoví výše úhrad zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění včetně regulačních omezení pro 1. pololetí 2003, které uvedenou problematiku upravovalo v předchozích obdobích. Navrhovatelé dále dovozují, že Ministerstvo zdravotnictví ČR vydalo napadenou vyhlášku mimo a nad rámec svého zákonného zmocnění a že pro období od 1. 1. 2005 do 25. 1. 2005 je retroaktivní, přičemž se jedná o retroaktivitu pravou. Podle navrhovatelů Ministerstvo zdravotnictví ČR opakovaně porušuje pravidla pro vydávání sekundární legislativy, stanovené Ústavou ČR a zákonem o veřejném zdravotním pojištění.
II. Podle čl. 88 odst. 1 Ústavy zákon stanoví, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení a další pravidla o řízení před Ústavním soudem. Současně čl. 88 odst. 2 Ústavy stanoví, že soudci Ústavního soudu jsou vázáni ústavním pořádkem a zákonem podle č. 88 odst. 1 Ústavy, tj. zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") .
Ústavní soud konstatuje, že návrh byl podán skupinou třiceti senátorů Senátu Parlamentu České republiky, tedy v souladu s podmínkami obsaženými v ustanovení § 64 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu. V předmětné věci lze tedy na straně navrhovatelů konstatovat naplnění podmínek aktivní legitimace.
III. Ústavní soud při posuzování předmětného návrhu vzal v úvahu, že zákonem č. 117/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti veřejného zdravotního pojištění, bylo s účinností od 1. dubna 2006 novelizováno ustanovení § 17 zákona č. 48/1997 Sb. S účinností od uvedeného data byla zrušena též zmocňovací ustanovení, která byla podle Ministerstva zdravotnictví použita při vydání napadené vyhlášky a nahrazena zmocňovacími ustanoveními novými, která jsou ve srovnání se starou úpravou formulována odlišně.
Podle judikatury Ústavního soudu "vypuštěním zmocňujícího zákonného ustanovení nemůže dojít k automatickému zrušení vyhlášky, vydané na základě tohoto zmocnění, není-li tak v zákoně výslovně uvedeno, takže napadená vyhláška zůstává platnou součástí českého právního řádu..." (
sp. zn. Pl. ÚS 3/2000
, publ. pod č. 231/2000 Sb., ve znění sdělení Ústavního soudu č. 130/2001, o zrušení vyhlášky Ministerstva financí č. 176/1993 Sb., o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu).
Vzhledem k absenci materiálních podmínek dalšího normativního působení, dané tím, že chybí zákonné zmocnění (protože nové zákonné zmocnění, provedené zákonem č. 117/2006 Sb., se nemůže retroaktivně vztahovat též na napadenou vyhlášku), je sice tato vyhláška i nadále platným právním předpisem, ale stala se předpisem, který není ani účinným ani aplikovatelným, tedy takovým, který by byl způsobilý vyvolávat v realitě právní účinky pro futuro (srov. obdobně nález
sp. zn. Pl. ÚS 52/03
, vyhlášený pod č. 568/2004 Sb.).
Důvody pro zastavení řízení podle § 67 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nejsou tedy dány, neboť napadený právní předpis nepozbyl platnosti před skončením řízení před Ústavním soudem. Přesto Ústavní soud nemohl pominout, že s ohledem na výše uvedené skutečnosti pozbývá další řízení v této věci jakéhokoliv významu. Právní vztahy vznikající z napadené vyhlášky byly bezesporu z velké části realizovány. Ve smyslu shora podaných argumentů není již tato vyhláška způsobilá vyvolávat nadále právní účinky a další řízení v téže věci tak pozbývá jakéhokoliv významu. Ústavní soud konstatuje, že pro zrušení ustanovení, uvedených v zákoně č. 48/1997 Sb., zákonem č. 117/2006 Sb., se návrh ve vztahu k napadené vyhlášce stal zjevně neopodstatněným. K obdobným závěrům dospěl Ústavní soud i v usnesení ze dne 13. 3. 2007,
sp. zn. Pl. ÚS 23/06
. Ústavní soud proto návrh jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. května 2007
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu