Constitutional Court dismisses constitutional complaint because ordinary appeal to Supreme Court remains pending.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by REALIS-INVEST, s.r.o., against lower court rulings regarding a debt satisfaction order. The applicant argued for the annulment of decisions granting a specific sum to a third party, but the Court found the appeal to the Supreme Court was still pending. Consequently, the Court ruled that the constitutional complaint was inadmissible because the applicant had not exhausted all available legal remedies.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law, including a pending ordinary appeal to the Supreme Court.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud České republiky rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky REALIS-INVEST, s.r.o., se sídlem Svojsíkova 2/1596, 708 00 Ostrava - Poruba, právně zastoupené Mgr. T. G., proti usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 5. 5. 2006, sp.zn. 46 Nc 770/2003 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 7. 2006, sp.zn. 9 Co 1236/2006, za účasti Okresního soudu v Karviné a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Ústavní stížností ze dne 10. 10. 2006 se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 5. 5. 2006, sp.zn. 46 Nc 770/2003, a to v části, pokud byla JUDr. M. V. z Exekutorského úřadu Ostrava přiznána k uspokojení částka ve výši 247279 Kč, a dále zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 7. 2006, sp.zn. 9 Co 1236/2006.
II. Dříve, než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, musel se zabývat její přípustností.
Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4).
V případě, že stěžovatel současně s ústavní stížností podal dovolání k Nejvyššímu soudu je nutno za poslední opravný prostředek ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu považovat právě toto dovolání. To platí i v případě, že přípustnost dovolání závisí na uvážení Nejvyššího soudu [§ 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád]. Řízení před obecnými soudy dále pokračuje, přičemž se v jeho rámci může stěžovatel domáhat ochrany i svých ústavně zaručených práv a svobod. Nelze proto připustit, aby Ústavní soud, v rozporu s principem subsidiarity, jakož i principem minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů, do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci souběžně rozhodoval. Výjimku představuje § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, podle kterého Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle odst. 1, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.
V dané věci Ústavní soud z přípisu Okresního soudu v Karviné ze dne 1. 11. 2006 zjistil, že stěžovatel podal proti napadeným usnesením i dovolání k Nejvyššímu soudu, přičemž jeho argumentace je v zásadě totožná s argumentací, kterou proti těmto usnesením brojí i v ústavní stížnosti. O dovolání nebylo dosud rozhodnuto.
Ústavní soud též neshledal v dané věci žádné důvody zvláštní přípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Jelikož stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, když dosud nebylo o jeho dovolání rozhodnuto, je ústavní stížnost s ohledem na výše zmíněné principy subsidiarity a minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.
III. Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků jako nepřípustnou dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 5. dubna 2007
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj