Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 371/04 ECLI:CZ:US:2007:4.US.371.04.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed because enforcement proceedings concluded, rendering the constitutional claim moot and without current legal interest.

Geschäftsnummer IV.ÚS 371/04
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Interbusiness a.s. against lower court rulings regarding a preliminary measure. The company argued that the enforcement proceedings threatened its claim against a liquidated debtor, but the enforcement case had already concluded with a bankruptcy declaration before the Constitutional Court could review the matter. The court ruled that since the underlying dispute was resolved and the enforcement proceedings were finished, any constitutional review would be moot and lacked the necessary current legal interest required for such a remedy.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 of the Act on the Constitutional Court; § 43 para. 2 lit. a) of the Act on the Constitutional Court: A constitutional complaint must be rejected if the underlying legal dispute has already been resolved or the enforcement proceedings have concluded, rendering the complaint moot and lacking current legal interest.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint mootness doctrine current legal interest enforcement proceedings subsidiarity principle bankruptcy declaration preliminary measure

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 of the Act on the Constitutional Court
§ 43 para. 2 lit. a) of the Act on the Constitutional Court
Art. 36 para. 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Art. 38 para. 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
§ 229 para. 1 lit. f) of the Civil Procedure Code

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
Braveman, D., Banks, W., Smolla, R.: Constitutional Law
Braveman, D., Banks, W., Smolla, R.: Constitutional Law.
Barron, J., Dienes, C.: Constitutional Law
75-85, Barron, J., Dienes, C.: Constitutional Law.
Mitarbeiterkommentar to the Federal Constitutional Court Act
K. Schleich: Das Bundesverfassungsgericht
1174n., K. Schleich: Das Bundesverfassungsgericht.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě, složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické, ve věci obchodní společnosti Interbusiness a. s., se sídlem Podbabská 20, Praha 6, identifikační číslo 47311649, zastoupené Mgr. P. P., o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2004, č.j. 64 Co 229/2004-59, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14. 5. 2004, č.j. 12 Nc 2219/2004-26, a návrhu na přednostní projednání, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 2. 11. 2004 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "účastník 1") ze dne 14. 5. 2004, č.j. 12 Nc 2219/2004-26, a usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "účastník 2") ze dne 30. 7. 2004, č.j. 64 Co 229/2004-59.

Výše uvedenými usneseními mělo dojít k zásahu do práva stěžovatelky na spravedlivý proces, jež je jí garantován čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stejně tak měla být porušena práva, jež jsou jí garantována čl. 38 odst. 1 Listiny.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II. Stěžovatelka, obchodní společnost Interbusiness, se prostřednictvím obecných soudů domáhala uspokojení své vykonatelné pohledávky vůči své povinné, obchodní společnosti Český národní obchodně-podnikatelský fond, a.s., jež byla toho času v likvidaci. Za účelem posílení své pozice v předmětném právním vztahu podala stěžovatelka po zahájení vykonávacího řízení vedeného účastníkem 1) pod sp. zn. 22 E 599/2002 návrh na předběžné opatření. Z ústavní stížnosti vyplývá, že důvodem uplatněného postupu je především obava z ohrožení uspokojení vykonatelné pohledávky. Úkony ve věci, jež je vedena účastníkem 1) pod sp. zn. 22 E 599/2002, nejsou prováděny co nejúčelněji, nejhospodárněji a nejrychleji a povinný má tak možnost soustavně zmenšovat majetek na úkor práv stěžovatele.

Obvodní soud pro Prahu 6 posoudil nastíněný stav a dne 14. 5. 2004 vydal usnesení, sp. zn. 12 Nc 2219/2004, jímž návrh na předběžné opatření zamítl. Z usnesení se podává, že oprávněný netvrdí ani neosvědčuje, že by likvidátor povinné úmyslně mařil uspokojení pohledávky oprávněného. Dále dospěl obecný soud k závěru, že povinný neosvědčil, že by výkon soudního rozhodnutí mohl být ohrožen. Oprávněný rovněž neosvědčil nařízení výkonu rozhodnutí, existenci jím tvrzených notářských zápisů a insolventnost povinného. Obvodní soud v Praze tak neshledal důvod pro vydání předběžného opatření. Stěžovatelka se s náhledem jmenovaného soudu neztotožnila a v zákonné lhůtě podala odvolání k Městskému soudu v Praze, jenž svým usnesením ze dne 30. 7. 2004, sp. zn. 64 Co 229/2004-59, napadené rozhodnutí potvrdil.

Jak Obvodnímu soudu pro Prahu 6, tak i Městskému soudu v Praze, vytýká stěžovatelka především tu skutečnost, že se jejím návrhem řádně nezabývaly. Dle náhledu stěžovatelky nelze přistoupit na závěr účastníka 1) týkající se údajného neosvědčení výkonu rozhodnutí, č.j. 22 E 599/2002-144, neboť listinu osvědčující nařízení výkonu rozhodnutí stěžovatele proti povinnému ze dne 2. 3. 2004, č.j. 22 E 599/2002-144, vydal sám účastník 1) a stěžovatel ji ke svému návrhu na nařízení předběžného opatření přiložil. Stejně tak považuje stěžovatelka za nesprávný závěr účastníka 1) obsažený v odůvodnění usnesení, č.j. 12 Nc 2219/2004-26, týkající se neosvědčení exekučních titulů, neboť předmětné notářské zápisy (exekuční titul) stěžovatelka ke svému návrhu na nařízení předběžného opatření přiložila. Skutečnost, že účastník 1) přílohy k návrhu na nařízení předběžného opatření a exekuční tituly řádně nezařadil do správného spisu, nemůže jít k tíži stěžovatelky. V dalším pak stěžovatelka poukazuje na skutečnost, že žádné ustanovení právního předpisu České republiky nestanoví v souvislosti s návrhem na předběžné opatření osvědčovat insolventnost povinného či naléhavou potřebu pro nařízení předběžného opatření. Podstatná část ústavní stížnosti je věnována též otázce zákonného soudce, kdy stěžovatelka tvrdí, že měl v dané věci podle rozvrhu práce rozhodovat jiný soudce.

III. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo-li takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, je Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. Existenci takového zásahu však Ústavní soud neshledal. Z čl. 83 Ústavy vyplývá, že Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, a proto není povolán k přezkumu správnosti výkladu a použití norem jednoduchého práva, neboť tato povinnost v zásadě svědčí obecným soudům.

Dne 6. 2. 2006 byl Ústavnímu soudu doručen přípis stěžovatelky, jímž doplnila předmětnou ústavní stížnost a současně požádala Ústavní soud o projednání věci mimo pořadí. V uvedeném přípisu stěžovatelka mimo jiné sděluje, že vykonávací řízení, jehož se týkal návrh na předběžné opatření již skončilo a na majetek povinného byl dne 14. 9. 2005 vyhlášen konkurz.

Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení o ústavní stížnosti vykonávací řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 22 E 599/2002 již pravomocně skončilo, je zjevné, že jakýkoli přezkum návrhu na předběžné opatření týkající se tohoto skončeného řízení je zcela bezpředmětný. I v případě, že by Ústavní soud návrhu vyhověl, nemělo by toto rozhodnutí žádného vlivu na již skončené vykonávací řízení. Nastala tak situace, která je v teorii a praxi ústavního soudnictví označovaná jako mootness (srov. Braveman, D., Banks, W., Smolla, R.: Constitutional Law. 3. vyd., New York 1991, s. 75-85, Barron, J., Dienes, C.: Constitutional Law. 4. vyd., St. Paul 1995, s. 83-85) nebo jako požadavek bezprostředního a přítomného zásahu (unmittelbare und gegenwärtige Betroffenheit) v praxi Spolkového ústavního soudu (např. Bundesverfassungsgerichtsgesetz. Mitarbeiterkommentar. Heidelberg 1992, s. 1174n., K. Schleich: Das Bundesverfassungsgericht. 3. vyd., München 1994, s. 142150), tj. stav, kdy již spor odezněl nebo byl vyřešen jinou cestou a s ohledem na princip minimalizace zásahů do pravomocných rozhodnutí a ekonomie soudního řízení již nemá další smysl řízení v nějaké věci provádět.

Z povahy institutu ústavní stížnosti vyplývá, že Ústavní soud je povolán zasáhnout pouze tehdy, byla-li rozhodnutím, popř. jiným zásahem orgánu veřejné moci, porušena ústavně zaručená práva a svobody stěžovatele. Poté, co došlo k odpadnutí tvrzeného zásahu do základních práv a svobod, by mohl Ústavní soud přistoupit nejvýše ke konstatování tzv. akademického výroku, což je však zcela výjimečné, např. v případech, kdy by přicházel v úvahu nárok na odškodnění za protizákonné rozhodnutí státního orgánu, k tomu srovnej např. Šimíček, V. Ústavní stížnost, 3. vydání, Linde, 2005, str. 102-103.

Nad míru nezbytného odůvodnění lze k námitce nezákonného soudce uvést, že ústavní stížnost je založena na zásadě subsidiarity. Z písemného návrhu stěžovatelky, ani z vyžádaného soudního spisu Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 12 Nc 2219/2004, nevyplývá, že byla ve věci podána žaloba pro zmatečnost, co by mimořádný opravný prostředek, kterým lze brojit právě proti situacím, kdy ve věci rozhodoval nesprávně obsazený soud, srov. ustanovení § 229, odst. 1 písm. f) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

K návrhu stěžovatelky, aby byla věc projednána mimo pořadí, Ústavní soud konstatuje, že s ohledem na neaktuálnost zásahu byla stížnost projednána běžným postupem.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud neshledal, že by napadenými usneseními obecných soudů došlo v daném případě k porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod, a na základě toho mu nezbylo, než ústavní stížnost v souladu se zákonem o Ústavním soudu odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný [ustanovení § 43 odst. 2 písm. a)].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. dubna 2007

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu