Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 839/07 ECLI:CZ:US:2007:4.US.839.07.1 KI-generiert

Constitutional court dismisses complaint regarding voluntary co-litigation status in labor disputes under Czech Constitution.

Geschäftsnummer IV.ÚS 839/07
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by R. S. against lower court rulings denying his request for the Ministry of Interior and Finance to act as co-litigants. The applicant argued that the courts violated constitutional rights by treating co-litigation as purely voluntary, yet the court found no infringement of fundamental rights. The decision upheld that the principle of voluntariness in co-litigation is a correct application of law rather than a procedural violation.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: The Constitutional Court dismisses a complaint where lower courts correctly applied the principle of voluntariness regarding co-litigation status, finding no violation of constitutional rights or fair trial guarantees.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal co-litigation status voluntary participation principle labor dispute procedure ministerial co-litigant civil process voluntariness Constitutional Court ruling

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Z uvedených důvodů bylo podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozhodnuto jak ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 23. dubna 2007 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti R. S., zastoupeného JUDr. E. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2007, čj. 49 Co 336/2006-83, a usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 7. 4. 2006, čj. 4 C 34/2003-71, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 29. 3. 2007 domáhá se stěžovatel zrušení shora uvedených rozhodnutí.

V obsáhlé ústavní stížnosti rozvíjí stěžovatel svůj pohled na postupy obecných soudů obou instancí; má za to, že je nezbytno zrušit napadená rozhodnutí, neboť jejich vydáním soudy porušily čl. 1 Ústavy, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z obsahu ústavní stížnosti a k ní připojené přílohy vzal Ústavní soud za zjištěno, že soud prvého stupně zamítl napadeným usnesením stěžovatelův návrh, aby v řízení, které zahájil žalobou v pracovněprávní věci, vystupovala v pozici vedlejšího účastníka na jeho straně Česká republika - Ministerstvo vnitra a Česká republika - Ministerstvo financí. K odvolání stěžovatele bylo toto rozhodnutí soudem druhého stupně potvrzeno.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Důvody, pro které soud druhé instance odvoláním napadené usnesení soudu instance prvé potvrdil, jsou přehledně a zcela srozumitelně v jeho usnesení vyloženy, pročež Ústavní soud na tyto odkazuje, nemaje potřebu cokoli k nim dodávat. Z řečeného pramení, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele shledáno nebylo; ústavní stížnost je pouhou polemikou se správnými závěry obecných soudů; stěžovatelovy vývody důvod ke kasaci napadených rozhodnutí založit nemohly. Za vhodné považuje Ústavní soud pouze zdůraznit, že právní názor krajského soudu, dle kterého vedlejší účastenství je založené na principu dobrovolnosti, pročež žádný subjekt nelze k němu nutit, není žádným přepjatým formalismem porušujícím základy demokratického právního státu, jakož i ústavněprávní kautely spravedlivého procesu (jak stěžovatel tvrdí), nýbrž aplikačním závěrem vyplývajícím z ústavněprávně bezchybné interpretace jednoduchého práva. Stěžovatelův opačný názor postrádá jakoukoliv racionalitu, je popřením klíčových principů civilního procesu (a to i z hlediska historického) a ve své podstatě není vyjádřením ničeho jiného, než že soudy- právě ve stěžovatelově věci - nejen že prý nemusely, ale prý dokonce ani neměly brát ohled na kogentní procesně právní normy. Absurdita této představy je očividná.

Z uvedených důvodů bylo podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozhodnuto jak ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 23. dubna 2007

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu