Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 303/07 ECLI:CZ:US:2007:2.US.303.07.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to exhaustion of remedies and premature filing.

Geschäftsnummer II.ÚS 303/07
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by MAAS-NATVENTURES s.r.o. against a regional court ruling denying litigation costs. The applicant argued violations of fundamental rights but had already filed a cassation appeal, which the Court verified was submitted on February 1, 2007. The Court ruled the complaint inadmissible because the statutory deadline for filing a constitutional complaint against a cassation decision only begins after the Supreme Court's ruling, making the current filing premature and violating the principle of exhaustion of remedies.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Law on the Constitutional Court § 43(1)(e); Law on the Constitutional Court § 75(1): A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all statutory legal remedies or if the complaint is filed before the expiration of the statutory deadline for filing against the cassation decision.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies premature filing constitutional complaint cassation appeal subsidiarity principle separation of powers denegatio iustitiae

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law on the Constitutional Court, § 43(1)(e)
Law on the Constitutional Court, § 75(1)

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti společnosti MAAS-NATVENTURES s.r.o., se sídlem Šalmanovice 30, Jílovice, Trhové Sviny, zastoupené Mgr. J. C., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 12. 2006 č.j. 8 Co 2017/2006-340, v části, která potvrzuje rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově a nahrazuje rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu ze dne 10. 12. 2003, č.j. PÚ 47383/03, ve výroku, jímž se stěžovateli nepřiznává náhrada nákladů řízení a návrhu na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 4 odst. 1, 3, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 12. 2006, č.j. 8 Co 2017/2006-340, v části, která potvrzuje rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově a nahrazuje rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu ze dne 10. 12. 2003, č.j. PÚ 47383/03, ve výroku, jímž se stěžovateli nepřiznává náhrada nákladů řízení. Rovněž požaduje odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že před jejím podáním napadl stejnou část rozsudku odvolacího soudu dovoláním. Ústavní soud na podatelně Okresního soudu v Českém Krumlově ověřil, že dovolání bylo podáno dne 1. 2. 2007.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita, která se odráží v požadavku vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje, jinak je nepřípustná. Vedle toho má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci. V konkrétní a praktické podobě se tak realizuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci. Pokud právní předpis stanoví, že v určité procesní situaci je příslušný k rozhodování o právech jednotlivce konkrétní orgán veřejné moci, bylo by zásahem do jeho pravomoci a porušením principu dělby moci, pokud by jiný orgán o těchto právech rozhodoval bez toho, že by byla dána možnost příslušnému orgánu k realizaci jeho pravomoci. Obě tato hlediska zohlednil Ústavní soud v projednávaném případě.

Stěžovatel podal dovolání souběžně s ústavní stížností podle svého tvrzení z důvodu procesní opatrnosti, a tedy i s ohledem na případné zachování lhůty k podání ústavní stížnosti. Lhůta k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí dovolacího soudu o dovolání a rovněž proti předcházejícím rozhodnutím obecných soudů však začne stěžovateli běžet až dnem doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o dovolání. Ostatně i z toho, že stěžovatel podal dovolání, lze usoudit, že se sám domnívá, že tvrzený zásah do jeho práv lze odstranit v rámci dovolacího řízení. Pokud by byla ústavní stížnost věcně posouzena před rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR o podaném dovolání, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů. Pokud by se naopak rozhodl vyčkávat na rozhodnutí dovolacího soudu, zbytečně by prodlužoval své řízení a nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání, k němuž však, jak ostatně popsáno shora, není důvodu. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR nelze předjímat a podání ústavní stížnosti je předčasné.

Odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele nepoškozuje, protože pokud by jeho dovolání neuspělo, bude moci popř. zpracovat novou ústavní stížnost tak, aby zohledňovala i průběh a výsledky dovolacího řízení. Podmínkou je pouze to, aby mimořádný opravný prostředek byl uplatněn řádně.

Je tedy zřejmé, že v posuzovaném případě je ústavní stížnost nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, aniž by její odmítnutí mohlo představovat denegatio iustitie, či tvořit jakoukoliv překážku budoucího postupu stěžovatele u obecných soudů.

Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Návrhu na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí rovněž nebylo možné vyhovět, neboť takový postup by byl možný pouze tehdy, jestliže by Ústavní soud ústavní stížnost přijal; předmětný návrh má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit. Pokud je ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takový návrh osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. dubna 2007

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj