Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 590/07 ECLI:CZ:US:2007:2.US.590.07 KI-generiert

Constitutional Court dismisses claim for annulment of pension laws as it lacks jurisdiction over legislative acts.

Geschäftsnummer II.ÚS 590/07
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the petitioner's request to annul specific pension and labor laws. The petitioner argued these laws were retroactive and unconstitutional, having previously granted unlimited compensation for a work injury. The court ruled it lacked jurisdiction because the Constitution only allows it to review specific judicial decisions, not legislative acts.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu; Ústava ČR čl. 87: The Constitutional Court is not competent to annul legislative acts or laws, as its jurisdiction is limited to reviewing specific judicial decisions and state actions.

Schlagwörter

KI-generiert
Constitutional Court jurisdiction annulment of laws legislative acts review unlimited compensation retroactive legislation pension laws work injury

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu
Dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jej proto odmítl.
§ 64 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
§ 74 zákona o Ústavním soudu
čl. 2 odst. 3 Ústavy
Ústavní soud nemůže tyto zákonné kompetence překračovat už vzhledem k čl. 2 odst. 3 Ústavy, podle nějž lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele F. K., o návrhu ze dne 6. 3. 2007, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem ze dne 6. 3. 2007, doručeným Ústavnímu soudu dne následujícího, podal stěžovatel "ústavní stížnost proti pojetí zákona č. 262/2006 Sb. - § 371, v návaznosti na zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a zákona č. 188/1988 Sb., upravující zákoník práce - zákon č. 65/1965 Sb. - § 195". Argumentuje tím, že mu rozhodnutím Okresního soudu v Karviné ze dne 11. 9. 1981, čj. 23 C 46/81, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 1982, sp. zn. 16 Co 9/82, byla přiznána náhrada za ztrátu na výdělku po pracovním úrazu bez časového limitu. Shora uvedenými právními předpisy bylo vyplácení renty stěžovateli limitováno věkem. Tyto předpisy označuje za retroaktivní a protiústavní.

Ústavní soud se při své činnosti musí řídit právními předpisy, které vymezují jeho postavení a pravomoci, zejména Ústavou České republiky a zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud nemůže tyto zákonné kompetence překračovat už vzhledem k čl. 2 odst. 3 Ústavy, podle nějž lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.

Dle ustanovení čl. 87 Ústavy ČR je Ústavní soud oprávněn rozhodovat výhradně ve věcech v tomto článku uvedených. Ústavní soud dospěl k závěru, že projednávaný návrh nespadá pod žádný z případů, v nichž by byl Ústavní soud ve smyslu uvedeného ustanovení oprávněn rozhodovat. Stěžovatel své podání sice označuje jako ústavní stížnost, a podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje Ústavní soud o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních právo a svobod, nicméně v jeho podání není žádné konkrétní rozhodnutí či jiný zásah orgánu veřejné moci (přičemž vydání právního předpisu takovým zásahem být nemůže) napadeno. Z uvedeného tedy plyne, že Ústavní soud není k projednání tohoto návrhu příslušný [§43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu].

Nad rámec uvedeného Ústavní soud dodává, že pokud by snad podání mělo směřovat ke zrušení uvedených právních předpisů, což z něj nicméně explicitně nevyplývá, ani pak by nebyl Ústavní soud oprávněn se jím zabývat. Podle § 64 odst. 1 písm. e), ve spojení s § 74 zákona o Ústavním soudu, může být návrh na zrušení zákona jednotlivou osobou podán toliko spolu s ústavní stížností, nastala-li uplatněním napadeného zákona skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, a je-li podle tvrzení stěžovatele napadený zákon v rozporu s ústavním zákonem, což v projednávaném případě nebylo naplněno.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud kvalifikoval projednávané podání jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. Dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jej proto odmítl.

Vzhledem k uvedenému se jevilo nadbytečným vyzývat stěžovatele k odstranění vad podání (stěžovatel nebyl řádně zastoupen, jak to vyžaduje ustanovení § 30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu), neboť ani to by konečné rozhodnutí ve věci nemohlo ovlivnit.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. března 2007

Stanislav Balík

soudce zpravodaj