Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 373/07 ECLI:CZ:US:2007:2.US.373.07 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal claiming preliminary ruling violated due process in property dispute.

Geschäftsnummer II.ÚS 373/07
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by F. K. against the Regional Court's dismissal of a preliminary injunction request. The applicant argued that the court improperly focused on the main property dispute rather than his claim for temporary restoration of electricity, violating his right to effective judicial protection. The court held that the lower court acted within its authority by requiring the applicant to protect his rights through the substantive claim, rejecting the argument that the procedural approach undermined legal certainty.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court dismisses a complaint where the ordinary court ruled in accordance with the Constitution, as the applicant's disagreement with the legal conclusion does not constitute a serious violation of fundamental rights.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint preliminary injunction property dispute effective judicial protection subsidiarity principle legal certainty ordinary court authority

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Art. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Art. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
§ 83 zák. č. 182/1993 Sb.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti F. K., zastoupeného JUDr. Ivanem Juřenou, advokátem Advokátní kanceláře ve Zlíně, Nábřeží 599, proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka Zlín ze dne 18. 12. 2006 č.j. 60 Co 459/2006-57, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým bylo změněno rozhodnutí soudu prvého stupně a návrh na vydání předběžného opatření byl zamítnut. Současně stěžovatel požádal o přednostní projednání věci a navrhl, aby náklady jeho zastoupení nesl stát.

Žalobou vedenou u Okresního soudu ve Zlíně se stěžovatel domáhá proti žalované určení, že je vlastníkem id. poloviny rodinného domku, kterou sice darovací smlouvou s účinky vkladu vlastnického práva ke dni 28. 4. 1995 převedl žalované, avšak z důvodů hrubého porušování dobrých mravů ze strany žalované se domáhá vrácení daru (dopisem ze dne 25. 6. 2006) dle § 630 obč. zák. Vzhledem k tomu, že žalovaná nechala odpojit celý dům od elektrické energie, podal stěžovatel návrh na vydání předběžného opatření, kterým by jí bylo obnovení dodávky elektrické energie uloženo. Stěžovatel nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, dle něhož předběžné opatření vydávané v režimu § 102 o.s.ř. musí vycházet ze skutkového vymezení věci samé, neboť jinak nemůže být dána potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků. Stěžovatel považuje důvod odmítnutí návrhu za formální, protože v dané věci jde o určení zatímní úpravy poměrů účastníků při užívání domu, k jehož vlastnictví se hlásí dva účastníci řízení. Soud je seznámen se skutkovou stránkou věci a může rozhodnout o otázce, která sice není totožná s návrhem ve věci samotné, avšak s ní bezprostředně souvisí. Dle stěžovatele v dané věci odvolací soud nešetřil podstatu a smysl jeho práv a přístup soudu by mohl ve svých důsledcích vést k oslabování principů práva na soudní ochranu, předvídatelnost a podlomení právní jistoty.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadeným rozhodnutím z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, t.j z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.

Z odůvodnění rozhodnutí krajského soudu vyplývá, že stěžovatel v návrhu na vydání předběžného opatření tvrdí, že mu z darovací smlouvy, jejíhož zrušení se domáhá ve věci samé, svědčí právo bezplatného doživotního užívání nemovitosti a žalovaná toto právo porušuje tím, že mu nechala odpojit přívod elektrické energie. Dle Ústavního soudu je z uvedeného zcela zřejmé, že předmět řízení ve věci samé je v logickém rozporu s předmětem řízení, který stěžovatel skutkově vymezuje coby důvod pro vydání předběžného opatření. Za dané situace, kdy se stěžovatel domáhá vydání předběžného opatření s odvoláním na právo doživotního užívání nemovitosti vyplývající z darovací smlouvy a současně tvrdí, že darovací smlouva zanikla projevem vůle v listině ze dne 25. 6. 2006, tedy nelze spatřovat v postupu odvolacího soudu, který zamítl návrh na vydání předběžného opatření, neboť návrh nevycházel ze skutkového vymezení věci samé, za postup, který by byl příliš formální či dokonce byl v rozporu s právní úpravou nebo neústavní.

Ústavní soud tedy neshledal, že by rozhodnutím odvolacího soudu došlo k oslabení principu právní jistoty, či předvídatelnosti práva. V občanskoprávním řízení se plně uplatňuje zásada odpovědnosti účastníka za ochranu jeho práv (nechť si každý střeží svá práva) a je věcí účastníka, jaký postup k obraně svých práv zvolí. Porušení základních práv nelze automaticky spatřovat v tom, že soud postupuje sice v souladu s platným právem, avšak dle názoru stěžovatele by měl extenzivním výkladem platné právní úpravy přistoupit na postup, který stěžovatel považuje pro něj za výhodnější. Nadto Ústavní soud připomíná, že jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti, je i její subsidiarita, z níž plyne také princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti obecných soudů, do níž na základě své kasační pravomoci ingeruje pouze v případech závažného porušení ústavně zaručených základních práv, přičemž ústavní stížnost je obecně přípustná, jen pokud stěžovatel nemá jiné procení prostředky nápravy, a to ani v jiném právním řízení. (V projednávané věci je navíc náprava situace patrně možná mimosoudní cestou, tj. praktickým postupem dle vyhl. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě.)

Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, krajský soud rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny, jeho rozhodnutí, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočilo z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěry soudu, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, nezbylo než návrh dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnout, jako návrh zjevně neopodstatněný. Návrhu stěžovatele na zaplacení nákladů řízení Ústavní soud nemohl vyhovět, neboť dle § 83 cit.zák. je takový postup možný jen nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. března 2007

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu