Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to comply with mandatory lawyer representation requirements. The court rejects the petitioners' arguments regarding discrimination and procedural violations. The decision upholds the formal validity of the constitutional complaint process. The court emphasizes strict adherence to statutory representation rules. The ruling clarifies that formal defects lead to automatic dismissal. The court notes the loss of trust in the appointed lawyer. The decision affirms the necessity of legal counsel in constitutional proceedings.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by petitioners A. K. and J. K. against a regional court decision. The petitioners argued that the proceedings constituted discrimination and violated fundamental rights, but failed to meet formal requirements for submission. The court rejected the complaint because the petitioners did not retain a lawyer and subsequently lost the trust of their appointed counsel, resulting in the loss of the right to submit the complaint.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the petitioner fails to comply with the mandatory requirement of legal representation by a lawyer and subsequently loses the trust of the appointed counsel.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl ve věci návrhu navrhovatelů A. K. a J. K., proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně z dne 1. prosince 2006, sp. zn. 38 Co 449/2006, mimo ústní jednání dne 12. března 2007, soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatelé podáním Ústavnímu soudu ze dne 17. ledna 2007 se domáhali prošetření oprávněnosti potvrzujícího rozhodnutí Krajského soudu v Brně z dne 1. prosince 2006, sp. zn. 38 Co 449/2006, k odvolání žalobců proti usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 10. května 2006, sp. zn. 7 C 591/2005. Stěžovatelé se domáhali povolení obnovy řízení ve věci sp. zn. 9 C 1813/97, usnesením ze dne 31. března 2006 (7 C 591/2005-41) byli stěžovatelé vyzvání, aby do tří dnů od doručení tohoto usnesení zaplatili soudní poplatek. Vzhledem k tomu, že stanovený poplatek nebyl uhrazen ve stanovené lhůtě, a to ani ke dni rozhodnutí odvolacího soudu, odvolací soud rozhodnutí potvrdil.
Stěžovatelé uvedli, že jednání považují za diskriminaci jejich osoby z důvodu, že obecné soudy řádně neprojednaly jejich žalobu a postup byl v rozporu s čl. 1 a čl. 10 Ústavy ČR, čl. 1, čl. 13, čl. 14, čl. 17 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě i s ustanoveními trestního zákona a procesními předpisy (o.s.ř.). Z následujících nesrozumitelných podání Ústavnímu soudu nebylo zřejmé, která jiná rozhodnutí či zásah orgánu veřejné moci (tak jak jsou uvedeny shora) navrhovatelé přesně napadli, a k jakému porušení základního práva nebo svobody zaručených ústavním pořádkem jím (resp. jimi) mělo dojít, a čeho se v řízení před Ústavním soudem domáhají.
Dle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.
Podání také zjevně nebylo sepsáno advokátem a nebyla k němu přiložena plná moc zvolenému advokátovi. Protože šlo o podání nesplňující formální podmínky ústavní stížnosti předepsané zákonem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), byly navrhovatelům jeho formální vady vytknuty a současně jim byla stanovena, pod následky plynoucími z ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, lhůta k odstranění vad podání v trváni 20 dnů.
Výzva k odstranění vad, jak je o ní zmínka, byla navrhovatelům doručena 29. ledna 2007 a ve lhůtě stanovené Ústavním soudem, tj. do 18. února 2007, stěžovatelé namítli vyloučení soudce zpravodaje z důvodu podjatosti, neboť se jako zákonodárce podílel na přijetí zpochybňované legislativy, kdy byl přijat zákon o Ústavním soudu. Stěžovatelé odmítli být v řízení zastoupeni advokátem. Senát Ústavního soudu rozhodl usnesením ze dne 8. února 2007, že soudce zpravodaj není vyloučen z projednávání a rozhodování ústavní stížnosti stěžovatelů.
Rozhodnutím České advokátní komory ze dne 7. února 2007, č.j. 263/07, byla stěžovatelům určena k poskytování právní služby v řízení před Ústavním soudem, advokátka JUDr. Eva Bártečková. Stěžovatelé požádali o prodloužení lhůty k odstranění vady podání, jejich výzvě bylo Ústavním soudem vyhověno a nová lhůta stanovena do 2. března 2007.
Dne 2. března 2007 byl Ústavnímu soudu doručen přípis advokátky JUDr. Evy Bártečkové, jímž vypověděla plnou moc stěžovatelům pro nedoložení požadovaných listin a jejich jednání bez vědomí advokátky, tedy pro ztrátu důvěry.
Dne 6. března 2007 byly Ústavnímu soudu zaslány na vědomí dopisy stěžovatelů adresované JUDr. Bártečkové, Okresnímu soudu v Hodoníně a Krajskému soudu v Brně, ale vady ústavní stížnosti nebyly ani v prodloužené lhůtě odstraněny (tj. do 2. března 2007). Ústavnímu soudu nezbylo, než ve věci rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 12. března 2007
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj