Constitutional Court rejects confusion appeal as Civil Procedure Code remedies are not applicable in Constitutional proceedings.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court dismissed the applicant's appeal for confusion against a prior decision, ruling that the Civil Procedure Code does not apply to Constitutional proceedings. The applicant argued that the court improperly excluded their legal representative, citing provisions on confusion from the Civil Procedure Code. The court held that the Constitution Act taxatively defines remedies, making the application of general civil procedural rules for confusion inadmissible.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: Appeals for confusion or restoration of proceedings under the Civil Procedure Code are inadmissible in Constitutional Court proceedings as the Constitution Act taxatively defines available remedies.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci návrhu navrhovatele Ing. L. B., bez právního zastoupení, o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 14. 9. 2005,
sp. zn. III. ÚS 286/05
, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu 16. 2. 2007, nazvaným žaloba pro zmatečnost, se navrhovatel domáhal zrušení výše uvedeného usnesení Ústavního soudu s odůvodněním, že v této věci Ústavní soud vyzval k odstranění vad podání jeho právního zástupce, a nikoli přímo jej jako účastníka řízení. Navrhovatel poukázal na ustanovení § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen zákon o "Ústavním soudu"), dle kterého lze v řízení před Ústavním soudem použít přiměřeně ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o.s.ř."), tedy i § 229 a násl. o.s.ř., který upravuje žalobu pro zmatečnost. Poukazuje na to, že zmatečnost napadeného usnesení spatřuje v tom, že ve smyslu § 229 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nemohl před soudem vystupovat a jednat a že mu podle § 229 odst. 3 o.s.ř. byla nesprávným postupem soudu odňata možnost před soudem jednat.
Ústavní soud, předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Již v minulosti se Ústavní soud zabýval otázkou přiměřeného využití procesních institutů zařazených do o.s.ř. v řízení před Ústavním soudem (např. usnesení
sp. zn. II. ÚS 75/98
in Sbírka nálezů a usnesení, svazek 10, usn. č. 19, usnesení
sp. zn. II. ÚS 458/98
in Sbírka nálezů a usnesení, sv. 12, usn. č. 75, usnesení
sp. zn. I. ÚS 288/2000
, in Sbírka nálezů a usnesení, sv. 21, usn. č. 4, a další). Dle těchto usnesení není žaloba na obnovu řízení v řízení před Ústavním soudem obecně přípustná. V usnesení ze dne 19. 7. 2005, sp.zn.
IV. ÚS 401/05
, též Ústavní soud vyslovil, že z obdobných důvodů není přípustná ani žaloba na zmatečnost. Zákon o Ústavním soudu upravuje taxativně opravné prostředky, které je možné v řízení před Ústavním soudu použít. Užití jiných opravných prostředků není přípustné. To vyplývá částečně z výslovné úpravy zákona o Ústavním soudu, podle jehož § 43 odst. 3 musí Usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Dále to vyplývá ze skutečnosti, že zákon o Ústavním soudu v některých případech sám úpravu opravných prostředků obsahuje (např. § 105 a násl zákona o Ústavním soudu). Tato úprava by byla v případě možnosti aplikovat obecně ustanovení občanského soudního řádu o žalobě na obnovu řízení a pro zmatečnost zcela nadbytečná. Pomocí argumentu per eliminationem a s ohledem na zvláštní povahu řízení u Ústavního soudu je nutno dospět k závěru, že přiměřená aplikace ustanovení občanského soudního řádu o žalobě pro zmatečnost není přípustná.
Z výše uvedeného vyplývá, že i osoba obracející se na Ústavní soud se svým návrhem musí respektovat jeho kompetence projevující se ve shora zmíněných formách řízení. Je-li navrhovatelem podán návrh, který zákon o Ústavním soudu, resp. Ústava nepředvídá, jde nepochybně o návrh nepřípustný a je třeba jej proto odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné [§ 43 odst. 3 zákona].
V Brně dne 5. března 2007
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj