Constitutional Court dismisses constitutional complaint as time-barred and clearly unfounded regarding court fees.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint against lower court rulings that dismissed a claim for damages due to non-payment of court fees. The petitioner argued that the three-day payment deadline was unconstitutional given his prison conditions, but the Court found the actual deadline was significantly longer. The decision was based on procedural timeliness violations and the lack of a clear contradiction between evidence and the lower courts' findings.
Legislator-Regeste
KI-generiertLaw No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 72 para. 3; The Constitutional Court lacks jurisdiction to review factual assessments of court fee exemptions and must dismiss complaints filed after the statutory 60-day deadline or clearly unfounded.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. Ž., zastoupeného Mgr. Ladislavou Kolínovou, advokátkou se sídlem Hradec Králové, Pardubická 298, proti usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 11. 2006, čj. 1 Co 195/2006 - 62, Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2006, čj. 34 C 52/2004 - 42, Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2004, čj. 1 Co 253/2004 - 30, a Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2004, čj. 34 C 52/2004 - 23, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 11. 2006 bylo, k odvolání stěžovatele, potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2006, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě stěžovatele proti žalované České republice o zaplacení 80 000 000,-- Kč na přiznání nemajetkové újmy, proto, že stěžovatel včas nezaplatil soudní poplatek z návrhu ve výši 1 000 000,-- Kč. Oběma, shora označenými, usneseními Městského a Vrchního soudu v Praze z roku 2004 stěžovateli nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel poukázal na lhůtu, v níž měl takto vysoký soudní poplatek zaplatit, která činila jen tři dny. Proto nebyl, s ohledem na své umístění ve výkonu trestu, schopen tento soudní poplatek uhradit. Stěžovatel tvrdí, že označenými rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno ustanovení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní stížnost je dílem podaná po lhůtě, dílem zjevně neopodstatněná.
Ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pokud směřuje proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2004 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2004. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Jak stěžovatel sám ve své ústavní stížnosti uvádí, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2004, čj. 1 Co 253/2004 - 30, mu bylo doručeno dne 7. února 2006. Ústavní stížnost byla předána k poštovní přepravě až 29. ledna 2007, tedy po uplynutí zmíněné šedesátidenní lhůty.
Ve vztahu k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 11. 2006, čj. 1 Co 195/2006 - 62, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2006, čj. 34 C 52/2004 - 42, je sice ústavní stížnost podána včas, ale je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud připomíná, že není další přezkumnou instancí v systému obecného soudnictví. Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že posouzení, zda jsou v konkrétním případě dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, spadá výlučně do rozhodovací sféry obecných soudů, přičemž Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěl (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2000,
sp. zn. IV. ÚS 271/2000
, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 19, usnesení č. 28, str. 275 a násl. nebo nález ze dne 22. 5. 2006, vydaný ve věci
sp. zn. IV. ÚS 776/05
, www.judikatura.cz).
Důvodem pro zásah Ústavního soudu by mohl být jen extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, resp. mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry. Existenci takového rozporu Ústavní soud v projednávaném případě nezjistil. Stěžovatel sice argumentuje nepřiměřeností pouze třídenní lhůty, v níž měl soudní poplatek zaplatit, ale ze samotného rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2006 lze ovšem zjistit, že skutečná lhůta, v níž měl stěžovatel možnost soudní poplatek uhradit, byla podstatně delší. Běžela ode dne doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku, dne 3. února 2006 až přinejmenším do 21. března 2006, kdy Městský soud v Praze rozhodl o zastavení řízení.
Ústavní soud tedy dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proto ji odmítl, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. března 2007
Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu