Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 659/06 ECLI:CZ:US:2007:2.US.659.06 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding state court costs as a trivial matter not violating fundamental rights.

Geschäftsnummer II.ÚS 659/06
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a litigant against court orders requiring him to pay state litigation costs. The applicant argued that he was unfairly ordered to pay expert fees for an expert report he did not request, claiming this violated his right to a fair trial. The court determined that the disputed amount was trivial and insufficient to constitute a significant infringement of fundamental rights, thus rendering the complaint inadmissible.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court will not examine a constitutional complaint if the contested decision does not have the quantitative magnitude to infringe upon constitutionally guaranteed fundamental rights.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint state litigation costs trivial matter fundamental rights inadmissible complaint expert fees bagatelní věci

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení, kterými byl zavázán k úhradě nákladů řízení státu v částce 1 096 Kč (znalečné za ústní podání posudku).
§ 142 a § 146 o.s.ř.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle výsledku sporu dle § 142 a § 146 o.s.ř. a stěžovateli bylo uloženo zaplatit náklady řízení úspěšné žalované a náklady řízení (znalečné) České republice.
§ 148 odst. 1 o.s.ř.
ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř., které jednoznačně stanoví, že stát má vůči účastníkům řízení právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku sporu (pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků).
§ 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
z hlediska dostupných opravných prostředků není soudní ochrana poskytována v plné síle [§ 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a § 202 odst.
§ 202 odst. 2 o.s.ř.
a § 202 odst. 2 o.s.ř.].
čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR
§ 72 odst. 1 písm. a) zák.
§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti J. Z., zastoupeného Mgr. Evou Neradilovou, advokátkou Advokátní kanceláře vHodoníně, Velkomoravská 1, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2006 sp. zn. 38 Co 248/2006 a usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 9. 3. 2006 č.j. 7 C 707/2000-222, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení, kterými byl zavázán k úhradě nákladů řízení státu v částce 1 096 Kč (znalečné za ústní podání posudku).

Z obsahu ústavní stížnosti a připojeného spisu Okresního soudu v Hodoníně Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 15. 5. 2003 byla zamítnuta žaloba stěžovatele (v řízení u obecných soudů žalobce), jíž se vůči žalované domáhal zaplacení částky 10 000 Kč. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle výsledku sporu dle § 142 a § 146 o.s.ř. a stěžovateli bylo uloženo zaplatit náklady řízení úspěšné žalované a náklady řízení (znalečné) České republice. Uvedené rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2005, dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto. Dne 9. 3. 2006 bylo vydáno usnesení, jímž byl stěžovatel dále zavázán k zaplacení částky 1 096 Kč, která představovala znalečné za ústní podání znaleckého posudku, o níž nebylo ani v jednom z předchozích rozhodnutí rozhodováno. Odvolání nebylo vyhověno a usnesení soudu prvého stupně bylo potvrzeno.

Stěžovatel namítá, že on sám vypracování znaleckého posudku nenavrhoval a potřeba vypracování znaleckého posudku nebyla vyvolána jeho jednáním. Stěžovateli byla uložena povinnost nahradit státu náklady znalečného související s ústním podáním znaleckého posudku, přestože k tomuto podání z důvodů náhlé zdravotní indispozice soudkyně dne 9. 1. 2003 nedošlo. Ačkoliv soud své rozhodnutí ve věci samé opírá i o znalecký posudek, stěžovatel neměl možnost klást znalci otázky a uplatnit své námitky proti znaleckému posudku. Bylo mu tak upřeno právo na spravedlivý a řádný proces a porušena zásada rovnosti stran. Stěžovatel je přesvědčen, že na něm nelze spravedlivě považovat náhradu nákladů řízení, které svým jednáním nezavinil.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem Okresního soudu v Hodoníně z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, t.j z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.

Ústavní soud především konstatuje, že převážná část námitek směřuje proti vedení řízení při rozhodování soudu ve věci samé a nikoliv proti usnesením napadeným ústavní stížností. Pokud stěžovatel trval na možnosti klást znalci otázky a možnosti ústně uplatnit námitky, bylo namístě se tohoto práva dožadovat v rámci řízení ve věci samé a nikoliv až v souvislosti s rozhodováním o úhradě znalečného. Pokud jde o obecně vyjádřený nesouhlas s tím, že vůbec došlo k vypracování znaleckého posudku, Ústavní soud pro úplnost dodává, že je to právě obecný soud, který v každé fázi řízení váží, jaké důkazy vzhledem k navrhovanému petitu je třeba provést, případně zda je nutné dokazování doplnit.

Ústavní soud dále ověřil, že při rozhodování o nákladech řízení, které vznikly státu v souvislosti s podáním znaleckého posudku bylo ze strany obecných soudů aplikováno příslušné ustanovení upravující danou problematiku, tj. ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř., které jednoznačně stanoví, že stát má vůči účastníkům řízení právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku sporu (pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků).

Ústavní soud má navíc zato, že zjevná neopodstatněnost návrhu vyplývá již z materiální stránky věci. V tomto konkrétním případě, kdy se jednalo o spor vyvolaný stěžovatelem (jako žalobcem), který ve sporu nebyl ani částečně úspěšný, soudem uložená povinnost uhradit státu náklady v částce 1 096 Kč není způsobilá přivodit mu závažnou újmu, a nelze proto dovodit, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatele. Ostatně výše předmětných nákladů řízení je nižší než hranice, která i v rámci jednoduchého práva umožňuje označit spory o tyto částky za spory bagatelní, u nichž např. z hlediska dostupných opravných prostředků není soudní ochrana poskytována v plné síle [§ 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a § 202 odst. 2 o.s.ř.].

Ustavní soud tedy shodně jako ve svých předchozích rozhodnutích (např.

I.ÚS 623/04

,

III. ÚS 530/03

), v nichž se zabýval otázkou bagatelních věcí v souvislosti s výší předmětné částky, konstatuje, že jeho úkolem je (mimo jiné) ochrana fyzických a právnických osob před zásahy orgánů veřejné moci, jež mají ústavněprávní dimenzi, tedy zásahy z hlediska ochrany práv jednotlivců zcela zásadního významu [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, § 72 odst. 1 písm. a) zákona]. O takový případ se v projednávané věci evidentně nejedná, neboť napadená rozhodnutí nejsou z kvantitativního hlediska způsobilá porušit ústavně zaručená práva stěžovatele.

Vzhledem k tomu, že napadená rozhodnutí nevybočila z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěry soudů, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, byl návrh dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. února 2007

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu