Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 741/07 ECLI:CZ:US:2007:4.US.741.07.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as late and clearly unfounded regarding civil court decisions.

Geschäftsnummer IV.ÚS 741/07
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by A. O. against lower court rulings on legal representation. The applicant argued that the courts failed to appoint a representative and violated civil procedure law, but the Court found the complaint untimely due to a procedural bar on extending the filing deadline. Furthermore, the Court deemed the portion against the Supreme Court's decision clearly unfounded because the lower courts' reasoning was transparent and no constitutional rights were violated.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 3, § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. b), § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if filed late when a procedural bar prevents deadline extension, and clearly unfounded if the lower court's reasoning is transparent and no constitutional violation exists.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint admissibility procedural time limit extension clearly unfounded complaint legal representation appointment civil procedure law violation

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Jak lze totiž dovodit z ustanovení § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), podáním ze zákona nepřípustného dovolání se neprodlužuje 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti stanovená v § 72 odst.
§ 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 27. března 2007 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti A. O., bez právního zastoupení, proti usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2007, čj. 30 Cdo 3060/2006-31, Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2005, čj. 21 Co 170/2005-24, a Městského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2005, čj. 4 Nc 105/99-20 , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 20. 3. 2007 se A. O. (dále též "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí a věc vrátil obecným soudům k novému projednání a rozhodnutí.

II. Z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2007 vyplývá, že Městský soud v Brně usnesením ze dne 4. 4. 2005 zamítl návrh stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení. Krajský soud v Brně k odvolání stěžovatele usnesením ze dne 13. 5. 2005 usnesení soudu prvého stupně potvrdil. Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 28. 2. 2007 dovolání stěžovatele odmítl, neboť směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

III. Podle nejasně formulovaného odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel zřejmě zamýšlel vyjádřit nesouhlas s tím, že nalézací, resp. odvolací soud nevyhověl jeho návrhu na ustanovení zástupce pro řízení, a s usnesením dovolacího soudu, který dle jeho názoru nepostupoval v souladu s občanským soudním řádem.

IV. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba odmítnout dílem jako opožděně podanou a dílem jako zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.

V části směřující proti usnesením soudu prvého stupně ze dne 4. 4. 2005 a soudu odvolacího ze dne 13. 5. 2005 se jedná o ústavní stížnost (doručenou Ústavnímu soudu stěžovatelem až dne 20. 3. 2007) podanou opožděně. Jak lze totiž dovodit z ustanovení § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), podáním ze zákona nepřípustného dovolání se neprodlužuje 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti stanovená v § 72 odst. 3 citovaného zákona.

V části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

Důvody, pro které dovolací soud dovolání stěžovatele odmítl, jsou přehledně a zcela srozumitelně v napadeném usnesení vyloženy, pročež Ústavní soud na tyto, nemaje potřebu cokoli k nim dodávat, odkazuje. Žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele shledáno nebylo; ústavní stížnost je pouhým nesouhlasem se správnými závěry dovolacího soudu, takže stěžovatelovy vývody důvod ke kasaci stěžovaného usnesení založit nemohly.

K odstranění nedostatku právního zastoupení Ústavní soud stěžovatele nevyzýval, neboť i kdyby tato vada byla odstraněna, nic by to na očividné opožděnosti i neopodstatněnosti podané ústavní stížnosti změnit nemohlo.

Z uvedených důvodů bylo podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) a § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu rozhodnuto, jak ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 27. března 2007

Miloslav Výborný

předseda senátu