Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 771/07 ECLI:CZ:US:2007:2.US.771.07.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to exhaustion of legal remedies and lack of finality.

Geschäftsnummer II.ÚS 771/07
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Nichteintreten / Unzulässig (Inadmissible)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint as inadmissible because the applicant had not exhausted all available legal remedies. The applicant argued that a higher court's decision on jurisdiction violated their right to a fair trial by potentially allowing a procedurally improper court to decide the case. The court ruled that the complaint was premature since the issue could be corrected through standard appellate procedures before reaching the Constitutional Court.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are subsidiary remedies and inadmissible if the applicant can still seek redress through other legal means or if the challenged decision is not yet final.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies subsidiarity of constitutional review jurisdictional objections fair trial rights inadmissible complaint procedural finality constitutional complaint

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
1 zákona o Ústavním soudu, která vyžaduje, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný (§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu).
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR
čl. 36 Listiny
čl. 38 odst. 1 Listiny

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 4. dubna 2007 soudkyní zpravodajkou Eliškou Wagnerovou, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ve věci ústavní stížnosti J. M., zastoupeného JUDr. Z. Č., směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2007, č. j. Ncp 3350/2006-32, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se ústavní stížností podanou dne 22. 3. 2007 domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o věcné příslušnosti, ve věci jím podané žaloby na zrušení rozhodčího nálezu, a tvrdil, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces (čl. 36 Listiny základních práv a svobod, dále "Listina"), zejména pak právo nebýt odňat zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny) Stěžovatel v argumentačně strohé ústavní stížnosti uvedl, že žalobu mylně podal u Obvodního soudu pro Prahu 9, ačkoli věc má v prvním stupni projednávat Městský soud v Praze. Obvodní soud věc předložil Vrchnímu soudu v Praze, který rozhodl (ačkoli s tím stěžovatel nesouhlasil), že věc projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 9. Odůvodnění rozhodnutí vrchního soudu je nesprávné, a stěžovatel se obává, že řízení bude moci být v kterékoli fázi řízení napadeno s tím, že ve věci rozhoduje věcně nepříslušný soud.

Před věcným posouzením ústavní stížnosti musel Ústavní soud zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje zákonem o Ústavním soudu požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem o Ústavním soudu, včetně podmínky plynoucí z ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, která vyžaduje, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR představuje pouze subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem. Jinými slovy musí nastat situace, kdy se stěžovatel nemůže domáhat ochrany svých základních práv či svobod jiným zákonným způsobem. Zpravidla lze podat ústavní stížnost až po skončení věci samé. Dílčí procesní postupy jsou napadnutelné ústavní stížností v zásadě jen tehdy, pokud nepřípustně a nezhojitelně (v dalším řízení) zasahují do základního práva stěžovatele.

Z ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel ji podává veden obavou z hypotetického vývoje řízení. Avšak i kdyby bylo napadené rozhodnutí vadné, nejde v dané fázi řízení o vadu, jež by nebyla zhojitelná později, v rámci opravných prostředků proti eventuálnímu rozhodnutí vyhovujícího námitce věcné nepříslušnosti. Z hlediska subsidiarity řízení o ústavní stížnosti totiž není rozhodné, zda řízení může být napadeno, nýbrž zda půjde o napadení účinné. Taková situace však v dané věci nenastala a úvahy a očekávání o věcech příštích nemohou vést k závěru o příslušnosti Ústavního soudu, zvlášť když se tyto úvahy drží jen jedné alternativy vývoje,

Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel má (či bude mít) ve své dispozici i jiné procesní prostředky k ochraně svých práv, než je ústavní stížnost, a proto je nyní podaná ústavní stížnost nepřípustná.

Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný (§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 4. dubna 2007

Eliška Wagnerová

soudkyně zpravodajka