Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 224/07 ECLI:CZ:US:2007:4.US.224.07 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against arbitration award as arbitration tribunal is not a public authority.

Geschäftsnummer IV.ÚS 224/07
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a party against an arbitration award. The petitioner argued that the arbitration tribunal acted as a public authority, yet the Court held that arbitration power derives from the parties' agreement rather than state authority. Consequently, the Court ruled that constitutional complaints are only admissible against state actions, not against private arbitration proceedings.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu; Arbitration tribunals are not public authorities; Constitutional complaints are inadmissible against arbitration awards because they lack state authority.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint admissibility arbitration tribunal status public authority definition state power source arbitration award enforcement

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
d) Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy
, Ústavní soud uvedl, že vykonatelnost rozhodčího nálezu nezaručuje rozhodci postavení orgánu veřejné moci ve smyslu ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 odst.
§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu
Vzhledem k uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než aby mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu návrh odmítl, neboť k jeho projednání není příslušný.
Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů
Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, vymezil v ustanovení § 31 okolnosti, za nichž může být rozhodčí nález zrušen obecným soudem, nikoli však soudem Ústavním.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti M. K., právně zastoupeného advokátem JUDr. Filipem Štípkem, Pařížská 538/19, Ústí nad Labem, proti rozhodčímu nálezu ze dne 27. 12. 2006, vydaného předsedou JUDr. Vladimírem Blahutem, a rozhodci JUDr. Zdenkou Bednářovou a JUDr. Evou Pulzovou, č.j. RN/Bl/Pul/Bed/-ČP K. M. - 38030058, a návrhu na odklad vykonatelnosti, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 23. 1. 2007 doručen návrh, jímž se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodčího nálezu výše uvedeného rozhodčího senátu, jímž byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit žalující částku 846.983,22 Kč.

Stěžovatel ve svém podání uvádí, že rozhodčí nález je rozhodnutím orgánu veřejné moci sui generis, jelikož rozhodčí soud supluje na základě dohody smluvních stran veřejnou soudní moc. Jeho existence, činnost a statut pak podléhá schválení orgánů veřejné moci, jeho nálezy jsou závazné pro oba účastníky sporu a jsou vykonatelné. Rozhodčí řízení je státem uznaný a dovolený druh rozhodování sporů nezávislým a nestranným subjektem a je možné jej využít namísto řešení sporů před obecnými soudy. Pokud by stěžovatel neměl možnost hájit formou ústavní stížnosti svá Ústavou a Listinou zaručená práva v případě, kdy k jejich porušení došlo v řízení před rozhodčím soudem, byl by jednoznačně znevýhodněn oproti účastníkům řízení před obecnými soudy, resp. takový postup by vedl k porušení principu rovnosti. Současně stěžovatel žádá o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

II. Ústavní soud konstatuje, že k otázce rozhodčích nálezů v řízení před Ústavním soudem se v minulosti již vyjádřil - srov. usnesení Ústavního soudu,

sp. zn. IV. ÚS 174/02

, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 27 nebo usnesení,

sp. zn. III. ÚS 460/01

, publikované taktéž ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 24 a ani v tomto případě nemá důvod se od judikované koncepce odchylovat. V souvislosti s posuzováním vztahu ústavní stížnosti a rozhodčího nálezu je třeba vyjít z povahy či charakteru rozhodčího nálezu a rozhodčího řízení.

Z ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zcela jasně vyplývá, že ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická či právnická osoba, jestliže se domnívá, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Nejprve tedy musí existovat rozhodnutí či jiný zásah orgánu veřejné moci a teprve poté lze uvažovat o ústavní stížnosti.

Je třeba konstatovat, že pokud platné právo umožňuje rozhodovat majetkové spory i jinými subjekty než státními (soudy), neznamená to, že se jedná o orgány veřejné moci. V dosud nepublikovaném usnesení,

sp. zn. III. ÚS 32/06

, Ústavní soud uvedl, že vykonatelnost rozhodčího nálezu nezaručuje rozhodci postavení orgánu veřejné moci ve smyslu ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Zásadní rozdíl je třeba spatřovat především ve zdroji, z něhož vyvěrá pravomoc k rozhodování sporů před soudem a před rozhodcem. Pravomoc k rozhodování před rozhodcem vychází na rozdíl od moci soudní z vůle stran, kterou projevily při sepisování rozhodčí smlouvy. Je zcela podružné, v čím zájmu byla rozhodčí doložka sepsána, podstatné je, že druhá strana na dohodnuté podmínky přistoupila. Rozhodčí řízení obsahuje řadu specifik, kterými se odlišuje od soudního řízení a nelze tedy přistoupit na tvrzení, že podléhá přezkumu ústavní stížnosti, neboť tu lze využít toliko proti zásahům do základních práv ze strany státu, nikoli však subjektu zřetelně od státu odděleného. Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, vymezil v ustanovení § 31 okolnosti, za nichž může být rozhodčí nález zrušen obecným soudem, nikoli však soudem Ústavním. Ústavní soud v dalším ani nezkoumal, zda stěžovatel využil výše citovaného ustanovení a ústavní stížnost odmítl z důvodu své nepříslušnosti.

Vzhledem k uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než aby mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu návrh odmítl, neboť k jeho projednání není příslušný. Návrh na odklad vykonatelnosti sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. února 2007

Michaela Židlická

soudce zpravodaj