Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 229/07 ECLI:CZ:US:2007:3.US.229.07 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding property restitution and civil law application.

Geschäftsnummer III.ÚS 229/07
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed a constitutional complaint filed by a property restitution claimant against lower court rulings. The applicant argued that courts improperly refused to apply the Civil Code in favor of restitution laws, violating her fundamental rights and the right to a fair trial. The court rejected this claim, noting that the lower courts correctly identified the lack of legal basis for the claim and that the applicant's arguments were not substantiated by the specific facts of her case.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if they are obviously unfounded, as the court found the applicant's arguments regarding the application of civil law versus restitution law were not supported by the specific circumstances of the case.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint property restitution civil law application fundamental rights fair trial rights inadmissible complaint legal basis

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 243b odst. 5, § 237 odst. 1 písm. c), 3 o. s. ř.
Dospěl k závěru, že jím není napadeno rozhodnutí po právní stránce zásadního významu [§ 243b odst. 5, § 237 odst. 1 písm. c), 3 o. s. ř.], když nebyly dány ani jiné, ex lege předvídané podmínky jeho přípustnost zakládající.
§ 80 písm. c) o. s. ř.
Jemu předcházejícími rozsudky nalézacího a odvolacího soudu byla zamítnuta žaloba, jíž se stěžovatelka domáhala určení vlastnického práva k přesně označenému pozemku [§ 80 písm. c) o. s. ř.], to s odůvodněním, že k jeho přechodu na stát došlo bez právního důvodu.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 22. února 2007 v senátě, složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelky L. B., zastoupené Mgr. Michalem Vojáčkem, advokátem se sídlem Americká 17, 120 00 Praha 2, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2006 č. j. 28 Cdo 2247/2006-294, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. října 2005 sp. zn. 7 Co 2287/2005 a rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 6. dubna 2005 sp. zn. 6 C 521/2004,

takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že se jimi cítí být dotčena ve svých ústavně zaručených základních právech plynoucích z čl. 1, čl. 11 odst. 1, 3, 4, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Dle odůvodnění ústavní stížnosti mělo k tomu dojít tím, že obecné soudy neakceptovaly právní náhled stěžovatelky vztahující se k jejímu (žalobou uplatněnému) návrhu. Nejvyšší soud shora citovaným rozhodnutím odmítl jako nepřípustné dovolání stěžovatelky. Dospěl k závěru, že jím není napadeno rozhodnutí po právní stránce zásadního významu [§ 243b odst. 5, § 237 odst. 1 písm. c), 3 o. s. ř.], když nebyly dány ani jiné, ex lege předvídané podmínky jeho přípustnost zakládající. Jemu předcházejícími rozsudky nalézacího a odvolacího soudu byla zamítnuta žaloba, jíž se stěžovatelka domáhala určení vlastnického práva k přesně označenému pozemku [§ 80 písm. c) o. s. ř.], to s odůvodněním, že k jeho přechodu na stát došlo bez právního důvodu. Obecné soudy odůvodnily svá rozhodnutí tím, že stěžovatelka a další žalobce, jenž vznesl tentýž nárok ke spoluvlastnickému podílu k předmětnému pozemku, měli k jeho uplatnění otevřený kvalifikovaný prostor ve smyslu příslušných ustanovení restitučních zákonů (zákon č. 403/1990 Sb., zákon č. 87/1991 Sb.), pročež takto dovodily nemožnost aplikace obecných právních předpisů na předmětné žalobní žádání.

S těmito závěry obecných soudů stěžovatelka nesouhlasí. Má za to, že odnímat občanu možnost domáhat se svých práv podle občanského zákoníku s odůvodněním, že neosvědčila naléhavý právní zájem na sporu, protože měla "uplatnit práva podle jiného zákona" (restitučního, pojatého takto jako lex specialis), je protiústavní. V této souvislosti poukázala rovněž i na rozdílnou judikaturu Nejvyššího soudu, resp. rozsudky sp. zn. 22 Cdo 1620/2000 ze dne 28. listopadu 2001 a sp. zn. 28 Cdo 779/2001 ze dne 11. července 2001, v jejichž intencích užití občanskoprávních předpisů na její případ není vyloučeno. Pro uvedené, v naraci návrhu blíže rozvedené, výhrady se posléze domáhala, aby Ústavní soud předmětná rozhodnutí obecných soudů nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poté co posoudil námitky stěžovatelky, dospěl Ústavní soud k závěru, že nelze přisvědčit jejímu tvrzení o tom, že by obecné soudy interpretovaly relevantní rámec jednoduchého práva dopadající na předmětnou věc v rozporu s jejími shora označenými ústavně zaručenými základními právy [čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod vztahuje se potom pouze k trestnímu řízení].

Pokud se týče námitky nejednotné judikatury, v tom rámci se připomíná, že právě z toho důvodu byl (ve vztahu k dotčené problematice) přijat rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1222/2001 ze dne 11. září 2003, o jehož právní závěry se napadená rozhodnutí obecných soudů opírají. Mimo poukaz na tento zákonem stanovený mechanismus sjednocování judikatury (§ 19, resp. § 20 zákona č. 6/2002 Sb., srov. kupř. nález

sp. zn. II. ÚS 566/05

) lze dodat, že Ústavní soud se ve své rozhodovací praxi opakovaně vyslovil k interpretaci pojmu svévole v relaci k odchýlení se od (konstantní) judikatury v kontextu případného dotčení práva na spravedlivý proces; tou potom rozumí (toliko takový) odklon od ustálené judikatury, aniž by byly dostatečně vyloženy důvody, na základě nichž soud výkladovou praxi dosud převažující a stabilizovanou odmítá (srov. kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 501/04

,

II. ÚS 401/97

,

III. ÚS 470/97

,

III. ÚS 252/04

a další).

O naznačené případy (absenci zákonem stanovené procedury kvalifikovaného přehodnocení právního názoru či svévoli) se v situaci stěžovatelky evidentně nejedná.

Totožný právní názor na uvedenou problematiku, jaký ohledně posuzované věci zaujaly obecné soudy, nadto zastává rovněž Ústavní soud. Tento vyjádřil ve stanovisku Pl. ÚS - st. 21/05 ze dne 1. listopadu 2005, na nějž konečně Nejvyšší soud odkázal a jímž je senát při své rozhodovací činnosti, tedy i v tomto případě, vázán. Pro obecnou dostupnost uvedeného stanoviska (vyhlášeno pod č. 477/2005 Sb.), s nímž jsou rozhodovací důvody napadených rozhodnutí ve shodě (srov. kupř. i nález

sp. zn. II. ÚS 346/03

), postačí na jeho obsah pro stručnost odkázat.

V důsledku řečeného shledal Ústavní soud návrh zjevně neopodstatněným, a proto jej mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. února 2007

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu