Constitutional Court ruled that denying lawyer fees to a court-appointed guardian violated legitimate expectations under ECHR Protocol 1 Article 1.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic declared lower court decisions dismissing a lawyer's fee claim unconstitutional. The petitioner, appointed as a guardian ad litem, argued that the courts incorrectly refused payment by treating her role as non-legal, despite prior precedent establishing state liability for such appointments. The Court held that retroactively denying fees to those appointed under the old regime violated their legitimate expectation of remuneration, as the new law could not apply to past cases without breaching fundamental rights.
Legislator-Regeste
KI-generiertArticle 1 of Protocol No. 1 to the ECHR; Article 1 of Protocol No. 1 to the ECHR establishes that a state cannot retroactively deny remuneration to a lawyer appointed as a guardian under the previous legal regime, as such an action violates the fundamental right to legitimate expectations of property increase through state performance.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Odměna advokáta coby ustanoveného opatrovníka
Nález
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudkyně Ivany Janů - ze dne 6. února 2007
sp. zn. I. ÚS 460/06
ve věci ústavní stížnosti JUDr. J. D. Z. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. dubna 2006 sp. zn. 41 C 233/2006, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. dubna 2006 sp. zn. 44 C 539/2006, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. května 2006 sp. zn. 41 C 290/2006, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. dubna 2006 sp. zn. 44 C 430/2006, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. dubna 2006 sp. zn. 44 C 568/2006 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. dubna 2006 sp. zn. 44 C 401/2006, jimiž byly zamítnuty stěžovatelčiny návrhy na zaplacení odměny a hotových výdajů.
I. Výroky III. v rozsudcích Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. dubna 2006 sp. zn. 41 C 233/2006, ze dne 27. dubna 2006 sp. zn. 44 C 539/2006, ze dne 22. května 2006 sp. zn. 41 C 290/2006, ze dne 27. dubna 2006 sp. zn. 44 C 430/2006, ze dne 27. dubna 2006 sp. zn. 44 C 568/2006 a ze dne 27. dubna 2006 sp. zn. 44 C 401/2006 bylo porušeno základní právo stěžovatelky na legitimní očekávání garantované čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
II. Proto se tato rozhodnutí v rozsahu výroků III. ruší.
Odůvodnění
Včas zaslanými ústavními stížnostmi, původně evidovanými pod
sp. zn. I. ÚS 460/06
,
sp. zn. I. ÚS 497/06
,
sp. zn. II. ÚS 468/06
,
sp. zn. II. ÚS 481/06
,
sp. zn. III. ÚS 601/06
a
sp. zn. IV. ÚS 457/06
napadla stěžovatelka výroky III. v uvedených rozhodnutích Obvodního soudu pro Prahu 4, neboť má za to, že jimi byl porušen čl. 9 odst. 3 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 11 odst. 1, čl. 26, čl. 28, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Usnesením č. j.
I. ÚS 460/06-6
ze dne 5. září 2006 byly ústavní stížnosti proti výše uvedeným rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 4 spojeny ke společnému řízení pod
sp. zn. I. ÚS 460/06
.
Napadenými rozhodnutími obecného soudu byly zamítnuty návrhy na zaplacení odměny a hotových výdajů, které stěžovatelka ve vztahu k soudu uplatnila poté, co předtím byla tímto soudem ustanovena jako advokátka opatrovníkem žalovaných, kteří byli pro obecný soud nezastižitelní [§ 29 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.")].
Stěžovatelka v podaných ústavních stížnostech vyjádřila nesouhlas s výkladem ustanovení § 29 o. s. ř. a § 140 odst. 2 o. s. ř., provedeným obecným soudem. Dále stěžovatelka odkázala na řadu nálezů Ústavního soudu a navrhla, aby v záhlaví citovaná rozhodnutí byla nálezem Ústavního soudu zrušena.
Z přiložených napadených rozsudků Ústavní soud zjistil, že návrhy stěžovatelky jako ustanoveného opatrovníka žalovaných, aby jí byla zaplacena v jednom každém případě odměna a hotové výdaje v celkové částce 1 575 Kč, byly zamítnuty. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že obecný soud nepovažoval výkon funkce opatrovníka ustanoveného podle § 29 odst. 3 o. s. ř. za výkon advokacie, neboť podle § 1 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, se za poskytování právních služeb považuje činnost opatrovníka pro řízení podle zvláštního předpisu, je-li vykonávána advokátem. O takový případ se však, dle názoru soudu, nejednalo. Stěžovatelka souhlasila s výkonem funkce opatrovníka žalovaných a podle názoru soudu jí odměnu a hotové výdaje jako advokátce nelze přiznat, a proto byly její návrhy zamítnuty.
Z evidence podání Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka napadla ústavními stížnostmi celkem 183 rozhodnutí ve věcech, v nichž byla ustanovena opatrovnicí žalovaných neznámého pobytu.
Ústavní soud rozhodl ve skutkově i právně obdobné věci téže stěžovatelky s tímtéž účastníkem řízení nálezem
sp. zn. I. ÚS 474/06
ze dne 27. září 2006 ve znění opravného usnesení
sp. zn. I. ÚS 474/06
ze dne 10. listopadu 2006 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 42, nález č. 172), jímž stěžovatelce vyhověl. Podle čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány a osoby. V tomto smyslu je právním názorem vysloveným v citovaném nálezu Ústavní soud při dalším rozhodování ve skutkově a právně obdobných věcech vázán [srov. § 13 a 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].
Ústavní soud proto stěžovatelce podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl i v tomto případě a napadené rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 4, pokud jde o jejich výroky III., pro porušení čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (vyhlášen pod č. 209/1992 Sb.) zrušil podle ustanovení § 82 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Pokud jde o odůvodnění tohoto nálezu, odkazuje Ústavní soud na odůvodnění nálezu
sp. zn. I. ÚS 474/06
, případně dalších nálezů, které byly na základě tohoto pilotního nálezu později vydány, v nichž Ústavní soud, stručně řečeno, konstatoval, že pokud podle zákona č. 79/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, s účinností od 1. 4. 2006 stát již povinnost platit odměnu a hotové výdaje advokátovi jako opatrovníkovi neměl, nelze tuto úpravu uplatnit tam, kde byl advokát ustanoven opatrovníkem podle úpravy předchozí (tj. případ stěžovatelky), neboť v opačném případě by bylo porušeno jeho základní právo legitimně očekávat zmnožení vlastního majetku plněním ze strany státu.
Ústavní soud rozhodl podle § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu bez nařízení ústního jednání, neboť od něj nebylo možno očekávat další objasnění věci, když stěžovatelka i účastník řízení s upuštěním od ústního jednání souhlasili.