Constitutional Court dismissed constitutional complaint against district court's rejection of preliminary measure and suspension of appeal effect.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the municipality of Hostěrádky-Rešov against the district court's decision denying a preliminary measure and suspending the appeal effect. The applicant argued that the district court violated their right to a fair trial and the constitutional guarantee of a preliminary measure by failing to recognize irreparable harm from the proposed radar construction. The court held that the district court correctly applied administrative law principles, noting that the existence of a building permit did not create irreparable harm and that the applicant failed to prove the necessity of the preliminary measure.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 38 odst. 1 s. ř. s.; § 73 odst. 2 s. ř. s.: The Constitutional Court will not intervene in the ordinary courts' decisions unless they act arbitrarily or violate fundamental rights, and a preliminary measure requires proof of irreparable harm which is absent when a building permit already exists.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 31. ledna 2007 v senátě, složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele Obce Hostěrádky-Rešov, zastoupené JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem se sídlem Marie Steyskalové 62, 616 00 Brno, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. prosince 2006 č. j. 29 Ca 230/2006-91,
takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel napadl v záhlaví označené usnesení obecného soudu, jímž byl (I.) zamítnut jeho návrh na vydání předběžného opatření, dle něhož "Česká republika Ministerstvo obrany je povinna se zdržet výstavby páteřního radaru protivzdušné obrany, Sokolnice - 2WI22002' na pozemku p. č. 611/42 v k. ú. Hostěrádky", a dále (II.) zamítnut návrh na přiznání odkladného účinku jeho žalobě ze dne 16. srpna 2006, směřující proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 28. června 2006 č. j. JMK 68034/2006.
Uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Brně považuje navrhovatel za zasahující do jeho ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces, plynoucího z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a takto má rovněž zato, že bylo vydáno v rozporu s kautelou zakotvenou v čl. 90 Ústavy ČR. To z toho důvodu, že zmíněnou žalobou se domáhá přezkoumání rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání směřující do rozhodnutí Městského úřadu ve Slavkově - stavebního úřadu ze dne 29. března 2006 č. j. SÚ/7066-06/3043-2006/Hlo, tj. proti územnímu rozhodnutí č. 7/2006, kterým tento úřad rozhodl o umístění stavby "Výstavba páteřního radaru protivzdušné obrany - Sokolnice - 2WI22002". Ve svém návrhu stěžovatel, z titulu vlastníka sousedního pozemku, na němž má být předmětný radar umístěn, obsáhle rozvedl námitky a věcnou argumentaci, na níž zakládá důvodnost tvrzení o nenahraditelné újmě, kterou "představuje postavení radaru v chráněné památkové zóně"; v blízkosti Mohyly míru, na území bojiště bitvy u Slavkova. Vycházeje z tohoto závěru a vysloveného názoru, že předmětný radar lze "situovat v jiné lokalitě", se posléze domáhal, aby Ústavní soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně nálezem zrušil.
Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR].
Uvedené vykročení vykazující prvky svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR a contrario), resp. porušení práv v rovině práva jednoduchého, nalézající odraz v relevantním zásahu do ústavních práv stěžovatele, Ústavní soud po přezkoumání obsahu napadeného rozhodnutí neshledal. Obecný soud postavil svou argumentaci na tezi, dle níž z povahy věci žalobou napadeného rozhodnutí vyplývá, že možnost vzniku nenahraditelné újmy (§ 73 odst. 2 s. ř. s) je v případě zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě pojmově vyloučena. Existence samotného územního rozhodnutí, jak uvedl Krajský soud v Brně v odůvodnění napadeného usnesení, totiž nemůže ohrožovat kohokoli vážnou či nenahraditelnou újmou, neboť osobu, která o jeho vydání požádala, neopravňuje k žádným stavebním zásahům v řešeném území (je mimo jiné podmínkou pro vydání stavebního povolení). V daném kontextu dále zdůraznil, že stěžovatelem (současně) předložené stavební povolení č. 06-95 vydané Vojenským stavebním úřadem MO Brno dne 16. srpna 2006 č. j. 1002/36/4/2006/DP-4607 je možno napadnout řádným opravným prostředkem v rámci správního řízení, případně je možné v budoucnu zahájit soudní řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu postupem podle s. ř. s. Obecný soud rovněž poukázal na to, že stěžovatelem nebylo ani doloženo, že by citované stavební povolení nabylo právní moci; tudíž že by stavebník byl oprávněn na jeho základě stavbu provádět. Neshledal tedy ani hrozící vážnou újmu jako nutnou podmínku pro vydání předběžného opatření (§ 38 odst. 1 s. ř. s).
Jde-li v případě uvažovaných návrhů, resp. institutů o výjimky z pravidla, obecný soud potom v souladu s akceptovanou zásadou právní o vztahu pravidla a výjimky neměl důvodu vykládat relevantní ustanovení s. ř. s. (§ 38 odst. 1, § 73 odst. 2) v případě stěžovatele extenzivním způsobem (srov. nález
sp. zn. Pl. ÚS 7/02
). O aplikaci jednoduchého práva, která se jeví v daných souvislostech jako svévolná, argumentačně vybudovaná bez přesvědčivého a konzistentního racionálního logického odůvodnění, pročež ji objektivně není možno akceptovat, se v předmětné věci dle názoru Ústavního soudu nejedná (srov. k tomuto kupř. nálezy ve věci
sp. zn. III. ÚS 126/04
,
III. ÚS 303/04
,
II. ÚS 539/02
,
IV. ÚS 221/04
a další).
Proto dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti návrhu stěžovatele a ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2007
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu