Constitutional Court dismisses constitutional complaint and statute repeal request due to improper standing and unexhausted remedies.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a third party on behalf of a mother in enforcement proceedings and the request to repeal specific Civil Procedure Code sections. The applicant argued the mother could not effectively protect her rights, but the Court found the complaint procedurally invalid because the applicant lacked standing and had not exhausted all available legal remedies. Consequently, the Court dismissed both the complaint and the legislative repeal request without further examination of the substantive legal arguments.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; § 43 odst. 1 písm. c) a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if filed by an unauthorized person or if the applicant has not exhausted all procedural remedies provided by law.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 23. ledna 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele P. H., o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 31. července 2006 č. j. 22 E 387/2001-176 a o návrhu na zrušení ustanovení § 336e odst. 1 a § 336m odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů,
takto:
I. Ústavní stížnost se odmítá.
II. Návrh na zrušení ustanovení § 336e odst. 1 a § 336m odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti napadl navrhovatel v záhlaví označené usnesení Okresního soudu v Opavě. Uvedl, že tak činí "jménem své matky M. H.", vůči níž coby povinné v exekučním řízení směřovalo, když co do důvodu tohoto postupu poukázal na to, že dle jeho názoru "není sama schopna v řízení před soudem účinně a odpovídajícím způsobem chránit své zájmy a uplatňovat práva'". Dále se domáhal zrušení shora uvedených ustanovení občanského soudního řádu.
Ústavní soud, vázán ústavním pořádkem a v návaznosti na tento i zákonem. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR), nejprve zkoumal, zda byly ohledně návrhu stěžovatele splněny formální (procesní) předpoklady a podmínky stanovené zákonem, umožňující následné posouzení jeho věcné opodstatněnosti.
Dle § 72 odst. 1 písm. a) citovaného zákona je oprávněna podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem.
Z citovaného ustanovení, jímž je Ústavní soud vázán (čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR) se podává, že ústavní stížnost byla takto podána navrhovatelem jako osobou zjevně neoprávněnou, kdy se jedná o stav zakládající její odmítnutí ve smyslu § 43 odst. 1 písm. c) citovaného zákona [nadto v rámci řízení, v němž nebyly dosud vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona)].
Pokud se potom návrhu na zrušení označených ustanovení občanského soudního řádu týče, z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že v případě, kdy byla ústavní stížnost odmítnuta z formálních důvodů [§ 43 odst. 1 písm. a) - e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů], tento návrh sdílí procesně její osud, tj. pozbývá právního základu jeho možné projednání v návaznosti na dikci § 74 zákona č. 182/1993 Sb. (srov. kupř. usnesení ve věci
sp. zn. III. ÚS 101/95
, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, Sv. 4, č. 22).
Vzhledem k uvedenému byly proto ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení ustanovení § 336e odst. 1 a § 336m odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuty [§ 43 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]; to aniž by byl stěžovatel (takto nadbytečně s důsledky spočívajícími v jeho dalším úsilí) vyzýván k odstranění vady návrhu, spočívající v absenci povinného právního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem (§ 30 odst. 1 téhož zákona), když výsledek tohoto řízení by pro shora uvedenou formální vadu nemohl býti odlišným.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. ledna 2007
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu