Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 483/05 ECLI:CZ:US:2007:3.US.483.05 KI-generiert

Constitutional Court dismissed constitutional complaint due to failure to provide legal representation and correct procedural defects.

Geschäftsnummer III.ÚS 483/05
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint because the applicant failed to provide legal representation throughout the proceedings and did not correct procedural defects in her petition. Although the applicant initially submitted a power of attorney, it was later revoked, and subsequent requests for extensions were denied after the applicant neglected to fix the filing errors. The court ruled that the complaint was inadmissible under the Constitutional Court Act due to these persistent formal violations.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant fails to provide legal representation as required and does not remedy procedural defects within the prescribed time limits.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint admissibility legal representation requirement procedural defect correction Constitutional Court Act inadmissible petition

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny všechny formální předpoklady věcného projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že tomu tak není.
§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Vzhledem k této skutečnosti a vzhledem k tomu, že povinnost právního zastoupení trvá po celou dobu řízení před Ústavním soudem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), Ústavní soud přípisem ze dne 16.
§ 31 zákona o Ústavním soudu
2006 stěžovatelku vyzval k předložení plné moci jejího právního zástupce (§ 31 zákona o Ústavním soudu).
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
2006, Ústavní soud znovu stěžovatelku vyzval k odstranění předmětné vady návrhu a (opět) ji náležitě poučil, že pokud výzvě Ústavního soudu nevyhoví a vady návrhu do 10 dnů od doručení výzvy neodstraní, může být postupováno podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. K. Š., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2005, sp. zn. 16 Co 269/2005, a usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 1. 4. 2005, čj. 12 Nc 809/2005-9, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud dne 19. 9. 2005 obdržel podání stěžovatelky označené jako "žádost o projednání záležitosti mojí rodiny u Ústavního soudu". Vzhledem k tomu, že stěžovatelka nebyla právně zastoupena, vyzval ji Ústavní soud k odstranění této vady. Dne 16. 11. 2005 stěžovatelka prostřednictvím advokáta JUDr. Jaroslava Poredského předložila plnou moc ze dne 10. 11. 2005, kterou uvedeného advokáta zmocnila k zastupování v řízení před Ústavním soudem, a též jím sepsaný návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti. Z tohoto návrhu vyplynulo, že předmětem ústavní stížnosti jsou v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů.

Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny všechny formální předpoklady věcného projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Dopisem ze dne 12. 12. 2005 oznámil JUDr. Jaroslav Poredský, že stěžovatelce vypověděl plnou moc. Vzhledem k této skutečnosti a vzhledem k tomu, že povinnost právního zastoupení trvá po celou dobu řízení před Ústavním soudem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), Ústavní soud přípisem ze dne 16. 1. 2006 stěžovatelku vyzval k předložení plné moci jejího právního zástupce (§ 31 zákona o Ústavním soudu). Na tuto výzvu stěžovatelka reagovala dopisem, v němž požádala o posečkání z důvodu svého léčení ve zdravotnickém zařízení.

Dopisem ze dne 12. 10. 2006, doručeným dne 16. 10. 2006, Ústavní soud znovu stěžovatelku vyzval k odstranění předmětné vady návrhu a (opět) ji náležitě poučil, že pokud výzvě Ústavního soudu nevyhoví a vady návrhu do 10 dnů od doručení výzvy neodstraní, může být postupováno podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Na to stěžovatelka reagovala žádostí o prodloužení lhůty. Dopisem ze dne 31. 10. 2006, doručeným dne 3. 11. 2006, Ústavní soud stěžovatelce lhůtu prodloužil do 2. 1. 2007. Ani v takto prodloužené lhůtě stěžovatelka vady návrhu neodstranila (a neučinila tak ani do dnešního dne).

Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. ledna 2007