Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 713/06 ECLI:CZ:US:2006:4.US.713.06 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding court proceedings halted for unpaid fees. The Court finds no violation of fundamental rights. The Court rejects the claim that stopping proceedings for non-payment violates constitutional rights. The Court confirms that paying court fees is a basic procedural condition. The Court notes the lower courts acted correctly and in conformity with the law. The Court dismisses the complaint as clearly unfounded. The Court states that the complaint is identical to a previous one. The Court decides the complaint is inadmissible and unfounded.

Geschäftsnummer IV.ÚS 713/06
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint against lower court decisions halting proceedings due to unpaid fees. The applicant argued that stopping the lawsuit for non-payment violated her constitutional rights to a fair trial and protection of personality. The Court ruled that paying court fees is a mandatory procedural prerequisite and that the lower courts correctly applied the law without infringing fundamental rights.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 of the Act on the Constitutional Court; § 9 para. 1 of the Act on Court Fees: The Constitutional Court holds that halting proceedings for non-payment of court fees does not violate fundamental rights, as fee payment is a basic procedural condition for initiating litigation.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal court fees payment procedural prerequisites fundamental rights protection unfounded complaint Czech Constitutional Court litigation suspension

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 of the Act on the Constitutional Court
§ 9 para. 1 of the Act on Court Fees
§ 43 para. 2 letter a) of the Act on the Constitutional Court

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě, složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného, ve věci navrhovatelky MUDr. K. G., právně zastoupené JUDr. Pavlem Čadrou, Karlovo nám. 28, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze, č. j. 37 C 138/2005-47, ze dne 21. 3. 2006, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze, č.j. 1 Co 103/2006-53, ze dne 1. 8. 2006, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 9. 11. 2006 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Městského soudu v Praze, č. j. 37 C 138/2005-47, ze dne 21. 3. 2006, jímž bylo zastaveno řízení o ochranu osobnosti pro nezaplacení soudních poplatků, a zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze, č.j. 1 Co 103/2006-53, ze dne 1. 8. 2006, kterým bylo rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrzeno.

Výše uvedenými rozhodnutími mělo údajně dojít k zásahu do základních práv stěžovatelky, jež jsou jí garantována čl. 1, čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 3, čl. 7, čl. 10 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina) a čl. 1 odst. 2, čl. 2 odst. 1, čl. 4čl. 90 Ústavy ČR, jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 10 Všeobecné deklarace lidských práv a čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o ÚS).

II. Stěžovatelka je ve své ústavní stížnosti toho názoru, že obecné soudy jí odepřely právo na spravedlivé meritorní posouzení žaloby o ochranu osobnosti, neboť zastavily řízení pro nezaplacení soudních poplatků, čímž došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv a svobod, jejichž vyčerpávající výčet je uveden výše.

V další části odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelka velmi obšírně rekapituluje obsah žaloby na ochranu osobnosti a přiloženého návrhu na osvobození od soudních poplatků, podané k Městskému soudu v Praze, a důvody, které ji k tomuto kroku vedly.

Z obsahu spisu Ústavní soud dále zjistil, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 3. 2006, č. j. 37 C 138/2005-47, řízení ve věci žaloby stěžovatelky proti žalovanému MUDr. M. F. o ochranu osobnosti zastavil, přičemž důvodem bylo ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudních poplatcích"), nezaplacení soudního poplatku stěžovatelkou ve stanovené lhůtě, i když k tomuto úkonu byla vyzvána poté, co nabylo právní moci usnesení, jímž stěžovatelce nebylo v předmětném řízení přiznáno osvobození od soudních poplatků. Na základě odvolání stěžovatelky vydal Vrchní soud v Praze usnesení, č.j. 1 Co 103/2006-53, ze dne 1. 8. 2006, jímž rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. V odůvodnění uvedl, že soud prvního stupně postupoval správně, když řízení zastavil z důvodu nezaplacení soudního poplatku, a dále konstatoval, že v řízení není možné vyčkávat rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti, jíž stěžovatelka napadla rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, neboť ústavní stížnost nemá podle § 79 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ve vztahu k předmětnému rozhodnutí odkladný účinek.

III. V projednávané věci Ústavní soud považuje za vhodné připomenout, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. Vzhledem k tomu, že se stěžovatelka dovolávala ochrany svého základního práva na soudní ochranu, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud konstatuje, že zaplacení soudního poplatku patří k základním procesním podmínkám, které je třeba splnit k tomu, aby mohlo být řízení před obecným soudem vedeno. Souhlasí proto s argumentací obecných soudů, týkající se ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, který jednoznačně stanovuje, že "nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví". Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když stěžovatelku poté, co nabylo právní moci rozhodnutí odvolacího soudu o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, vyzval ke splnění této poplatkové povinnosti. Jestliže však stěžovatelka soudní poplatek ve lhůtě stanovené ve výzvě nezaplatila, a to přestože tato výzva byla stěžovatelce řádně doručena, pak obecný soud na základě zmíněného ustanovení řízení zastavil. Ústavní soud shledává, že tento postup nebyl v rozporu se základními právy stěžovatelky, a jak správně uvedl odvolací soud, nic na tom nezmění skutečnost, že stěžovatelka napadla ústavní stížností rozhodnutí soudů o nepřiznání osvobození od soudních poplatků. Z ústavní stížností napadených usnesení vyplývá, na základě jakých skutkových zjištění a z nich vyvozeného právního závěru obecné soudy rozhodly, přičemž procesní postup a aplikace jednoduchého práva obecnými soudy byla v předmětné věci zcela ústavně konformní.

Obsahově totožnou ústavní stížností stěžovatelky se již Ústavní soud zabýval ve svém usnesení ze dne 8. 11. 2006,

sp. zn. III. ÚS 774/06

, a dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal důvod, proč by se od svých závěrů již dříve vyslovených měl odchylovat, nezbylo mu, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. prosince 2006

Vlasta Formánková

předsedkyně senátu