Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 439/06 ECLI:CZ:US:2006:4.US.439.06 KI-generiert

Constitutional court allows lawyer's fee claim for guardian ad litem, rejecting district court's dismissal based on new law.

Geschäftsnummer IV.ÚS 439/06
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Teilweise gutgeheissen (Partially Allowed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic annulled district court rulings that rejected a lawyer's fee claim for a guardian ad litem. The petitioner argued that the new law denying fees violated her legitimate expectations under the ECHR, while the lower courts held the role did not constitute legal practice. The court ruled that without transitional provisions, the old law protecting the fee must apply to avoid violating the principle of legal certainty and legitimate expectations.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Art. 1 Additional Protocol No. 1 to the ECHR; Art. 36 para. 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms: The principle of legitimate expectations requires that where a new law contradicts an existing right without transitional provisions, the old law must apply to protect the citizen's reliance interest.

Schlagwörter

KI-generiert
legitimate expectations retroactivity of law guardian ad litem lawyer fees legal certainty ECHR Article 1 Protocol 1 transitional provisions

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Art. 1 Additional Protocol No. 1 to the ECHR
nelze ani po novele ustanovení § 140 odst.
Art. 36 para. 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
§ 82 para. 2 lit. a), para. 3 lit. a) of the Act on the Constitutional Court
§ 29 para. 3 of the Civil Procedure Code
§ 140 para. 2 of the Civil Procedure Code
Act No. 85/1996 Coll. on the Legal Profession

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Odměna advokáta ustanoveného jako opatrovníka

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické - ze dne 7. prosince 2006

sp. zn. IV. ÚS 439/06

ve věci ústavní stížnosti J. D. Z. proti výrokům III. rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 4. 2006 sp. zn. 41 C 219/2006, 41 C 231/2006 a 41 C 243/20006, ze dne 22. 5. 2006 sp. zn. 41 C 283/2006 a 41 C 311/2006, ze dne 23. 5. 2006 sp. zn. 41 C 295/2006, ze dne 25. 5. 2006 sp. zn. 44 C 671/2006, ze dne 27. 4. 2006 sp. zn. 44 C 413/2006, 44 C 425/2006, 44 C 449/2006, 44 C 463/2006, 44 C 524/2006, 44 C 536/2006, 44 C 548/2006, 44 C 560/2006 a 44 C 580/2006, jimiž byl zamítnut stěžovatelčin návrh na zaplacení odměny a hotových výdajů.

Výroky III. rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 4. 2006 sp. zn. 41 C 219/2006, 41 C 231/2006 a 41 C 243/20006, ze dne 22. 5. 2006 sp. zn. 41 C 283/2006 a 41 C 311/2006, ze dne 23. 5. 2006 sp. zn. 41 C 295/2006, ze dne 25. 5. 2006 sp. zn. 44 C 671/2006, ze dne 27. 4. 2006 sp. zn. 44 C 413/2006, 44 C 425/2006, 44 C 449/2006, 44 C 463/2006, 44 C 524/2006, 44 C 536/2006, 44 C 548/2006, 44 C 560/2006 a 44 C 580/2006 se zrušují.

Odůvodnění

1. Včas podanými ústavními stížnostmi se stěžovatelka s tvrzením o porušení čl. 9 odst. 3 a čl. 95 Ústavy České republiky a čl. 11 odst. 1, čl. 26, čl. 28, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhala zrušení shora označených rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4, a to ve všech pouze ve výroku, kterým soud zamítl její návrh, aby jí byla zaplacena odměna a hotové výdaje v částce 1 575 Kč (v každém žalovaném případě).

2. V ústavních stížnostech stěžovatelka uvedla, že byla podle ustanovení § 29 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") ustanovena jako advokátka opatrovníkem pro řízení žalovaným osobám, jejichž současný pobyt se soudu nepodařilo zjistit. Její návrh na zaplacení odměny a hotových výdajů Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl s odůvodněním, že výkon funkce opatrovníka, ustanoveného podle shora citovaného ustanovení o. s. ř. nelze ani po novele ustanovení § 140 odst. 2 o. s. ř. provedené zákonem č. 205/2005 Sb. považovat za výkon advokacie ve smyslu § 1 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 85/1996 Sb."), kde se za poskytování právních služeb považuje i činnost opatrovníka pro řízení podle zvláštního předpisu, je-li vykonávána advokátem. Podle soudu nešlo o ustanovení advokáta soudem (§ 30 o. s. ř.), ani o činnost opatrovníka, která by vyplývala ze zvláštního předpisu.

3. Stěžovatelka s výkladem aplikovaných ustanovení, tak jak byl proveden obvodním soudem, nesouhlasila a s odkazem na rozhodovací důvody obsažené v nálezech Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 629/04

,

sp. zn. IV. ÚS 167/05

a

sp. zn. I. ÚS 712/01

(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, nález č. 69, svazek 37, nález č. 94, a svazek 29, nález č. 6) navrhla zrušení napadených rozhodnutí.

4. Samostatně podané ústavní stížnosti stěžovatelky, zaevidované pod

sp. zn. IV. ÚS 439/06

,

IV. ÚS 442/06

,

IV. ÚS 445/06

,

IV. ÚS 448/06

,

IV. ÚS 451/06

,

IV. ÚS 454/06

,

IV. ÚS 460/06

,

IV. ÚS 463/06

,

IV. ÚS 469/06

,

IV. ÚS 472/06

,

IV. ÚS 475/06

,

IV. ÚS 478/06

,

IV. ÚS 481/06

,

IV. ÚS 484/06

,

IV. ÚS 487/06

a

IV. ÚS 490/06

napadly dle rozvrhu práce témuž soudci zpravodaji a po zjištění, že jsou obsahově shodné, Ústavní soud rozhodl usnesením ze dne 6. 9. 2006 č. j.

IV. ÚS 439/06-10

o jejich spojení ke společnému řízení s tím, že řízení bude nadále vedeno pod

sp. zn. IV. ÚS 439/06

.

5. Obvodní soud pro Prahu 4, ač vyzván, aby se k ústavním stížnostem stěžovatelky vyjádřil a aby sdělil, zda souhlasí s upuštěním od ústního jednání ve smyslu ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") svého práva nevyužil. Ústavní soud dovodil souhlas účastníka řízení s upuštěním od ústního jednání fikcí za použití ustanovení § 63 zákona o Ústavním soudu a § 101 odst. 4 o. s. ř.

6. Stěžovatelka udělila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání v podání ze dne 29. 11. 2006.

7. Z rozsudků přiložených k ústavním stížnostem Ústavní soud zjistil, že v právních věcech Dopravního podniku hl. m. Prahy, který se žalobou domáhal po žalovaných zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému, byla stěžovatelka jako advokátka ustanovena opatrovníkem pro řízení žalovaným osobám, jejichž současný pobyt se nepodařilo soudu zjistit. Stěžovatelka s výkonem funkce opatrovníka žalovaného souhlasila, její návrh na zaplacení odměny a hotových výdajů v částce 1 575 Kč v jednom každém případě však soud zamítl z důvodů, jak byly uvedeny shora v narativní části.

8. Dotazem v kanceláři stěžovatelky Ústavní soud zjistil, že byla ustanovena opatrovníkem v předmětných řízeních dne 1. 2. 2006 (ve věcech sp. zn. 44 C 671/06, 44 C 560/06, 44 C 425/06, 44 C 413/06, 41 C 295/06, 41 C 231/06 a 41 C 219/06) a dne 3. 2. 2006 (ve věcech sp. zn. 41 C 311/06, 44 C 580/06, 44 C 548/06, 44 C 536/06, 44 C 524/06, 44 C 463/06, 44 C 449/06, 41 C 283/06 a 41 C 243/06).

9. Jak vyplývá z postavení Ústavního soudu jako soudního orgánu ochranu ústavnosti, Ústavní soud není primárně povolán k přezkumu správnosti aplikace a interpretace "jednoduchého" práva a do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci současně porušena základní práva či svobody fyzické či právnické osoby. Stěžovatelka takovou argumentaci uplatnila, Ústavní soud proto napadená rozhodnutí v rozsahu jí vymezeném podrobil ústavnímu přezkumu a na jeho základě dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

10. O argumentačně zcela shodné ústavní stížnosti stěžovatelky, směřující proti věcně i právně srovnatelným rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 4 již Ústavní soud rozhodoval, a to nálezem ze dne 27. 9. 2006

sp. zn. I. ÚS 474/06

ve znění opravného usnesení ze dne 10. 11. 2006 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 42, nález č. 172). Čtvrtý senát Ústavního soudu se od rozhodovacích důvodů v tomto nálezu vyjádřených neměl důvod odchýlit ani v projednávané věci a s přihlédnutím k totožnosti účastníků řízení na ně v podrobnostech odkazuje.

11. I v tomto případě bylo rozhodující posouzení základu, o který stěžovatelka opírala svůj nárok. Jak bylo zjištěno, v době, kdy byla ustanovena opatrovníkem žalované osoby, platilo a bylo účinné ustanovení § 140 odst. 2 věty první o. s. ř. (ve znění novely provedené zákonem č. 205/2005 Sb., účinné od 1. 8. 2005), podle kterého "byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem pro řízení advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování stát;". Novelou občanského soudního řádu provedenou zákonem č. 79/2006 Sb., bylo s účinností od 1. 4. 2006 znění věty první § 140 odst. 2 o. s. ř. změněno tak, že "byl-li ustanoven účastníku zástupcem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát;". Zákon č. 79/2006 Sb. ve své části VI. přijal přechodná intertemporální ustanovení, ta se však týkala pouze řízení ve věcech obchodního rejstříku; případy, v nichž byl ustanoven advokát opatrovníkem za účinnosti předchozí právní úpravy, tj. od 1. 8. 2005 do 31. 3. 2006, nebyla přechodnými ustanoveními ošetřena.

12. Za této situace Ústavní soud v nálezu

sp. zn. I. ÚS 474/06

konstatoval, že "zákon č. 205/2005 Sb. stanovením povinnosti státu platit odměnu a výdaje opatrovníkovi ustanovenému z řad advokátů vytvořil novelou procesního kodexu hmotněprávní titul, o nějž stěžovatelka opírala svůj nárok. Pokud zákonem č. 79/2006 Sb. s účinností od 1. 4. 2006 stát již povinnost platit odměnu a hotové výdaje advokátu jako opatrovníkovi neměl, nelze tuto úpravu uplatnit tam, kde byl advokát ustanoven opatrovníkem podle úpravy předchozí, neboť v opačném případě by bylo porušeno jeho základní právo legitimně očekávat zmožení vlastního majetku plněním ze strany státu".

13. Ústavní soud se otázkou ochrany nabytých práv a zpětné účinnosti právní normy zabýval ve své rozhodovací praxi opakovaně. V řadě svých nálezů zdůraznil, že ke znakům právního státu neoddělitelně patří princip právní jistoty a ochrany důvěry občanů v právo, který v sobě zahrnuje i zákaz retroaktivity právních norem, resp. jejich retroaktivního výkladu (srov. např. nálezy IV. ÚS 215/94,

sp. zn. Pl. ÚS 21/96

, vyhlášen pod č. 63/1997 Sb.,

sp. zn. Pl. ÚS 33/01

Sb., vyhlášen pod č. 145/2002 Sb., Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, nález č. 30, svazek 7, nález č. 13, svazek 25 nález č. 28, a další).

14. Ke střetu staré a nové právní úpravy se Ústavní soud vyslovil v nálezu

Pl. ÚS 21/96

, ve kterém podrobil princip retroaktivity právních norem analýze a vyjádřil zde názor, že "obecně v takovém případě platí nepravá retroaktivita, tj. od účinnosti nové právní normy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů, existujících před nabytím účinnosti nové právní normy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony se řídí zrušenou právní normou (důsledkem opačné interpretace střetu právních norem by byla pravá retroaktivita).". V tomto nálezu Ústavní soud rovněž nastínil, v jakých případech lze akceptovat výjimky ze zákazu pravé retroaktivity, v nálezu

Pl. ÚS 33/01

zdůraznil, že pravá retroaktivita nemá v právním státu místo tam, kde zákonodárce se již dříve mohl "dostat ke slovu", nicméně tak neučinil.

15. Ústavní soud řešil i případy, kdy zákonodárce mlčel jak k otázce, zda je nárok (vzniklý v souvislosti s procesem a upravený v předpise procesním, ale svou povahou hmotněprávní) podle předchozí úpravy zachován, tak i k aplikovatelnosti nové úpravy. Tehdy Ústavní soud vyložil, že třeba přijmout takový výklad, který šetří smysl a podstatu základního práva, v daném případě práva na legitimní očekávání. Opačný aplikační či interpretační postup znamená porušení čl. 4 odst. 4 Listiny, podle kterého při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena (srov. nález

sp. zn. I. ÚS 344/04

a

sp. zn. IV. ÚS 178/04

; Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 35, nález č. 191, a svazek 36, nález č. 18).

16. Shora vymezený právní rámec byl relevantní i pro posouzení a rozhodnutí stěžovatelčiny věci. Stěžovatelce v době, kdy byla ustanovena opatrovníkem osob neznámého pobytu, svědčil s ohledem na pozitivní právní úpravu právní titul, na základě kterého mohla legitimně očekávat zmnožení svého majetku plněním od státu (čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod). Nová právní úprava, která takové plnění nepřiznávala, nemohla na jejím nároku nic změnit, neboť předpoklady pro výjimku ze zákazu pravé retroaktivity pozdější právní normy nebyly dány a při neexistenci přechodných ustanovení bylo třeba její právní nárok posoudit podle původní právní úpravy.

17. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a napadená rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 v rozsahu, jak byly stěžovatelkou napadeny, zrušil pro jejich rozpor s čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a v konečném důsledku i čl. 36 odst. 1 Listiny [§ 82 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu] zrušil.