Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 773/06 ECLI:CZ:US:2006:1.US.773.06 KI-generiert

Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding unfair trial due to insufficient evidence evaluation.

Geschäftsnummer I.ÚS 773/06
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by a defendant against a criminal conviction for assault. The defendant argued that lower courts ignored his daughter's testimony despite her reaching the age of 15, violating his right to a fair trial. The court ruled that the complaint was clearly unfounded because the lower courts properly explained why the daughter's statement was inadmissible and relied on other corroborating evidence.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court does not re-evaluate factual findings unless there is an extreme discrepancy between evidence and conclusions, and it dismisses complaints where lower courts provide reasoned explanations for excluding evidence.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint fair trial rights evidence evaluation witness testimony Czech Constitutional Court criminal procedure unfair trial

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Stěžovatel je proto přesvědčen, že obecné soudy v jeho případě této povinnosti nedostály a porušily tak jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 12. prosince 2006 v senátu složeném z předsedy Františka Duchoně a soudkyň Ivany Janů a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti Ing. V. J., zastoupeného JUDr. Lenkou Vančatovou, advokátkou se sídlem Slezská 19, 120 00 Praha 2, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. 5 To 315/2006, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností podanou včas a co do ostatních náležitostí v souladu se zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadl stěžovatel v záhlaví specifikované rozhodnutí obecného soudu.

Jak stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 uznán vinným ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tak, že po předchozí smluvní rozepři několikrát kopl poškozenou Ing. J. J. do boku a krajiny bederní, čímž jí způsobil blíže popsaná zranění (pohmoždění a otok bederních krajin, mikroskopické krvácení do močových cest), která omezila poškozenou v obvyklém způsobu života minimálně po dobu 10 dnů. Stěžovateli byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu tří let. Městský soud v Praze ponechal v napadeném rozsudku výrok o vině a trestu nezměněn a pouze doplnil výrok o povinnost stěžovatele uhradit Všeobecné zdravotní pojišťovně náhradu nákladů vynaložených na léčení poškozené ve výši 3.356 Kč.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že soudy vycházely pouze z výpovědi poškozené a přehlédly výpověď společné dcery stěžovatele a poškozené, která byla incidentu přítomna a která přesně popsala průběh. Obecné soudy však podle stěžovatele tuto výpověď ignorovaly a neprovedly její výslech ani poté, kdy dovršila věku 15 let a mohla u soudu svědčit. Stěžovatel v této souvislosti odkázal na předchozí judikaturu Ústavního soudu, podle které je porušením práva na spravedlivý proces, pokud obecný soud své rozhodnutí řádně neodůvodní a pokud se nevypořádá se všemi důkazy a tvrzeními účastníků řízení.

Stěžovatel je proto přesvědčen, že obecné soudy v jeho případě této povinnosti nedostály a porušily tak jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. S ohledem na to stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil.

Po zvážení obsahu ústavní stížnosti a odůvodnění rozsudků obecných soudů, které byly k ústavní stížnosti stěžovatelem připojeny, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z dosavadní judikatury Ústavního soudu vyplývá rámec přezkumu rozhodnutí obecných soudů prováděného Ústavním soudem v řízeních o ústavní stížnosti. Ústavní soud není další instancí v systému obecného soudnictví. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), nikoliv běžné zákonnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů v tom rozsahu, který již byl učiněn v systému obecného soudnictví.

Jde-li o posuzování skutkových okolností případu, jak byly zjištěny a zhodnoceny obecnými soudy, je Ústavní soud povolán k přezkumu pouze za situace, kdy lze usuzovat na extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými, v důsledku čehož soud učinil nepřijatelný právní závěr. Jinými slovy, jde o situaci, kdy rozhodnutí soudu svědčí o možné libovůli v jeho rozhodování. Jestliže obecné soudy respektují kautely dané procesními předpisy stran dokazování a hodnocení důkazů, není Ústavní soud oprávněn "hodnotit" hodnocení důkazů, resp. znovu posuzovat skutkový stav zjištěný obecnými soudy.

Jak Ústavní soud zjistil z odůvodnění obou rozhodnutí obecných soudů, nezletilá dcera stěžovatele byla vyslechnuta v přípravném řízení, přičemž její výpověď byla u hlavního líčení přečtena. Jestliže k tomuto důkazu následně obecné soudy v hodnocení nepřihlížely, nelze v této skutečnosti spatřovat porušení práva na spravedlivý proces, neboť oba soudy srozumitelně vysvětlily, proč k této výpovědi nepřihlížejí (podle nalézacího soudu z důvodu její nevěrohodnosti a nadbytečnosti ve vztahu k ostatním důkazům, podle odvolacího soudu z důvodu redundantnosti a také z důvodu možné procesní překážky, neboť nezletilá svědkyně nebyla v přípravném řízení zřejmě poučena o možnosti nevypovídat). Obecné soudy pak při hodnocení důkazů nevycházely pouze z výslechu poškozené, nýbrž - jak je rovněž patrno z odůvodnění - také z listinných důkazů (lékařská zpráva a znalecký posudek) a ostatně též z vyjádření samotného stěžovatele, který se k napadení poškozené měl přiznat s tím, že však neměl v úmyslu jí způsobit zranění. Také v tomto směru se odvolací soud vypořádal s námitkou stěžovatele, podle kterého nebyla dána subjektivní stránka trestného činu, když velmi podrobně rozebral, že v daném případě k prokázání viny postačoval i úmysl nepřímý.

Vzhledem k tomu Ústavní soud neshledal v rozhodnutí Městského soudu v Praze porušení stěžovatelova základního práva na fair proces a s ohledem na to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. prosince 2006

František Duchoň

předseda senátu