Constitutional Court dismisses appeal as unfounded, ruling court must stop proceedings for unpaid fees.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a medical doctor against rulings that suspended her personality rights lawsuit due to unpaid court fees. The applicant argued that denying fee exemption violated her right to court access, but the court found she failed to meet statutory payment obligations despite court reminders. Consequently, the court ruled that suspending proceedings for non-payment is lawful and does not infringe constitutional rights.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.; čl. 36 Listiny základních práv a svobod: The court's duty to suspend proceedings for non-payment of fees does not violate the right to court access when the party fails to fulfill statutory obligations.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Dagmar Lastovecké ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MUDr. K. G., zastoupené JUDr. Pavlem Čadrou, advokátem se sídlem Praha 2, Karlovo nám. 28, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 8. 2006, čj. 1 Co 114/2006 - 54, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2006, čj. 32 C 97/2005 - 47, takto :
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 8. 2006, čj. 1 Co 114/2006 - 54, kterým bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2006, čj. 32 C 97/2005 - 47, jímž bylo zastaveno řízení o žalobě stěžovatelky na ochranu osobnosti. Označenými usneseními byla porušena její ústavní práva na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a podle čl. 4 Ústavy ČR.
V ústavní stížnosti podrobně vylíčila důvody, které ji vedly k podání žaloby na ochranu osobnosti proti žalovanému MUDr. J. K. a průběh řízení o její žádosti na osvobození od soudních poplatků. To skončilo tím, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 10. 2005, čj. 32 C 97/2005 - 47, jejímu návrhu na osvobození od soudního poplatku nevyhověl a k jejímu odvolání Vrchní soud v Praze zamítavé usnesení Městského soudu v Praze potvrdil usnesením ze dne 16. 2. 2006, čj. 1 Co 398/2005 - 38. Stěžovatelka tvrdí, že doložila odpovídajícími doklady, že není schopna uhradit vyměřený soudní poplatek a pokud by jí nebylo osvobození přiznáno, je takové rozhodnutí porušením jejího práva na přístup k soudu.
Z označených rozhodnutí obecných soudů, která stěžovatelka navrhla zrušit, vyplývá, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2006, čj. 32 C 97/2005 - 47, bylo v uvedené věci zastaveno řízení podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. pro nezaplacení soudního poplatku stěžovatelkou. Po jejím odvolání Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. 8. 2006, čj. 1 Co 114/2006 - 54, shora označené usnesení městského soudu potvrdil, protože Městský soud v Praze, jako soud prvního stupně, postupoval v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť stěžovatelka nesplnila svoji zákonnou povinnost zaplatit soudní poplatek ani po výzvě soudu.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatelka navrhla zrušení výše označených usnesení obecných soudů o zastavení řízení ve věci její žaloby na ochranu osobnosti. V ústavní stížnosti napadla i rozhodnutí obecných soudů o nepřiznání osvobození od soudních poplatků. V předmětné věci však Ústavní soud může přezkoumávat pouze ústavnost rozhodnutí, jejichž zrušení bylo ústavní stížností výslovně navrženo. Nemůže se tedy zabývat přezkumem rozhodnutí, jimiž došlo k zamítnutí osvobození od soudních poplatků, ani vlastním meritem věci, tj. zásahem do jejích osobnostních práv, což stěžovatelka rovněž v ústavní stížnosti rozsáhle zmiňuje.
Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. je povinností soudu určit poplatníkovi (v konkrétním případě stěžovatelce) lhůtu k zaplacení soudních poplatků. Pokud tak poplatník neučiní, je povinností soudu řízení zastavit. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny se každý může domáhat stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Stanoveným postupem, podle zmíněného ustanovení Listiny, je mj. i povinnost zaplatit příslušný soudní poplatek. Splnění poplatkové povinnosti je tedy jedním ze základních předpokladů pro uplatnění práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Tyto podmínky musí respektovat každý, kdo se dovolává práva na soudní ochranu. Tato povinnost vyplývá i z ustanovení čl. 95 Ústavy ČR, podle něhož je soud vázán zákonem, případně mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu.
V předmětné věci je nesporné, že stěžovatelka nesplnila svoji zákonnou povinnost zaplatit ve stanovené lhůtě soudní poplatek, a to ani po výzvě soudu. V takovém případě zákon ukládá obecnému soudu řízení zastavit. Rozhodnutí obecných soudů obou stupňů nejsou v rozporu ani se zákonem, ani s ústavním pořádkem. Ústavní soud tedy neshledal v přezkoumávané věci žádná porušení základních práv stěžovatelky, tvrzených v ústavní stížnosti.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2006
František Duchoň
předseda I. senátu Ústavního soudu