Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 72/06 ECLI:CZ:US:2006:4.US.72.06.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal for exhaustion of remedies and lack of justification in civil rights case.

Geschäftsnummer IV.ÚS 72/06
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint against a district court judgment and a supreme court ruling. The applicant argued the lower court failed to justify its decision and ignored evidence, while the supreme court incorrectly declared the appeal late. The court dismissed the complaint as inadmissible because the applicant did not exhaust all available legal remedies by appealing the district court's decision in time.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means of legal protection provided by law.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies constitutional complaint procedural means legal protection civil rights case inadmissible complaint jurisdictional limit

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
§ 158 odst. 4 občanského soudního řádu
Pokud jde o námitku pozdního doručení rozsudku, Ústavní soud odkazuje na ustanovení § 158 odst. 4 občanského soudního řádu a konstatuje, že v konečném důsledku bylo zákonným, byť fiktivním způsobem doručeno.
§ 134 občanského soudního řádu
Tato dodejka má povahu veřejné listiny, která - není-li prokázán opak - potvrzuje pravdivost toho, co je v ní osvědčeno (§ 134 občanského soudního řádu).

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě, složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného, ve věci navrhovatelky PharmDr. D. H., právně zastoupené Mgr. Ivou Dvořákovou, Baarova 1594/16, Teplice, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. 34 C 90/2001-35, ze dne 12.9.2003, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze, č.j. 1 Co 262/2005-75, ze dne 18.1.2006, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 14.2.2006 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a který byl dále na základě výzvy k odstranění vad podání doplněn dne 16.3.2006. Jeho prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. 34 C 90/2001-35, ze dne 12.9.2003, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatelky na ochranu osobnosti s peněžní náhradou nemajetkové újmy proti žalované Petře Kaplanové, a zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze, č.j. 1 Co 262/2005-75, ze dne 18.1.2006, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně.

Výše uvedenými rozhodnutími mělo údajně dojít k zásahu do základních práv stěžovatelky, jež jsou jí garantována čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

II. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti je toho názoru, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") postrádá řádné odůvodnění a právní závěry soudu jsou v hrubém rozporu s vykonanými skutkovými zjištěními. Zejména soudu vytýká, že nesprávně zhodnotil provedené důkazy, neprovedl stěžovatelkou navrhovaný důkaz, tj. prohlídku bytu stěžovatelky, a dále, že se nezabýval tím, zda listina, jejíž obsah byl údajně způsobilý stěžovatelku výrazně poškodit, je pravdivá či lživá.

Rovněž podle ní krajský soud během řízení nedostál své zákonné povinnosti, když nepoučil stěžovatelku o jejích procesních právech, a to konkrétně o možnosti požádat o ustanovení zástupce dle § 30 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád").

Stěžovatelka dále nesouhlasí s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze, kterým bylo její odvolání proti výše zmíněnému rozsudku krajského soudu posouzeno jako opožděné, a uvádí, že rozsudek byl doručován ve značném časovém odstupu ode dne vyhlášení, navíc se o uložení zásilky, ve které jí byl rozsudek doručován, bez svého zavinění nedozvěděla. Toto tvrzení však dále nerozvádí a netvrdí ani pochybení držitele poštovní licence nebo soudu.

Z výše uvedených důvodů se pak stěžovatelka domáhala zrušení napadených rozhodnutí.

III. Přípisem ze dne 13.4.2006 se k předmětné ústavní stížnosti vyjádřil účastník řízení, krajský soud, jenž ji označil jako zcela nedůvodnou. Dosavadní postup zúčastněných soudů považoval za správný a v této souvislosti odkázal na obsah spisu. Závěrem dodal, že nesouhlasí s upuštěním od ústního jednání.

Vrchní soud v Praze ve svém vyjádření k předmětné ústavní stížnosti uvedl, že stěžovatelka uplatnila námitky týkající se rozsudku krajského soudu, tedy rozhodnutí vydaného v jiné právní věci. Ústavní stížnost však rovněž označil jako nedůvodnou a odkázal na své usnesení ze dne 18.1.2006, č.j. 1 Co 262/2005-75.

Vzhledem ke skutečnosti, že vyjádření k ústavní stížnosti neobsahovala žádná nová tvrzení, způsobilá ovlivnit rozhodnutí Ústavního soudu, nebyla tato zaslána stěžovatelce k replice.

IV. Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti i rozhodnutí obou soudů dospěl k závěru, že stížnost je částečně zjevně neopodstatněná a částečně nepřípustná.

Pokud jde o rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. 34 C 90/2001-35, ze dne 12.9.2003, nemohl se jím Ústavní soud meritorně zabývat, neboť stěžovatelka nepodala proti tomuto rozhodnutí včasné odvolání a nevyčerpala tak všechny procesní prostředky, jež jí zákon k ochraně jejích práv poskytoval. S ohledem na ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jež stanoví jako podmínku přípustnosti ústavní stížnosti právě vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva, nezbylo Ústavnímu soudu než v této části ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Z tohoto důvodu se tedy Ústavní soud rovněž dále nezabýval námitkami vztahujícími se k tomuto rozhodnutí, jakož i k řízení, které napadenému rozhodnutí předcházelo.

Ve vztahu k usnesení Vrchního soudu v Praze je pak ústavní stížnost zjevně neopodstatněná. Z vyžádaného spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp.zn. 34 C 90/2001, Ústavní soud zjistil, že doručení bylo řádně vykázáno držitelem poštovní licence a odvolací soud tedy neměl jinou možnost než postupovat podle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání potvrdit, přičemž současně řádně a srozumitelně vyložil, z jakých důvodů tak učinil. Soud přitom vycházel ze skutečností vyplývajících z obsahu spisu, resp. v něm založené dodejky. Tato dodejka má povahu veřejné listiny, která - není-li prokázán opak - potvrzuje pravdivost toho, co je v ní osvědčeno (§ 134 občanského soudního řádu).

Závěry, k nimž tedy dospěl Vrchní soud v Praze, jakož i před ním o odmítnutí odvolání pro opožděnost rozhodující Krajský soud v Ústí nad Labem, považuje Ústavní soud za ústavně konformní, neshledal proto důvod ke kasaci napadeného rozhodnutí.

Pokud jde o námitku pozdního doručení rozsudku, Ústavní soud odkazuje na ustanovení § 158 odst. 4 občanského soudního řádu a konstatuje, že v konečném důsledku bylo zákonným, byť fiktivním způsobem doručeno.

Vzhledem k tomu, že se stěžovatelce nepodařilo prokázat porušení jejích základních práv, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout zčásti pro její zjevnou neopodstatněnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a zčásti jako nepřípustnou pro nevyčerpání procesních prostředků ochrany práva podle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. října 2006

Vlasta Formánková

předsedkyně senátu