Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded regarding divorce proceedings and legal costs.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a woman against divorce judgments regarding legal costs. The complainant argued that the appellate court violated her right to a fair process by refusing to review the district court's findings on the breakdown of marriage. The court rejected this claim, noting that the complainant's own appeal challenged the underlying facts, making her complaint internally contradictory and procedurally unfounded.
Legislator-Regeste
KI-generiertZákon o Ústavním soudu § 43 odst. 2 písm. a); Ústavní soud není další instancí v obecných soudech a jeho úkolem není přezkoumávat otázky aplikace jednoduchého práva, pokud tyto nezasáhnou do sféry ústavním pořádkem chráněných základních práv a svobod.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti M. K., zastoupené JUDr. Josefem Zubkem, advokátem se sídlem Třinec, 1. máje 398, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16.1.2006, č.j. 8 Co 23/2006-30 a části II. výroku rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 10. 10. 2005, č.j. 20 C 60/2005-21
t a k t o :
Ústavní stížnost s e o d m í t á.
O d ů v o d n ě n í :
Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívá se, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Napadený rozsudek okresního soudu byl vydán v řízení o rozvodu manželství podle § 24 zák.č. 94/1963 Sb., v znění pozdějších předpisů. V části II. výroku, jejíhož zrušení se stěžovatelka domáhá, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil.
Stěžovatelka namítá porušení svého základního práva na spravedlivý proces tím, že odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že není oprávněn přezkoumávat závěry okresního soudu ohledně příčin rozvratu manželství. Stěžovatelka se však právě přezkumu této otázky domáhala, neboť na jejím zodpovězení závisí výrok o náhradě nákladů řízení, do kterého její odvolání směřovalo. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka navrhuje i zrušení části II. výroku rozhodnutí okresního soudu, shledává zřejmě porušení svého práva na spravedlivý proces i ve vadách postupu tohoto soudu, které namítala v odvolání. To znamená, že nalézací soud nedostatečně zjistil skutkový stav a že odůvodnění jeho rozhodnutí je vnitřně rozporné.
Ústavní soud se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a rozhodnutími obecných soudů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout, a to z následujících důvodů.
Ústavní soud soustavně judikuje, že není další instancí v soustavě obecných soudů. Vystupuje mimo tuto soustavu jako orgán ochrany ústavnosti. Jeho úkolem není přezkoumávat otázky aplikace a interpretace jednoduchého práva, pokud tyto nezasáhnou do sféry ústavním pořádkem chráněných základních práv a svobod.V tomto případě stěžovatelka polemizuje s odůvodněními rozhodnutí obou soudů a požaduje po Ústavním soudu přezkum na úrovni, která mu nepřísluší. Pouhý nesouhlas s hodnocením důkazů, jak je provedly obecné soudy, nemůže být při zachování mezí procesních pravidel důvodem pro opodstatněný závěr o porušení ústavnosti.
Obecně není dle zákona přípustný opravný prostředek pouze proti odůvodnění rozhodnutí. Proto odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí, kterým rozhodoval o odvolání proti výroku o nákladech řízení, uvedl, že není oprávněn přezkoumávat závěry o příčinách rozvratu manželství, ke kterým dospěl okresní soud. Rozhodnutí okresního soudu bylo v tomto ohledu řádně a přesvědčivě odůvodněno. Výrok o náhradě nákladů řízení z něj pak logicky vyplývá.
Vzhledem ke všem výše uvedeným okolnostem Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. února 2006
Vlasta Formánková