Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding police investigation initiation due to insufficient description of criminal facts.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint without a hearing. The applicant argued that police and prosecutors violated his rights by failing to adequately describe the criminal facts in their decisions to initiate criminal proceedings. The court rejected this claim, stating that its intervention in preparatory criminal proceedings is strictly limited to extreme excesses that cannot be corrected by ordinary courts.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.: The Constitutional Court's intervention in preparatory criminal proceedings is restricted to extreme excesses that cannot be remedied by ordinary judicial bodies.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
IV. ÚS 435/06
Ústavní soud rozhodl dne 8. srpna 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, o ústavní stížnosti Ing. J. S., zastoupeného JUDr. Věrou Rackovou, advokátkou se sídlem 438 01 Žatec, Obránců míru 3, proti usnesení Policie České republiky, Okresního ředitelství Mělník, Služby kriminální policie a vyšetřování Mělník ze dne 20. 4. 2006 ČTS: ORME-791/OHK-2004 a usnesení Okresního státního zastupitelství v Mělníku ze dne 24. 5. 2006 sp. zn. ZT 34/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá v záhlaví označená rozhodnutí Policie ČR a Okresního státního zastupitelství v Mělníku s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho základních práv zaručovaných čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") .
Porušení svých ústavně zaručených práv spatřuje stěžovatel, jak podrobně v ústavní stížnosti rozvádí, v podstatě v tom, že v prvém z napadených rozhodnutí - usnesení o zahájení trestního stíhání stěžovatele pro spáchání trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 125 odst. 1 tr. zák. - porušil policejní orgán ust. § 160 odst. 1 tr. ř., když ve výroku tohoto usnesení není skutek, z něhož je stěžovatel obviňován, řádně popsán tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, a státní zástupce v dalším napadeném usnesení, jímž byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, porušil totéž ustanovení i ust. § 174 tr. ř., neboť řádně nevykonával dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení a oba tyto orgány veřejné moci tak v důsledku toho porušily svým postupem základní práva stěžovatele, garantovaná shora označenými články Listiny.
Ústavní soud, poté co se seznámil s argumentací ústavní stížnosti a obsahem připojených příloh, tj. s oběma napadenými rozhodnutími a sdělením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze sp. zn. 1 KZt 530/2006 ze dne 28. 6. 2006, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Z dnes již ustálené judikatury Ústavního soudu, na níž lze odkázat, se totiž podává, že svou ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení Ústavní soud považuje, snad s výjimkou zcela mimořádné situace, tj. zejména v kontextu se současným zásahem do osobní svobody jednotlivce (srov. nález ve věci
sp. zn. I. ÚS 46/96
, uveřejněný pod č. 43 in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 5, str. 363 a násl.; nález ve věci
sp. zn. IV. ÚS 582/99
, uveřejněný pod č. 30 tamtéž - svazek 17, str. 221 a násl.), za zcela nepřípustnou, případně přinejmenším za nežádoucí [srov. nález ve věci
sp. zn. III. ÚS 62/95
(uveřejněný pod č. 78 in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4, str. 243 a násl.), obdobně např. nepublikovaná usnesení ve věcech
sp. zn. IV. ÚS 316/99
,
I. ÚS 486/01
,
IV. ÚS 213/03
,
IV. ÚS 262/03
a další].
Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení je tedy v těchto souvislostech nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Ústavní soud se takto cítí být povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesněprávnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v samotné soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit. Tak tomu však v daném případě není.
Napadená rozhodnutí nelze podřadit pod kategorii rozhodnutí, vzhledem k jejichž obsahu by Ústavní soud shledal důvod pro svou naprosto výjimečnou ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení ve stadiu přípravného řízení.
V posuzované věci státní zástupce okresního státního zastupitelství po přezkoumání spisového materiálu v rozsahu nezbytném, relativně dostatečně konkrétním a v dané fázi řízení - což třeba zdůraznit - akceptovatelným způsobem na námitky stěžovatele reagoval a, i když možno souhlasit s tím, že popis jednání stěžovatele ve výroku usnesení policejního orgánu měl být konkrétnější, což ostatně konstatoval již i státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze v jeho sdělení obhájkyni stěžovatele, je nutno ve shodně s ním upozornit na fakt, že součástí výroku usnesení o zahájení trestního stíhání byl výslovný odkaz na odůvodnění rozhodnutí, v němž je pak již skutek popsán tak, aby nemohl být zaměněn s jiným. Na obsah uvedeného sdělení krajského státního zastupitelství možno také v dalším, i pokud jde o námitky stěžovatele stran práv jeho obhajoby, odkázat. Byť tedy měl být výrok usnesení o zahájení trestního stíhání konkrétnější, důvody pro jeho kasaci ani kasaci rozhodnutí státní zástupkyně okresního státního zastupitelství ze strany Ústavního soudu v intencích výše vyjmenované judikatury nezakládá.
Vycházeje z uvedeného, Ústavní soud shledal, že je nutno posoudit ústavní stížnost z hlediska naznačených kritérií jako návrh zjevně neopodstatněný, a proto ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. srpna 2006