Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 425/06 ECLI:CZ:US:2006:4.US.425.06 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding partial court fee exemption as within lower courts' discretion.

Geschäftsnummer IV.ÚS 425/06
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint against lower court decisions on court fee exemptions. The applicant argued that partial exemption violated his right to a fair process due to financial hardship, while the lower courts had already thoroughly assessed his assets and liabilities. The Court ruled that the lower courts' evaluation of fee exemptions falls exclusively within their jurisdiction and requires only intervention in cases of arbitrary or extreme injustice, which were not present here.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court does not re-evaluate lower courts' decisions on court fee exemptions unless they involve arbitrary application of law or extreme injustice violating constitutional rights.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal court fee exemption fair process right lower court discretion arbitrary decision standard

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítal, že bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a princip rovnosti účastníků řízení, zakotvený v čl.
čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
čl. 3 odst. 3 Ústavy ČR
čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR
3 Listiny a s čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR.
§ 154 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád
Soud prvního stupně při svém rozhodování porušil jednu ze základních procesních zásad zakotvenou v ustanovení § 154 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), ve spojení s ustanovením § 167 odst.
§ 167 odst. 2 občanského soudního řádu
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), ve spojení s ustanovením § 167 odst. 2 občanského soudního řádu, dle níž platí, že pro usnesení je rozhodující stav v době jeho vyhlášení.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické, v právní věci stěžovatele R.D., zastoupeného Mgr. Magdou Havlovou, advokátkou se sídlem v Brně, Nové sady 27, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2006, č. j. 44 Co 97/2006-13, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 3. 1. 2006, č. j. 13 C 327/2005-7, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 19. 7. 2006 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") ze dne 3. 1. 2006, č. j. 13 C 327/2005-7, jímž městský soud nevyhověl jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků, a usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 31. 3. 2006, č. j. 44 Co 97/2006-13, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně změněno tak, že stěžovateli bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků z jedné poloviny.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítal, že bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a princip rovnosti účastníků řízení, zakotvený v čl. 37 odst. 3 Listiny. Taktéž se domníval, že postup obecných soudů byl v rozporu s čl. 3 odst. 3 Listiny a s čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR. Tím, že jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků nebylo vyhověno v plném rozsahu, mu bylo znemožněno domáhat se ochrany svého práva u nezávislého a nestranného soudu, neboť vzhledem ke své tíživé sociální situaci neměl na úhradu soudního poplatku finanční prostředky. Stěžovatel byl přesvědčen, že věrohodným způsobem prokázal své majetkové a sociální poměry, které jeho žádost plně odůvodňovaly. Soud prvního stupně při svém rozhodování porušil jednu ze základních procesních zásad zakotvenou v ustanovení § 154 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), ve spojení s ustanovením § 167 odst. 2 občanského soudního řádu, dle níž platí, že pro usnesení je rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Nepřihlédnul totiž k tomu, že částku 660 000 Kč, kterou měl stěžovatel údajně získat, převzal dne 12. 8. 1996, avšak o stavu jeho majetkových poměrů bylo rozhodováno až dne 3. 1. 2006, a též nevzal v potaz, že je proti stěžovateli vedena exekuce. Krajský soud poté dle názoru stěžovatele pochybil v tom, že i když shledal stěžovatelovy majetkové poměry "neutěšenými", rozhodl, že stěžovatel je od soudních poplatků osvobozen pouze z jedné poloviny. Pouhé částečné osvobození od soudních poplatků však stěžovateli i nadále znemožňuje uplatnit nárok u soudu, což ve svém důsledku znamená popření práva na spravedlivý proces. Z výše uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud usnesení krajského soudu ze dne 31. 3. 2006, č. j. 44 Co 97/2006-13, a usnesení městského soudu ze dne 3. 1. 2006, č. j. 13 C 327/2005-7, zrušil.

II. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možné přistoupit k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí. Za tímto účelem si Ústavní soud vyžádal spis městského soudu, sp. zn. 13 C 327/2005. Ústavní soud následně napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž shledal, že ústavní stížnost není důvodná.

Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá výlučně do rozhodovací sféry obecných soudů a Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěl (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2000,

sp. zn. IV. ÚS 271/2000

, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 19, usnesení č. 28, str. 275 a násl.). Pouze tehdy, jestliže by nesprávná aplikace zákonných ustanovení obecnými soudy měla za následek porušení některého z ústavně zaručených práv či svobod, například v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, byl by Ústavní soud povolán k ochraně práv stěžovatele zasáhnout (srov. nález Ústavního soudu ze dne 2. 3. 2000,

sp. zn. III. ÚS 269/99

, publikovaný ve Sbírce zákonů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 17, nález č. 33, str. 235 a násl.). Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah nenalezl. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti pouze zopakoval a rozvedl argumenty, s nimiž se odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí již řádně a důsledně vypořádal. Odvolací soud přisvědčil stěžovateli v tom, že pro rozhodování soudu byl rozhodný stav v době vydání napadeného usnesení. Nicméně po komplexním zvážení jeho majetkových a sociálních poměrů, kdy zohlednil zdravotní stav stěžovatele, výši jeho příjmů, vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem, jakož i skutečnost, že dle rozsudku krajského soudu ze dne 30. 5. 2001, č. j. 15 Co 408/98-97, ve spojení s rozsudkem městského soudu ze dne 16. 4. 1998, č. j. 35 C 182/96-47, vyinkasoval částku 660 000 Kč, přičemž uhradit je povinen pouze částku 440 000 Kč, na níž je vedena exekuce, dospěl krajský soud k závěru, že je namístě pouze částečné osvobození stěžovatele od soudních poplatků. Přihlédl přitom rovněž k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování a k povaze uplatněného nároku. Ústavní soud shledal, že rozhodnutí obecných soudů byla řádně odůvodněna, přičemž jejich právní závěry se nejevily být svévolné ani v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Za těchto okolností Ústavnímu soudu nepříslušelo závěry obecných soudů jakkoliv přehodnocovat. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. 9. 2006

Vlasta Formánková předsedkyně senátu