Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 398/06 ECLI:CZ:US:2006:4.US.398.06 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded regarding civil procedure time limits.

Geschäftsnummer IV.ÚS 398/06
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint without a hearing, deeming it obviously unfounded. The applicant alleged violations of fair trial rights after lower courts rejected a claim for property return filed after the statutory limitation period. The court ruled that the lower courts correctly applied civil procedure law to reject the late-filed claim, finding no constitutional violation.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.: Constitutional complaints are rejected as obviously unfounded when the applicant fails to demonstrate a violation of fundamental rights by the contested decision.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint obviously unfounded statute of limitations civil procedure law fair trial rights property restitution Constitutional Court

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
§ 242 odst. 1 až 3 občanského soudního řádu
Dovolací soud přezkoumal usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích v souladu s § 242 odst. 1 až 3 občanského soudního řádu a opodstatněně je shledal správným, když jím bylo potvrzeno usnesení soudu I.
§ 250g písm. a) občanského soudního řádu
stupně o odmítnutí žaloby dle § 250g písm. a) občanského soudního řádu, směřující proti rozhodnutím správního orgánu, která nabyla právní moci již v roce 1995 a 1996, tedy žaloby podané po lhůtě, stanovené § 247 odst.
§ 247 odst. 1 občanského soudního řádu
a) občanského soudního řádu, směřující proti rozhodnutím správního orgánu, která nabyla právní moci již v roce 1995 a 1996, tedy žaloby podané po lhůtě, stanovené § 247 odst. 1 občanského soudního řádu.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
30 Cdo 1572/2005-48
30 Cdo 1572/2005-48, Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.
8 Co 1025/2004-28
8 Co 1025/2004-28 a Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 19.
6 C 1196/2003-18
6 C 1196/2003-18, t a k t o :
6 A 135/2002-20
6 A 135/2002-20, kterým byla sice jeho žaloba ze dne 23.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

IV. ÚS 398/06

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 21. září 2006, v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudců Pavla Holländera a Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele Ing. K. S., zastoupeného JUDr. Doubravkou Řehouškovou, advokátkou se sídlem 370 01 České Budějovice, Karla IV. č. 1, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 4. 2006 č. j. 30 Cdo 1572/2005-48, Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 8. 2004 č. j. 8 Co 1025/2004-28 a Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 19. 3. 2004 č. j. 6 C 1196/2003-18, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázal na obsah usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci, kterým byla odmítnuta žaloba (ze dne 4. 12. 2003, ve znění ze dne 20. 2. 2004), podaná ve věci navrácení nemovitostí dle zákona č. 229/1991 Sb., na obsah rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, potvrzující toto usnesení soudu I. stupně, dále pak na usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo jeho dovolání zamítnuto, a vyslovil přesvědčení, že postupem soudů došlo k porušení práva na soudní ochranu a na spravedlivý proces. Současně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2003 č. j. 6 A 135/2002-20, kterým byla sice jeho žaloba ze dne 23. 9. 2002 o přezkoumání rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu, zamítnuta, v odůvodnění usnesení byl však poučen o možnosti novou žalobu u obecného soudu podat. Nutno dodat, že z obsahu výše citovaného usnesení Nejvyššího správního soudu bylo zjištěno, že v předmětné věci před podáním žaloby, o které Nejvyšší správní soud jednal, rozhodoval Okresní úřad v Jindřichově Hradci dne 9. 5. 2002 pod č. j. PÚ 1499/02 PX-KRZ353 a Ministerstvo zemědělství - Ústřední pozemkový úřad pak dne 17. 7. 2002 pod č. j. 22621/02-5010, když těmito rozhodnutími nebyla povolena obnova řízení ve věci pravomocně skončené dne 7. 3. 1996.

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí soudů zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Dovolací soud přezkoumal usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích v souladu s § 242 odst. 1 až 3 občanského soudního řádu a opodstatněně je shledal správným, když jím bylo potvrzeno usnesení soudu I. stupně o odmítnutí žaloby dle § 250g písm. a) občanského soudního řádu, směřující proti rozhodnutím správního orgánu, která nabyla právní moci již v roce 1995 a 1996, tedy žaloby podané po lhůtě, stanovené § 247 odst. 1 občanského soudního řádu. Ve svém rozhodnutí se vypořádal i s námitkami stěžovatele, vztahujícími se k obsahu usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2003 č. j. 6 A 135/2002-20, na vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí dovolacího soudu lze v dalším odkázat.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Pro výše uvedené a zjištění, že návrh stěžovatele je návrhem zjevně neopodstatněným, bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. září 2006