Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 346/06 ECLI:CZ:US:2006:4.US.346.06 KI-generiert

Constitutional Court dismisses taxpayer's appeal claiming unfair trial and evidence denial violated constitutional rights.

Geschäftsnummer IV.ÚS 346/06
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the taxpayer's constitutional complaint regarding tax assessments and administrative penalties. The taxpayer argued that the lower courts violated her rights by refusing to conduct specific evidence, such as oral testimony from her husband and a company representative, and by failing to properly link factual findings to legal conclusions. The court rejected these claims, ruling that the Constitutional Court is not a third or fourth instance and cannot re-evaluate evidence or dictate how lower courts assess facts, provided the principles of a fair trial were observed.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court of the Czech Republic does not act as a third or fourth instance and cannot re-evaluate evidence or dictate the assessment of facts by lower courts, provided the principles of a fair trial were observed.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal fair trial principles evidence evaluation taxpayer rights lower court review procedural fairness constitutional review scope

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Art. 96 odst. 2 Ústavy ČR
Art. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
Art. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
Art. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
Art. 14 odst. 1 Paktu o občanských a politických právech
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
§ 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů
Ze spisového materiálů je dále zřejmé, že se dokazování orientovalo především na prokázání skutečného poskytnutí dodávek a jejich následné využití při zajištění, dosažení a udržení příjmů stěžovatelky ve smyslu § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

IV. ÚS 346/06

Ústavní soud rozhodl dne 31. července 2006 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti Mgr. M. B., zastoupené Mgr. Karlem Tománkem, advokátem, Advokátní kancelář v Čerčanech, Sokolská 505, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9.3.2006, č.j. 1 Afs 52/2005-88, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15.7.2004, č.j. 38 Ca 788/2002-53, rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 12.9.2002, č.j. FŘ - 4690/11/02, dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 6 ze dne 12.12.2001, č. 1010001396, takto :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 13.6.2006 se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její základní práva a svobody plynoucí z čl. 96 odst. 2 Ústavy ČR, čl. 36 odst. 2, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 14 odst. 1 Paktu o občanských a politických právech.

Obsah napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před nalézacím a kasačním soudem, která jejich vydání předcházela, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovatelce i ostatním účastníkům řízení známy.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí, že porušení svých ústavně zaručených práv spatřuje především v neprovedení důkazů, které navrhovala k prokázání svých tvrzení. Stěžovatelka navrhovala, aby písemné matematické výstupy byly doplněny ústním výkladem jejího manžela, který by v řízení vystupoval jako svědek. Provedením tohoto důkazu měla být objasněna souvislost mezi předkládanými výpočty a náklady jako daňově uznatelnými výdaji. Dále nebyl proveden důkaz svědeckou výpovědí jednatele společnosti IMPACT, s.r.o., J. B., ale pouze jiným zástupcem společnosti, který byl o případu informován pouze částečně. Dle názoru stěžovatelky bylo bezpochyby prokázáno, že formou subdodávek (matematických výpočtů) jí byly poskytnuty služby od Ing. K. B., který si další část subdodávek nechal zpracovat od zahraničního subjektu (Tolland Enterprises Ltd.). Stěžovatelka má dále za to, že jednotlivé důkazy, kterými dokládala svá tvrzení, byly vyhodnoceny v rozporu s jejich obsahem buď jako irelevantní pro dané řízení, nebo jako příliš obecné, a tedy nic neprokazující. Stěžovatelka má za to, že z odůvodnění napadených rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. že skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy.

Ústavní soud přezkoumal skutkovou a právní stránku věci, a poté dospěl k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí vyslovil, že není běžnou třetí nebo čtvrtou instancí v systému všeobecného soudnictví a že není vrcholem soustavy obecných soudů, ani není ve vztahu k těmto soudům soudem nadřízeným. Ústavní soud na druhé straně opakovaně připustil, že interpretace právních předpisů obecnými soudy může být v některých případech natolik extrémní, že vybočí z mezí hlavy páté Listiny, a zasáhne tak do některého ústavně zaručeného základního práva; to však není případ stěžovatelky.

Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zastává názor, že soud není v zásadě povinen každému důkaznímu návrhu vyhovět, jestliže přesvědčivě vyloží, o které důkazy se opíral, a odpovídajícím způsobem se vypořádá i s důvody, proč nevyhověl návrhům na provedení důkazu (např.

I. ÚS 362/96

, Sb. n. u. ÚS, svazek č. 8, nález č. 60).

Stěžovatelka opakuje námitky již vznesené před obecnými soudy, a staví tak Ústavní soud do role další přezkumné instance, která mu nepřísluší. Ústavní soud již opakovaně judikoval, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z čl. 36 odst. 1 a z dalších ustanovení Listiny, není možno vykládat tak, aby se garantoval úspěch v řízení. V právních závěrech obecných soudů neshledává Ústavní soud nic, co by opravňovalo jeho zásah.

Přehodnocování důkazní situace a provádění navržených důkazů není nekonečným procesem. Ústavní soud nemůže znovu "přehodnocovat" hodnocení jednotlivých důkazů obecnými soudy. Ústavní soud nemůže obecným soudům ukládat, jak mají hodnotit doklady, kterými má být prokázáno uskutečnění dodávek od zahraniční společnosti v podobě zpracovaných dat, jestliže byly zachovány principy spravedlivého procesu. Nejvyšší správní soud přesvědčivě vysvětlil, proč je nevýznamné prokazovat ústní interpretací matematických výpočtů podloženost a využitelnost sociomapovací metody (str. 4) a na toto odůvodnění Ústavní soud odkazuje.

Ze spisového materiálů je dále zřejmé, že se dokazování orientovalo především na prokázání skutečného poskytnutí dodávek a jejich následné využití při zajištění, dosažení a udržení příjmů stěžovatelky ve smyslu § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Obecné soudy svá rozhodnutí řádně odůvodnily a jak vyplývá ze shora uvedeného, Ústavní soud v jejich postupu nespatřuje vykročení z ústavně konformního rámce.

Pokud jde o tvrzené porušení čl. 96 odst. 2 Ústavy ČR, s ohledem na jeho systematické zařazení v Ústavě je zřejmé, že uvedený článek v podstatě garantuje zásadní principy činnosti soudní moci, nikoliv však subjektivní ústavní práva. Z tohoto hlediska se tedy podle názoru Ústavního soudu nelze uvedeného článku dovolávat.

Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení : Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 31. července 2006

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost: Ivana Šmerdová