Constitutional Court dismisses constitutional complaint for lack of exhaustion of domestic remedies regarding trial delays.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint regarding procedural delays in a civil case. The applicant alleged violations of fair trial rights but failed to demonstrate that he had previously utilized the specific procedural remedy for determining time limits for procedural acts. Consequently, the court ruled the complaint inadmissible because the applicant did not exhaust the required domestic remedies before seeking constitutional relief.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb.; § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not first utilized the specific procedural remedy prescribed by law for the alleged violation.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 15. června 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatele P. P., zastoupeného JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem Dukelská 15, 500 02 Hradec Králové, o stížnosti na postup Krajského soudu v Ústí nad Labem v řízení vedeném pod sp. zn. 33 Cm 287/99, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností navrhovatel napadl postup shora označeného soudu rozhodujícího v jeho občanskoprávní věci s tím, že v něm shledává neodůvodněné průtahy, jimiž se cítí být dotčen ve svém ústavně zaručeném základním právu na spravedlivý proces, plynoucím z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, shodně deklarovaném i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ve svém návrhu mimo vlastní rekapitulaci předmětné věci rovněž uvedl, že si na průtahy v řízení stěžoval u předsedy soudu (24. listopadu 2003), který (prostřednictvím místopředsedkyně soudu) jeho tvrzení přisvědčil. V návaznosti na své ústavněprávní námitky se stěžovatel posléze domáhal, aby Ústavní soud uložil v záhlaví označenému obecnému soudu nepokračovat v průtazích ve jmenované věci a aby v ní neprodleně jednal.
Ústavní soud jako orgán veřejné moci, resp. orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) přirozeně vychází a je povinen při výkonu své jurisdikce důsledně vycházet z principu, že co do případů, mezí a způsobů může uplatňovat státní moc jen v zákonném a ústavním rámci (zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR), což je v právním státě nezbytná podmínka pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů.
Dle § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný (nestanoví-li citovaný zákon jinak).
Z pohledu splnění formální podmínky přípustnosti (věcného projednání) návrhu, tj. subsidiarity ústavní stížnosti (§ 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) je třeba konstatovat, že navrhovatel v ústavní stížnosti neuvedl, ani nikterak nedoložil (§ 72 odst. 6 téhož zákona), že by před jejím podáním uplatnil k ochraně jím namítaného porušeného práva procesní prostředek dle § 174a zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu).
Nedostál tak požadavku vyjádřenému v ustanovení § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (srov. kupř. nálezy ve věcech
sp. zn. IV. ÚS 180/04
,
III. ÚS 75/04
,
I. ÚS 319/04
a další), pročež byla ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustná mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. června 2006