Constitutional complaint dismissed as inadmissible due to failure to exhaust remedy of confusion before filing.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint as inadmissible. The applicant argued that her right to a fair trial was violated because she was unaware of an appeal hearing due to her lawyer's death, preventing her from participating. The court ruled that the applicant failed to exhaust the statutory remedy of confusion, which allows challenging a final judgment when a party was improperly denied the opportunity to act in court.
Legislator-Regeste
KI-generiertZákon o Ústavním soudu § 75 odst. 1; § 72 odst. 3; Ústavní stížnost je nepřípustná, pokud stěžovatel vyčerpal procesní prostředek k ochraně práva, jako je žaloba pro zmatečnost.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti D. M., zastoupené JUDr. Antonínem Remešem, advokátem advokátní kanceláře v Děčíně, Pohraniční 1385/14, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, sp. zn. 36 Co 27/2005, ze dne 10. 11. 2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
I. Stěžovatelka se podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") zrušení shora označeného rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že se žalobou ze dne 8. 10. 1998 domáhala určení vlastnického práva k předmětným pozemkům v k.ú. Valkeřice. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně, č.j. 10 C 152/98-122, ze dne 29. 10. 2004 byla její žaloba zamítnuta. Stěžovatelka zastoupená JUDr. Jiřím Bjalkem podala odvolání, Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, však napadeným rozsudkem, sp. zn. 36 Co 27/2005, ze dne 10. 11. 2005 rozhodnutí Okresního soudu v Děčíně potvrdil. Právní zástupce stěžovatelky JUDr. Jiří Bjalek dne 8. 5. 2005 zemřel, stěžovatelka proto nebyla vyrozuměna o konání odvolacího jednání, nemohla se jej účastnit a ani nebyla fakticky právně zastoupena. Domnívá se, že tím došlo k porušení jejího práva na projednání věci v její přítomnosti, zaručeného jí v čl. 38 odst. 2 Listiny. Navrhuje proto, aby Ústavní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, zrušil.
II. K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud připojil spis Okresního soudu v Děčíně, sp. zn. 10 C 152/98, a vyžádal si k ústavní stížnosti vyjádření Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec.
Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ve svém vyjádření uvádí, že o skutečnosti, že v době podání odvolání zemřel právní zástupce stěžovatelky JUDr. Jiří Bjalek, neměl žádnou vědomost. Z postupu pošty při doručování předvolání k odvolacímu jednání tomuto právnímu zástupci nic o jeho úmrtí nevyplývalo. Stěžovatelka rovněž soudu žádnou zprávu o úmrtí svého právního zástupce nepodala.
III. Dříve než Ústavní soud přikročí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje formální a obsahové náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Po zvážení obsahu ústavní stížnosti a po seznámení se s připojeným spisovým materiálem dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Nepřípustnost ústavní stížnosti v řízení před Ústavním soudem vyplývá ze skutečnosti, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že se v případě ústavní stížnosti nejedná o procesní prostředek, který by mohl být využit k ochraně práva vedle prostředků jiných, ale že ústavní stížnost lze podat tehdy, jestliže stěžovatelka ještě před jejím podáním vyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Takovými prostředky se podle tohoto zákonného ustanovení rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
V posuzovaném případě stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že odvolací soud svým procesním postupem, kdy nebyla vyrozuměna o konání odvolacího jednání, nemohla se jej účastnit a ani nebyla fakticky právně zastoupena, bylo porušeno její právo na projednání věci v její přítomnosti. Taková námitka se však kryje s důvodem pro podání žaloby pro zmatečnost podle ust. § 229 odst. 3 o.s.ř., podle něhož lze žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocný rozsudek odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže byla účastníkovi řízení v jeho průběhu nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Z uvedeného vyplývá, že zákon poskytuje procesní prostředek k ochraně práva, který je stěžovatelka povinna před podáním ústavní stížnosti vyčerpat, a s ohledem na to je ústavní stížnost nepřípustná.
Jak Ústavní soud zjišťuje z připojeného spisového materiálu, stěžovatelka nahlédla 6. 2. 2006 a znovu 13. 2. 2006 do soudního spisu (č.l. 159, 161) a dověděla se tak o vydání napadeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, který byl doručován jejímu právnímu zástupci JUDr. Jiřímu Bjalkovi, uložením dne 20. 1. 2006. Od okamžiku, kdy se stěžovatelka o důvodu zmatečnosti dověděla, jí počala běžet tříměsíční lhůta k podání žaloby pro zmatečnost. Stěžovatelka tuto možnost k ochraně práva, jak plyne z připojeného spisového materiálu, nevyčerpala. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost posoudit jako nepřípustnou, aniž se zabýval otázkou, zda byla ústavní stížnost podána včas.
Z výše uvedeného důvodu Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost stěžovatelky jako nepřípustnou dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. července 2006
Michaela Židlická
soudce zpravodaj