Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 493/06 ECLI:CZ:US:2006:3.US.493.06 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed for procedural time-bar due to improper appeal grounds and late filing.

Geschäftsnummer III.ÚS 493/06
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court dismissed the applicant's complaint as time-barred and procedurally inadmissible. The applicant argued that the Supreme Court's refusal to grant leave to appeal violated fair trial rights regarding witness testimony, but the Court found the appeal was based on grounds other than those permitted by law. Consequently, the applicant failed to utilize the correct procedural remedy within the statutory deadline, rendering the subsequent constitutional complaint invalid.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4 zák. č. 182/1993 Sb.; § 43 odst. 1 písm. b), e) a odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant fails to use the specific procedural remedy provided by law for the alleged violation or files the complaint after the expiration of the statutory time limit.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint procedural time limit improper appeal grounds fair trial rights statutory deadline inadmissible complaint procedural remedy

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4 zák. č. 182/1993 Sb.
b), e), § 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
§ 43 odst. 1 písm. b), e), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
§ 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu
Jmenovaný soud odmítl dovolání obviněného stěžovatele dle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, když opodstatněně shledal, že je podal z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst.
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu
řádu, když opodstatněně shledal, že je podal z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

III. ÚS 493/06

Ústavní soud rozhodl dne 21. září 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele L. L., zastoupeného Mgr. Václavem Erbanem, advokátem se sídlem 701 00 Ostrava 1, Sokolská 21, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2006 sp. zn. 6 Tdo 346/2006, Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 9. 2005 sp. zn. 3 To 112/2005 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2004 sp. zn. 34 T 19/99, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení rozhodnutí obecných soudů s tím, že dle svého přesvědčení byl usnesením Vrchního soudu v Olomouci neoprávněně odsouzen pro trestný čin zkrácení daně, jeho dovolání ani Nejvyšší soud nevyhověl. V podání právního zástupce ze dne 26. 7. 2006 uvedl, že se postupem a rozhodnutími obecných soudů cítí dotčen v právu na spravedlivý proces, zaručeném Listinou základních práv a svobod, jakož i článkem 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, když byl odsouzen na základě výpovědi svědka, který se k nařízenému jednání nedostavil, ačkoliv jej soud řádně a včas vyrozuměl. Proto byl vyslechnut dožádaným soudem Polské republiky, avšak bez účasti jeho obhájce. Ten se výslechu nezúčastnil, když se o jeho nařízení na den 9. 7. 2004 dověděl teprve 7. 7. 2004, sám pak byl na dovolené a o provedení výslechu byl informován až 8. 7. 2004. Proto nemůže souhlasit také s konstatováním Nejvyššího soudu, podle něhož byla doba 48 hodin postačující k tomu, aby zvolený obhájce svou intervenci u zahraničního soudu uskutečnil.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud odmítl dovolání obviněného stěžovatele dle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, když opodstatněně shledal, že je podal z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V dovolání sice označil jeho důvod citovaným ustanovením, tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a že řízení před nalézacím soudem a soudem odvolacím trpí vážnými procesními vadami, v jeho obsahu však namítá, že výpověď svědka nebyla provedena zákonným způsobem a že s výpovědí svědka (G.) o tom, že mu částka 2.619.329,40 Kč - jako provize za zprostředkování prodeje těžkých topných olejů (tj. částka, uplatněná jako výdajová položka) - vyplacena nebyla, nesouhlasí. Je třeba dodat, že dovolací soud vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění svého usnesení vyložil, že hodnocení důkazů je především výhradním právem nalézacího soudu, že v daném případě nezjistil ani extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a učiněným právním závěrem, a je proto konstatovaným skutkovým stavem vázán, v zajištění svědecké výpovědi A. G., která ani nebyla jediným usvědčujícím důkazem, neshledal, že by tato byla získána nezákonným způsobem. Na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu lze v dalším odkázat

Pro výše uvedené byl návrh směřující proti rozhodnutí dovolacího soudu shledán zjevně neopodstatněným, a proto dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel podal dovolání z jiného důvodu, než je dán § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, o něž své dovolání opíral, nevyužil takový procesní prostředek k ochraně svého tvrzeného práva, který mu zákon poskytuje, a proto pro běh lhůty k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutím soudu I. a II. stupně nelze vycházet z data převzetí usnesení dovolacího soudu. Jestliže usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 9. 2005 bylo zástupci navrhovatele doručeno 5. 10. 2005, je nepochybné, že ústavní stížnost proti němu směřující je stížností podanou po lhůtě k tomu stanovené a směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2004 pak stížností nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. b), e), § 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. září 2006