Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 401/06 ECLI:CZ:US:2006:3.US.401.06 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed for lack of merit regarding appointment of guardian for unknown heirs.

Geschäftsnummer III.ÚS 401/06
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint without a hearing. The applicant argued that lower courts violated his rights by refusing to appoint a guardian for unknown heirs, preventing him from resolving co-ownership disputes. The court rejected this claim because the Civil Procedure Code does not permit appointing a guardian for an unidentified person, rendering such a procedural step legally impossible.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court lacks jurisdiction to review the merits of a case when the lower courts have correctly applied the law by refusing a procedural measure that contradicts statutory requirements for identifying unknown parties.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint co-ownership dispute unknown heirs appointment of guardian civil procedure code

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

III. ÚS 401/06

Ústavní soud rozhodl dne 31. srpna 2006 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. M. N., zastoupeného JUDr. Radimem Dvorským, advokátem v Praze 1, Národní 32, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. 22 Cdo 550/2006, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2005, sp. zn. 19 Co 421/2005, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4. 3. 2005, sp. zn. 18 C 504/99, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 16. 5. 2006 napadl stěžovatel usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. 22 Cdo 550/2006, jakož i jemu předcházející usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2005, sp. zn. 19 Co 421/2005, a usnesení Obvodního soudu pro prahu 10 ze dne 4. 3. 2005, sp. zn. 18 C 504/99, a s tvrzením, že tato rozhodnutí představují porušení jeho práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a na ochranu jeho vlastnického práva ve smyslu § 11 Listiny, se domáhal jejich zrušení.

Jak Ústavní soud z ústavní stížnosti zjistil, shora označeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 byl v řízení o žalobě na zrušení spoluvlastnictví k nemovitosti podané proti žalované I. B. a H. K. (proti posledně jmenované však řízení bylo soudem zastaveno) podle § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítnut návrh, kterým se žalobci (jimiž byli kromě stěžovatele i MUDr. D. R., C. G. a M. H.) domáhali přistoupení druhého žalovaného - neznámých dědiců po zemřelé H. K. Důvodem bylo, že žalobci přes výzvu soudu neoznačili tohoto druhého žalovaného v souladu s § 79 odst. 1 o. s. ř., především tedy jménem a příjmením. K odvolání žalobců pak Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Žalobci proti rozhodnutí odvolacího soudu podali dovolání, které však Nejvyšší soud výše označeným usnesením zamítl.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že je podílovým spoluvlastníkem nemovitosti, kde jedním z dalších podílových spoluvlastníků je H. K., která je neznámého pobytu od roku 1948, a že ostatní vlastníci pokládali za nutné vyřešit spoluvlastnické vztahy k dané nemovitosti. V řízení prý Městský soud v Praze, na základě pouhého sdělení, aniž by tato skutečnost byla prokázána, dospěl k závěru, že jmenovaná zemřela a že bez zjištění případných dědiců není možné v řízení pokračovat. Dle názoru stěžovatele je jedinou možností, jak pokračovat v řízení, ustanovit těmto neznámým dědicům opatrovníka, což obecné soudy odmítly učinit. Tímto krokem a neprojednáním věci byla porušena výše uvedená základní ústavně zaručená práva stěžovatele.

Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Jádro ústavní stížnosti spočívá v polemice stěžovatele s názory obecných soudů, zda lze ustanovit procesního opatrovníka neznámé osobě. Uvedenou otázkou se však obecné soudy podrobně zabývaly a důvody, proč to možné není, v odůvodnění svých rozhodnutí řádně předestřely. Lze snad jen shrnout, že občanský soudní řád postup, kterého se stěžovatel domáhá, neumožňuje; hovoří-li se v něm výslovně o účastníkovi neznámého pobytu, je tím míněn konkrétní, dostatečně identifikovatelný subjekt. Ostatně vedení řízení s "neznámým" účastníkem by bylo zbytečné, neboť by posléze vydaný rozsudek nemohl mít žádné právní účinky. Jestliže tedy stěžovatel dostatečně dědice po zemřelé H. Karlssonové ani přes výzvu soudu neoznačil, a tuto vadu návrhu nebylo možno ani zhojit ustanovením opatrovníka podle § 29 odst. 1 a 3 o. s. ř., nelze postupu obecných soudů, které odmítly vyhovět návrhu žalobců, nic vytknout.

Vzhledem k tomu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2006