Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 239/06 ECLI:CZ:US:2006:3.US.239.06 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed; claimant withdrew suit and court refused costs due to lack of extraordinary circumstances.

Geschäftsnummer III.ÚS 239/06
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint after the claimant voluntarily withdrew the suit and requested a cost award. The claimant argued that the lower court's refusal to set a deadline for a procedural step violated their right to a fair trial, but later abandoned this stance. The court refused the cost claim because the withdrawal was not an extraordinary circumstance warranting compensation under the relevant statute.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 62 odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court may award costs only in extraordinary and exceptional cases, and a voluntary withdrawal of a constitutional complaint does not constitute such a circumstance.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint withdrawal costs of proceedings extraordinary circumstances procedural delay right to fair trial discretionary power self-restraint principle

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 62 odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb.
S ohledem na nutnost restriktivního výkladu ustanovení § 62 odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb. (srov.
čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
Namítl dotčení ve svém ústavně zaručeném základním právu na projednání věci bez zbytečných průtahů a v přiměřené lhůtě (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

III. ÚS 239/06

Ústavní soud rozhodl dne 4. dubna 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky ve věci navrhovatele T. P., zastoupeného Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem se sídlem Převrátilská 330, 390 01 Tábor, o ústavní stížnosti na postup Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 30 UL 2/2006, t a k t o :

I. Řízení se z a s t a v u j e .

II. Návrh na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti napadl stěžovatel postup shora označeného soudu, jímž nebylo rozhodnuto o jeho návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve smyslu § 174a zák. č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Stalo se tak v důsledku toho, že jmenovaný soud nepovažoval jeho elektronicky učiněné podání za právně relevantní z důvodu jeho nedoplnění ve lhůtě uvedené v § 42 odst. 3 o. s. ř., pročež vyvodil důsledky tamtéž předpokládané.

Stěžovatel v naraci návrhu předložil vlastní interpretaci předmětného ustanovení, jež vyústila v závěr, dle něhož dané elektronické podání nebylo nutno doplňovat písemným podáním shodného znění. Namítl dotčení ve svém ústavně zaručeném základním právu na projednání věci bez zbytečných průtahů a v přiměřené lhůtě (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), a domáhal se vydání nálezu, kterým by Ústavní soud Městskému soudu v Praze přikázal nepokračovat v průtazích v řízení o jeho návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, vedeném pod sp. zn. 30 UL 2/2006.

Následně, podáním ze dne 14. března 2006, vzal stěžovatel svou ústavní stížnost zpět, přičemž navrhl, aby Ústavní soud řízení zastavil a dále rozhodl o tom, že Městský soud v Praze je povinen mu nahradit náklady řízení před Ústavním soudem ve výši 7.556,50 Kč, neboť v důsledku toho, že Obvodní soud pro Prahu 4 vydal dne 2. března 2006 usnesení sp. zn. 10 C 209/2004, není již třeba trvat na projednání předmětného návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu.

V důsledku zmíněného podání stěžovatele, jímž využil svého dispozičního práva, bylo tedy řízení o jeho návrhu v souladu s § 77 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zastaveno.

Náhradu nákladů řízení Ústavní soud potom stěžovateli ve smyslu jeho návrhu nepřiznal. S ohledem na nutnost restriktivního výkladu ustanovení § 62 odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb. (srov. kupř. nález ve věci

sp. zn. I. ÚS 729/2000

ze dne 8. prosince 2005) a z toho plynoucí převažující ustálenou praxi, dle níž k uložení povinnosti nahradit náklady řízení přikračuje toliko ve zcela mimořádných a výjimečných případech (kupř. nález ve věci

sp. zn. IV. ÚS 125/05

ze dne 7. února 2006), k tomu z pohledu daného rámcem citovaného ustanovení dostatečný důvod neshledal. Vycházel při této úvaze ze specifik ústavní stížnosti, a tudíž i toho, že pro zpětvzetí návrhu se předmětným výkladem relevantního jednoduchého práva (byť toliko) za účelem posouzení jeho opodstatněnosti nezabýval, resp. z povahy věci, veden též maximou zdrženlivosti (sebeomezení), ani zabývat za dané procesní situace nemohl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. dubna 2006