Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 301/06 ECLI:CZ:US:2006:2.US.301.06 KI-generiert

Constitutional Court dismissed constitutional complaint for non-exhaustion of legal remedies due to pending confusion appeal.

Geschäftsnummer II.ÚS 301/06
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Nichteintreten / Unzulässig (Inadmissible)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by a lawyer against rulings from the Regional and Higher Courts in Ostrava and Olomouc. The applicant argued that the wrong court heard the case and that a judgment was incorrectly issued as a ruling, but the appeal court rejected his appeal as inadmissible. The court ruled the complaint inadmissible because the applicant had not exhausted all legal remedies, specifically failing to file a lawsuit for confusion to challenge the appeal court's decision.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all available legal remedies, including extraordinary remedies like a lawsuit for confusion, as the principle of subsidiarity requires exhausting ordinary and extraordinary means before seeking constitutional protection.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint inadmissibility exhaustion of legal remedies lawsuit for confusion principle of subsidiarity non-exhaustion of means

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 218 písm. c) o.s.ř.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, které Vrchní soud v Olomouci napadeným usnesením podle ustanovení § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl jako nepřípustné.
§ 229 odst. 4 o.s.ř.
Takové rozhodnutí je možné ve smyslu ustanovení § 229 odst. 4 o.s.ř. napadnout ve lhůtě tří měsíců od jeho doručení žalobou pro zmatečnost.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti JUDr. Pavla Korty, advokáta se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Poštovní 2, správce konkurzní podstaty úpadce České národní záložny, spořitelního a úvěrového družstva, se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Kostelní 23, IČO 65138058, zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem Karviná - Fryštát, K. Sliwky 126, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 11. 2003, sp. zn. 2 Cm 367/2003, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. 8 Cmo 375/2005, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 17. 5. 2006, domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavní práva, a to právo na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a právo na zákonného soudce, garantované čl. 38 odst. 1 Listiny. Vyslovuje názor, že o věci rozhodoval věcně nepříslušný soud, navíc nesprávně ve formě usnesení namísto rozsudku. Odvolací soud, který jeho nesprávný postup schválil, odvolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné, aniž pro to byl zákonný předpoklad.

Z obsahu listin, připojených k ústavní stížnosti, bylo zjištěno, že Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele o zaplacení 1.250,-Kč spolu s 11% úrokem z prodlení od 21.9.1999 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl též o nákladech řízení (výrok II.). Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, které Vrchní soud v Olomouci napadeným usnesením podle ustanovení § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl jako nepřípustné.

Ústavní soud se primárně zabýval posouzením otázky, zda je ústavní stížnost přípustná.

Jedním z důvodů nepřípustnosti ústavní stížnosti dle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je skutečnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (§ 72 odst. 3, věta za středníkem zákona o Ústavním soudu).

Podmínka vyčerpání všech procesních prostředků je výrazem povahy ústavní stížnosti coby subsidiárního prostředku k ochraně základních práv a svobod. Princip subsidiarity ústavní stížnosti, v němž se fakticky projevuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci, vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani soustavy orgánů veřejné správy, a proto je povinen své zásahy do činnosti uvedených orgánů minimalizovat. Zasáhnout může jen v případě, že v jejich rozhodování shledá porušení některých základních práv a svobod stěžovatele, a to pouze tehdy, není-li možné nápravu zjednat před samotnými těmito orgány, byť i v jiném než dosud vedeném řízení.

V projednávané věci stěžovatel podal ústavní stížnost proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, jímž bylo dle ustanovení § 218 písm. c) o.s.ř. odmítnuto jeho odvolání jako nepřípustné. Takové rozhodnutí je možné ve smyslu ustanovení § 229 odst. 4 o.s.ř. napadnout ve lhůtě tří měsíců od jeho doručení žalobou pro zmatečnost. Tento mimořádný opravný prostředek, zavedený do našeho právního řádu od 1. 1. 2001, má totiž sloužit k možnému zrušení pravomocného rozhodnutí soudu, které trpí vadami, jež představují porušení základních principů soudního řízení, případně je těmito vadami postiženo řízení, které vydání takového rozhodnutí přecházelo. Tvrdí-li tedy stěžovatel, že ze strany odvolacího soudu došlo k pochybení, které zakládá možnost domáhat se ochrany svých práv prostřednictvím uplatnění žaloby pro zmatečnost, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost posoudit v této fázi jako nepřípustnou.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud postupoval podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. června 2006

Stanislav Balík

soudce zpravodaj