Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 118/05 ECLI:CZ:US:2005:3.US.118.05 KI-generiert

Constitutional Court dismisses ex-executor's claim as manifestly unfounded under Article 43(2)(a) of the Constitutional Court Act.

Geschäftsnummer III.ÚS 118/05
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a court ex-executor against a municipal court's decision on execution costs. The applicant argued that the court's ruling violated his fundamental rights under Articles 4(1) and 26(1) of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms due to incorrect application of the Exekutors Act. The court rejected the claim as manifestly unfounded because the applicant failed to demonstrate a violation of fundamental rights within the intensity required by Article 4(4) of the Charter or to challenge the constitutionality of the relevant law.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Art. 43(2)(a) of the Constitutional Court Act; Art. 4(1), 4(4), 41(1), 10 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms; The Constitutional Court may only reject a constitutional complaint as manifestly unfounded if the applicant fails to meet the specific intensity threshold for fundamental right violations or does not challenge the constitutionality of the law, thereby preventing the Court from acting as a fourth instance.

Schlagwörter

KI-generiert
Constitutional Court Act manifestly unfounded ex-executor liability execution costs fundamental rights intensity fourth instance role Charter of Fundamental Rights

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Art. 43(2)(a) of the Constitutional Court Act
Dle ustanovení § 43 odst.
Art. 4(1) of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Dle ustanovení § 43 odst.
Art. 26(1) of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Art. 41(1) of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Art. 4(4) of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Dle ustanovení § 43 odst.
Art. 10 of the Constitution
§ 87 of the Exekutors Act
§ 89 of the Exekutors Act

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Uložení povinnosti soudnímu exekutorovi zaplatit náklady exekuce

Usnesení

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila - ze dne 29. června 2005

sp. zn. III. ÚS 118/05

ve věci ústavní stížnosti Mgr. J. P., soudního exekutora, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. prosince 2004 č. j. 19 Co 440/2004-23 o nákladech exekuce.

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou k doručení Ústavnímu soudu dne 2. března 2005, se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. prosince 2004 č. j. 19 Co 440/2004-23. Uvedeným rozhodnutím obecného soudu se cítí být dotčen v základním právu plynoucím z čl. 4 odst. 1 a čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též "Listina"). Porušení uvedených základních práv namítá s poukazem na dle jeho přesvědčení nesprávnou aplikaci § 87 a 89 zákona č. 120/2001, o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, v důsledku které bylo uloženo zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce povinnému v exekučním řízení.

Za účelem posouzení věci si Ústavní soud vyžádal od Obvodního soudu pro Prahu 6 spis sp. zn. 12 Nc 5208/2003.

Dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud v nálezu ve věci vedené pod

sp. zn. Pl. ÚS 12/94

[Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), svazek 3, nález č. 20; vyhlášen pod č. 92/1995 Sb.] interpretoval čl. 4 odst. 1 Listiny v tom smyslu, že "toto ustanovení totiž neuvádí samostatná jednotlivá základní práva, ale stanoví pouze nutnost ukládat obecné povinnosti toliko na základě zákona při zachování základních práv a svobod. Tohoto ustanovení se lze tedy domáhat pouze v návaznosti na další ustanovení Listiny základních práv a svobod, Ústavy nebo mezinárodních smluv ve smyslu čl. 10 Ústavy, která obsahují konkrétní základní práva nebo svobody, k jejichž porušení došlo.". Uvedený názor potvrdil i ve své další judikatuře (nálezy

sp. zn. III. ÚS 31/97

,

sp. zn. III. ÚS 593/99

,

sp. zn. III. ÚS 150/03

- Sbírka rozhodnutí, svazek 8, nález č. 66; svazek 19, nález č. 110; svazek 31, nález č. 128).

Dle čl. 41 odst. 1 Listiny práv uvedených v čl. 26 odst. 1 Listiny je možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které toto ustanovení provádějí. Úspěšné domáhání se základního práva plynoucího z čl. 26 odst. 1 Listiny (a tím i práva plynoucího z čl. 4 odst. 1 Listiny) je tudíž s ohledem na ustanovení čl. 41 odst. 1 Listiny podmíněno buď tvrzením protiústavnosti relevantního jednoduchého práva anebo tvrzením o porušení základních práv vyjmenovaných v čl. 41 odst. 1 Listiny v intenzitě zasahující míru jejich ochrany dle čl. 4 odst. 4 Listiny. V opačném případě by Ústavní soud při ochraně uvedených základních práv plnil roli čtvrté instance obecného soudnictví.

V uvedeném případě ale o žádnou z naznačených dvou alternativ nejde. Stěžovatel nenavrhuje zrušení ve věci relevantního jednoduchého práva v důsledku tvrzené protiústavnosti a netvrdí rovněž dotčení v právu plynoucím z čl. 26 odst. 1 Listiny v intenzitě dané rámcem čl. 4 odst. 4 Listiny. Sám Ústavní soud v dané věci takovou intenzitu případného zásahu orgánu veřejné moci do základního práva neshledal, a to i sleduje svoji dosavadní judikaturu v dané věci. V usnesení

sp. zn. II. ÚS 150/04

(nepublikováno) v obdobné věci Ústavní soud konstatoval: "Exekutor vystupuje při své činnosti v postavení podnikatele podle obchodního zákoníku. Podnikáním se rozumí činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Z této definice vyplývá základní charakteristika postavení podnikatele - soustavná činnost prováděná za účelem dosažení zisku a ve vztahu k oprávněnému na vlastní riziko. Je třeba zdůraznit, že exekutor jako podnikatel má z úspěšného provedení exekuce zisk (odměnu), ale současně nese i riziko spočívající v tom, že majetek povinného nebude dostačovat k uspokojení oprávněného, ale i nákladů exekuce. Toto riziko nelze bezdůvodně přenášet na osobu oprávněnou.".

Z takto vyložených důvodů nutno posuzovat návrh stěžovatele na zrušení v ústavní stížnosti napadeného rozhodnutí za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.