Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 483/05 ECLI:CZ:US:2005:2.US.483.05 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal due to mandatory legal representation requirement under § 30 of the Constitutional Court Act.

Geschäftsnummer II.ÚS 483/05
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicant's constitutional complaint regarding the Supreme Administrative Court's dismissal of a cassation appeal. The applicant argued that Article 6 of the ECHR guarantees the right to self-representation, but the Court found the complaint procedurally defective because the applicant failed to meet the mandatory legal representation requirement under § 30 of the Constitutional Court Act. Since the applicant did not correct this defect within the prescribed time limit, the Court dismissed the complaint under § 43 of the same Act.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: The Constitutional Court Act mandates legal representation for appeals to the Constitutional Court, and failure to comply constitutes a fatal defect warranting dismissal regardless of ECHR self-representation rights.

Schlagwörter

KI-generiert
mandatory legal representation Constitutional Court Act self-representation rights procedural defect dismissal Article 6 ECHR cassation appeal jurisdictional requirements

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
Stěžovatel ve svém podání poukazoval na to, že podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má právo se obhajovat osobně a nepotřebuje tedy právní zastoupení advokátem.
čl. 83 Ústavy ČR
čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR
83 Ústavy ČR) přirozeně vychází a je povinen při výkonu své jurisdikce důsledně vycházet z principu, že co do případů, mezí a způsobů může uplatňovat státní moc jen v zákonném a ústavním rámci (zákon o Ústavním soudu; čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl.
čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s čl.
čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR
2 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR), což je v právním státě nezbytná podmínka pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

II. ÚS 483/05

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci podání J. K., bez právního zastoupení, směřujícího proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. června 2005, č. j.3 Ads 39/2005-103, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel dne 29. srpna 2005 podání stěžovatele směřující proti v záhlaví citovanému usnesení Nejvyššího správního soudu, jímž byla odmítnuta kasační stížnost žalobce (stěžovatele) kvůli nedostatku povinného právního zastoupení. Stěžovatel ve svém podání poukazoval na to, že podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má právo se obhajovat osobně a nepotřebuje tedy právní zastoupení advokátem.

Podání nesplňovalo náležitosti stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon" nebo "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel nebyl především právně zastoupen ve smyslu § 30 odst. 1 zákona. Ústavní soud proto stěžovatele dopisem ze dne 7. září 2005 (stěžovateli doručen dne 14. září 2005) vyzval k odstranění vad podání, k čemuž mu stanovil lhůtu 20 dnů od doručení výzvy. Informoval stěžovatele o tom, že ustanovení o povinném právním zastoupení má kogentní charakter, od něhož se nelze odchýlit. Současně Ústavní soud stěžovatele upozornil, že nebudou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny, může Ústavní soud podání (ústavní stížnost) odmítnout ve smyslu § 43 odst. 1 písm. a) zákona. Na tuto výzvu stěžovatel reagoval následně doplněním podání ze dne 30. září 2005, přičemž ovšem nedostatek spočívající v absenci právního zastoupení neodstranil, vycházeje i nadále ze svého přesvědčení, že na základě svého ústavně zaručeného práva samostatně vystupovat v řízení před soudem, jakož i práva svá tvrzení sám obhajovat, nemusí být v řízení před Ústavním soudem právně zastoupen.

Podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, neodstraní-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené. Podmínky tohoto ustanovení byly splněny, neboť lhůta k odstranění vad marně uplynula. Z tohoto důvodu nezbylo soudci zpravodaji než ústavní stížnost dle citovaného ustanovení odmítnout. Ústavní soud na okraj pouze připomíná, že jakožto orgán veřejné moci a orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) přirozeně vychází a je povinen při výkonu své jurisdikce důsledně vycházet z principu, že co do případů, mezí a způsobů může uplatňovat státní moc jen v zákonném a ústavním rámci (zákon o Ústavním soudu; čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR), což je v právním státě nezbytná podmínka pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 11. října 2005

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj