Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 413/04 ECLI:CZ:US:2004:3.US.413.04 KI-generiert

III.ÚS 413/04 · Ústavní soud České republiky

Geschäftsnummer III.ÚS 413/04
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání ve věci ústavní stížnosti J. J., zastoupeného JUDr. B. M. advokátem proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. února 2002 sp. zn. 3 Tz 257/2001, rozhodnutím Vrchního soudu Olomouc ze dne 8. března 2001 sp. zn. 4 To 36/2001 a Krajského soudu Ostrava, pobočka Olomouc ze dne 16. ledna 2001 sp. zn. 29 T 29/94, za účasti Nejvyššího soudu ČR, Vrchního soudu Olomouc a Krajského soudu Ostrava, pobočka Olomouc jako účastníků řízení, t a k t o:

Legislator-Regeste

KI-generiert

III.ÚS 413/04 · Ústavní soud České republiky: Ústavní soud je vždy povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje náležitosti návrhu (ve smyslu ustanovení § 34), zda byla podána včas (ve smyslu ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon č. 182/1993 Sb."), a zda je stěžovatel v řízení řádně zastoupen advokátem (§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb.), a dále zda návrh splňuje i další náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání ve věci ústavní stížnosti J. J., zastoupeného JUDr. B. M. advokátem proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. února 2002 sp. zn. 3 Tz 257/2001, rozhodnutím Vrchního soudu Olomouc ze dne 8. března 2001 sp. zn. 4 To 36/2001 a Krajského soudu Ostrava, pobočka Olomouc ze dne 16. ledna 2001 sp. zn. 29 T 29/94, za účasti Nejvyššího soudu ČR, Vrchního soudu Olomouc a Krajského soudu Ostrava, pobočka Olomouc jako účastníků řízení, t a k t o:

Ústavní stížnost se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í:

Dne 29. 6. 2004 obdržel Ústavní soud návrh stěžovatele, kterým napadá všechna v záhlaví usnesení označená rozhodnutí obecných soudů a uvádí, že těmito rozhodnutími byla údajně porušena jeho práva a svobody ve smyslu článků 10, 36 a 38 Listiny základních práv a svobod, článků 1 a 10 Ústavy a rovněž článků 6 a 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní soud je vždy povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje náležitosti návrhu (ve smyslu ustanovení § 34), zda byla podána včas (ve smyslu ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon č. 182/1993 Sb."), a zda je stěžovatel v řízení řádně zastoupen advokátem (§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb.), a dále zda návrh splňuje i další náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb.

Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb. je možné ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

V dané věci je nepochybné, že posledním procesním prostředkem ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení je usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2002 sp. zn. 3 Tz 257/2001, kterým byla odmítnuta stížnost pro porušení zákona.

S ohledem na dobu, která uplynula ode dne vydání tohoto usnesení (a jeho doručení stěžovateli), je nepochybné, že zákonná 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti byla v daném případě vysoce překročena, a že ústavní stížnost je z tohoto důvodu opožděná.

Tato skutečnost byla rovněž důvodem k tomu, že stěžovatel nebyl vyzýván k odstranění vad podání a k jeho doplnění, neboť ústavní stížnost pro její opožděnost nebylo možné meritorně projednat.

Na základě všech výše uvedených skutečností Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení návrh odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., neboť návrh byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. srpna 2004

JUDr. Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj