Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 369/04 ECLI:CZ:US:2004:3.US.369.04 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal for non-exhaustion of remedies regarding detention denial.

Geschäftsnummer III.ÚS 369/04
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by an individual against lower court decisions denying his release from detention. The petitioner argued that his right to a fair trial was violated, but the Court found he failed to exhaust available legal remedies. Consequently, the Court ruled the complaint inadmissible due to non-exhaustion of procedural means.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 1 písm. e) a § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.; A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all available procedural means to protect their rights.

Schlagwörter

KI-generiert
non-exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility procedural means exhaustion detention release denial fair trial rights

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 1 písm. e) a § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
čl. 3 odst. 3 ve spojitosti s čl. 14 Listiny
čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 5, čl. 36, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny
14, dále z čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 5, čl. 36, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl.
čl. 5 odst. 4 a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 5 odst. 4 a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

III. ÚS 369/04

Ústavní soud rozhodl dne 21. října 2004 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci ústavní stížnosti Ing. K. H., zastoupeného JUDr. D. K. advokátem proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. dubna 2004 sp. zn. 7 To 185/2004 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 12. března 2004 sp. zn. 10 T 281/2003 o zamítnutí žádosti o propuštění z vazby a o ponechání ve vazbě, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Návrhem podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 10. července 2004 se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. dubna 2004 sp. zn. 7 To 185/2004 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 12. března 2004 sp. zn. 10 T 281/2003 o zamítnutí žádosti o propuštění z vazby a o jeho ponechání ve vazbě. Uvedenými rozhodnutími obecných soudů se cítí být dotčen ve svých základních právech a svobodách, vyplývajících z čl. 3 odst. 3 ve spojitosti s čl. 14, dále z čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 5, čl. 36, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 5 odst. 4 a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 10 T 281/2003, jejž si Ústavní soud vyžádal, jakož i z ústavní stížnosti a z jejích příloh, bylo zjištěno následující:

Usnesením ze dne 12. března 2004 č. j. 10 T 281/2003-725 Městský soud v Brně zamítl žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu a zároveň rozhodl o jeho ponechání ve vazbě ve smyslu ustanovení § 67 písm. a) a c) a § 71 odst. 6 tr. řádu. Stížnost do uvedeného rozhodnutí byla následně zamítnuta usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. dubna 2004 č. j. 7 To 185/2004-754.

Dle názoru stěžovatele, obsaženého v předmětné ústavní stížnosti, byl postupem obou soudů zkrácen v právu na slyšení soudem, přičemž v této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 573/02

. Dále namítá neexistenci konkrétních skutečností, jež by odůvodnily naplnění podmínek ponechání ve vazbě dle ustanovení § 67 písm. a) a c) tr. řádu.

Dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud ústavní stížnost pro nevyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva odmítne z důvodu nepřípustnosti. Ústavní soud ve své konstantní judikatuře interpretuje podmínku subsidiarity pro podání ústavní stížnosti v materiálním smyslu, tj. pro její naplnění nepostačuje pouhé uplatnění procesního prostředku k ochraně práva ze strany stěžovatele, nýbrž i nezbytnost namítnout v něm porušení základního práva a svobody, jež je předmětem ústavní stížnosti, a to buď přímým poukazem na příslušné základní právo nebo svobodu, nebo námitkou porušení jednoduchého práva, v němž se dané základní právo nebo svoboda promítá.

Ze stížnosti Ing. K. H., směřující proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 12. března 2004 č. j. 10 T 281/2003-725, podané jeho jménem samostatně oběma jeho obhájci (spis Městského soudu v Brně sp. zn. 10 T 281/2003, č. l. 732-734, 737-739), Ústavní soud zjistil, že v ní stěžovatel námitku zkrácení v právu být příslušným soudem v daném řízení slyšen, neuplatnil.

Pro uvedené nelze, než z pohledu stížnostního bodu - porušení základního práva na slyšení soudem dle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 5 odst. 4 a čl. 6 Úmluvy předmětnou ústavní stížnost v této části odmítnout dle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, z důvodu nepřípustnosti.

Dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

Obecné soudy při posuzování předmětné věci respektovaly kautely, plynoucí z tr. řádu, respektovaly příslušná procesní ustanovení a svoje rozhodnutí řádně a přiléhavě odůvodnily, přičemž v otázce důvodnosti vazby dle § 67 písm. a) a c) tr. řádu adekvátně reagovaly na námitky stěžovatele. Napadenými rozhodnutími tudíž základní práva na nedotknutelnost osobní svobody, na spravedlivý proces a na obhajobu neporušily, pročež nutno posuzovat návrh stěžovatele na zrušení v ústavní stížnosti napadených rozhodnutí v této části za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně, dne 21. října 2004