Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 354/04 ECLI:CZ:US:2004:3.US.354.04 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint when administrative appeal is filed first under subsidiarity principle.

Geschäftsnummer III.ÚS 354/04
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a company against administrative decisions regarding building placement. The applicant argued that their fundamental rights were violated and sought to bypass standard judicial review by filing a constitutional petition. The court ruled that because the applicant had already filed an administrative lawsuit to challenge the Ministry's decision, they had exhausted all ordinary legal remedies. Consequently, the court applied the principle of subsidiarity, determining that the constitutional complaint was inadmissible as the applicant had not utilized the available judicial protection mechanisms first.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.; § 75 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all legal remedies provided by law, unless the complaint substantially exceeds the applicant's own interests and is filed within one year.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint inadmissibility exhaustion of domestic remedies principle of subsidiarity administrative lawsuit prerequisite fundamental rights protection legal remedies hierarchy constitutional court jurisdiction

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.
§ 75 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
Současně se dovolával aplikace ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s tím, že ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy.
§ 72 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb.
čl. 1 a čl. 4 Ústavy ČR

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

III. ÚS 354/04

Ústavní soud rozhodl dne 25. června 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatele E. D., a. s., zastoupeného Mgr. E. H. advokátem o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. června 2002 č. j. 5 A 130/2000-51 a rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 9. března 2004 č. j. 4177/2003/63/O-2575/03, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatel se svým návrhem na zahájení řízení domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí orgánů veřejné moci, přičemž s poukazem na blíže rozvedené výhrady tvrdil, že jimi došlo k dotčení jeho ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 11 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel rovněž uvedl, že vůči citovanému rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj [jímž bylo bez současného vrácení věci správnímu orgánu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí zrušeno rozhodnutí Magistrátu hl. města Prahy, odboru územního rozhodování, č. j. 130656/99/OUR/V/Kos, ze dne 11. února 2000 (ve věci umístění stavby a povolení výjimky pro řešení dopravy v klidu)] podal dne 2. června 2004 "z opatrnosti" správní žalobu dle zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů. Současně se dovolával aplikace ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s tím, že ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda byly stran návrhu splněny formální (procesní) předpoklady a podmínky stanovené zákonem, umožňující následné posouzení jeho věcné opodstatněnosti.

V této souvislosti nemohl odhlédnout v předmětné věci od toho, že stěžovatel využil možnosti podat vůči rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 9. března 2004 č. j. 4177/2003/63/O-2575/03 jím zmíněný žalobní návrh.

Dle § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž uvedené neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Zmíněnými procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se potom ve smyslu § 72 odst. 3 citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou výše uvedenou a dále) vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. § 75 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. stanoví, že Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo.

Z procesního postupu stěžovatele vyplývá, že uplatněním správní žaloby dle zák. č. 150/2002 Sb. realizoval své oprávnění podat opravný prostředek, který mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Jím došlo k zahájení soudního řízení v rámci správního soudnictví, přičemž je třeba zdůraznit, že ochrana ústavně zaručených základních práv v demokratickém právním státě není a nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž musí být a je úkolem celé soustavy orgánů veřejné moci (čl. 1 a čl. 4 Ústavy ČR). Na základě svého žalobního návrhu přitom může stěžovatel dosíci ochrany, které se domáhá návrhem na zahájení řízení před Ústavním soudem.

V důsledku principu subsidiarity ústavní stížnosti v kontextu se skutečností, že stěžovatel opravný prostředek, o němž bylo zahájeno soudní řízení, podal, nebylo lze se potom za naznačených okolností zabývat tvrzeným podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele, resp. zvažovat možnost aplikace § 75 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (srov. obdobně kupř. usnesení ve věci

sp. zn. I. ÚS 339/01

in: Sbírka nálezů a usnesení, Sv. 23, č. 33, str. 383; nález ve věci

sp. zn. II. ÚS 193/94

; tamtéž, Sv. 5, č. 19, str. 159; usnesení ve věci

sp. zn. IV. ÚS 35/04

ze dne 10. června 2004, nepublikováno).

Proto byl návrh stěžovatele jako nepřípustný usnesením odmítnut [§ 43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona]. Pro úplnost se dodává, že totožné rozhodovací důvody dopadají i na tu část návrhového petitu, v němž stěžovatel požadoval zrušení vpředu označeného rozsudku Vrchního soudu v Praze, na což nemůže mít vliv ani jím namítaná skutečnost, že právním názorem v něm vysloveným, s nímž se neztotožňuje, jsou (byly) v dané věci správní orgány při svém rozhodování vázány.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. června 2004