Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 3/04 ECLI:CZ:US:2004:2.US.3.04 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair process due to insufficient warning about appeal deadlines.

Geschäftsnummer II.ÚS 3/04
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a prisoner challenging a district court's decision to convert a suspended sentence to an immediate one. The petitioner argued that the court failed to adequately inform him about the three-day deadline for filing an appeal, causing him to miss the statutory period. The court ruled that while courts must inform defendants of their rights, they are not required to provide detailed instructions on procedural tactics, and the petitioner had a duty to ask clarifying questions if the warning was unclear.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court does not review general court decisions unless basic rights are violated, and the duty to inform does not extend to instructing parties on specific procedural outcomes.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal unfair process claim duty to inform procedural warning statutory appeal deadline vigilantibus iura principle sentence conversion

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.
čl. 36 Listiny základních práv a svobod
Ve stížnosti namítal porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
čl. 83 Ústavy ČR
Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR).
§ 2 odst. 13 tr. ř.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele I. B., t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Jiřice, PS8/3A1, zastoupeného JUDr. Ing. J. N., advokátkou, směřující proti usnesení Okresního soudu ve Vyškově, ze dne 16. září 2003, č. j. 1 T 9/2000-103, za účasti Okresního soudu ve Vyškově jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel podáním došlým Ústavnímu soudu dne 5. ledna 2004, které nesplňovalo náležitosti ústavní stížnosti, brojil proti postupu Okresního soudu ve Vyškově při rozhodování v jeho trestní věci. Po výzvě Ústavního soudu stěžovatel, nyní již právně zastoupen, podání doplnil tak, aby ústavní stížnost splňovala všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). Ve stížnosti namítal porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Toto právo mělo být porušeno postupem Okresního soudu ve Vyškově, proti jehož usnesení ze dne 16. září 2003, č. j. 1 T 9/2000-103, ústavní stížnost směřovala. Uvedeným usnesením bylo rozhodnuto o přeměně podmíněného trestu odnětí svobody na trest nepodmíněný v délce trvání deseti měsíců. Podle názoru stěžovatele porušil Okresní soud ve Vyškově právo na spravedlivý proces tím, že ho nedostatečně poučil o tom, že proti ústavní stížností napadenému usnesení je možno podat stížnost podle ustanovení § 141 a násl. trestního řádu (dále jen "tr. ř."). Na základě poučení se pak stěžovatel mylně domníval, že lhůta k podání stížnosti počíná běžet až dnem doručení usnesení a nikoli již dnem oznámení usnesení. V důsledku toho zmeškal lhůtu a byl tak zkrácen na svých právech, protože opravný prostředek byl Krajským soudem v Brně odmítnut jako opožděně podaný.

Předsedkyně senátu Okresního soudu ve Vyškově ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedla, že jednoznačně vylučuje tvrzení stěžovatele o nesprávném či nedostatečném poučení o podání opravného prostředku. Zdůraznila, že v obdobných případech výslovně upozorňuje na to, že stížnost je přípustná do tří dnů ode dne vyhlášení (doslova uvádí "do 3 dnů od dneška", rozuměno ode dne oznámení). Dále uvedla, že v daném případě nebyl průběh řízení zdokumentován záznamovým zařízením, avšak tvrzené skutečnosti by mohly potvrdit osoby přítomné při veřejném zasedání.

Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do této rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena stěžovatelova základní práva a svobody chráněná ústavním pořádkem České republiky.

Ze spisu, který si Ústavní soud vyžádal od Okresního soudu ve Vyškově, a sice z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 16. září 2003 (č. l. 102) bylo zjištěno, že po vyhlášení usnesení a odůvodnění byl stěžovatel poučen o opravných prostředcích. Po poučení o opravném prostředku do protokolu výslovně uvedl, že se k němu nevyjadřuje. Ačkoliv v protokolu není uvedeno přesné znění poučení, písemné vyhotovení usnesení obsahovalo poučení, kde byla formulace, že "lze proti němu podat stížnost do tří dnů ode dne oznámení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově".

Ústavní soud z takto zjištěného stavu dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná. Poučovací povinnost soudu ve vztahu k obviněnému sice tvoří jednu ze základních zásad trestního řízení a je zdůrazněna v ustanovení § 2 odst. 13 tr. ř., nicméně do poučovací povinnosti nepatří podrobný návod, co by účastník měl nebo mohl v daném případě dělat, aby dosáhl žádaného účinku, ale jen pomoc k tomu, aby mohl, vzhledem k okolnostem konkrétního případu, zákonem stanoveným způsobem dát najevo, co hodlá v řízení učinit (srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 398/03

). Pokud měl stěžovatel pochybnosti o poučení, resp. pokud poučení nerozuměl nebo mu nebylo zcela jasné, měl vznést před skončením veřejného zasedání dotaz na předsedkyni senátu, aby ho srozumitelně poučila o opravných prostředcích. Jestliže se obviněný ke sdělenému poučení nevyjádřil resp. nevznesl upřesňující dotaz, nemohl mít soud pochybnosti o tom, zda obviněný poučení porozuměl. Ústavní soud poukazuje rovněž na jednu ze zásad, které charakterizují právo - a sice zásadu vigilantibus iura, čili bdělým náležejí práva.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti, Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutím obecných soudů došlo v daném případě k porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod a na základě toho mu nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 5. října 2004

JUDr. Dagmar Lastovecká, v. r.

předsedkyně senátu