Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 146/04 ECLI:CZ:US:2006:2.US.146.04 KI-generiert

Constitutional Court annuls Supreme Court ruling denying appeal costs due to factual error and fair trial violation.

Geschäftsnummer II.ÚS 146/04
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Teilweise gutgeheissen (Partially Allowed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court annulated the second operative part of the Supreme Court's decision denying the appellant compensation for appeal costs. The appellant argued that legal fees incurred for her representation should be covered because she was successful in the appeal, contradicting the Supreme Court's finding that no costs were generated. The Court ruled that the Supreme Court's conclusion was factually erroneous and violated the appellant's right to a fair process and property rights by arbitrarily denying compensation for proven expenses.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 of the Act on the Constitutional Court; The principles of a fair process must apply to decisions on cost reimbursement, and a court ruling denying costs based on a factual finding contradicted by the case file violates the right to a fair process and property rights.

Schlagwörter

KI-generiert
fair process rights cost reimbursement appeal factual error ruling property rights violation Constitutional Court review

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 of the Act on the Constitutional Court
§ 82 para. 3 lit. a of the Act on the Constitutional Court
Art. 36 para. 1 and 2 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Art. 6 para. 1 of the Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms
Art. 14 para. 1 of the International Covenant on Civil and Political Rights
1 Úmluvy, neboť jí svým postupem svévolně odepřel kompenzaci nákladů, na níž má za splnění podmínek uvedených v § 142 odst.
§ 37 para. 2 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Art. 90 of the Constitution
§ 11 para. 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Art. 1 para. 1 of Additional Protocol No. 1 to the Convention
1 Úmluvy, neboť jí svým postupem svévolně odepřel kompenzaci nákladů, na níž má za splnění podmínek uvedených v § 142 odst.
§ 243b para. 1 sentence 1, § 224 para. 1 and § 151 para. 1 sentence 1 of the Civil Procedure Code

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

K závěrům Nejvyššího soudu o nákladech dovolacího řízení

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného - ze dne 31. ledna 2006

sp. zn. II. ÚS 146/04

ve věci ústavní stížnosti G. F., a. s., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2004 č. j. 30 Cdo 1063/2003-142, jímž bylo určeno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 2. 2004 č. j. 30 Cdo 1063/2003-142 se ve výroku označeném II. zrušuje.

Odůvodnění

I. Ústavnímu soudu byl dne 10. 3. 2004 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení výroku II. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2004 č. j. 30 Cdo 1063/2003-142, jímž bylo určeno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stěžovatelka se domnívala, že Nejvyšší soud pochybil, když jí nepřiznal náhradu nákladů dovolacího řízení s odůvodněním, že jí v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Dovolací soud měl zohlednit, že se stěžovatelka na základě výzvy Okresního soudu v Prostějově ze dne 30. 4. 2003 k podanému dovolání vyjádřila, a to prostřednictvím svého právního zástupce. Stěžovatelce tak vznikly náklady právního zastoupení, jež jí měly být s ohledem na skutečnost, že byla v dovolacím řízení zcela úspěšná, dovolacím soudem přiznány. Výrok II. napadeného rozhodnutí se tak ocitl ve zjevném rozporu se skutečným stavem věci, a to i přesto, že stěžovatelka ve svém vyjádření k dovolání výslovně požadovala, aby byla dovolatelce, paní Z. P. (dále jen "vedlejší účastnice"), uložena povinnost nahradit náklady dovolacího řízení.

Rozhodnutím Nejvyššího soudu, který v dovolacím řízení zcela úspěšné stěžovatelce nepřiznal náhradu nákladů dovolacího řízení, bylo dle názoru stěžovatelky porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, dále ústavně zaručené právo na právní pomoc ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny, právo na řádný zákonný proces ve smyslu čl. 90 Ústavy a zprostředkovaně i právo vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, neboť majetek stěžovatelky nebyl rozšířen o náhradu nákladů řízení a stěžovatelka utrpěla ve své majetkové sféře újmu, když musela svému právnímu zástupci uhradit odměnu za zpracování vyjádření. Stěžovatelka v této souvislosti odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 4. 7. 2001

sp. zn. II. ÚS 598/2000

(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 23, nález č. 100), v němž je vysloven názor, že právo na přiznání přiměřené náhrady nákladů, které úspěšné straně v řízení vzniknou, je součástí práva na spravedlivý proces a také souvisí, pokud jde konkrétně o náklady právního zastoupení, s právem na právní pomoc ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Z výše uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud vydal nález, jímž výrok II. napadeného usnesení Nejvyššího soudu zruší.

V přípise ze dne 23. 1. 2006 vyslovila stěžovatelka svůj souhlas, aby bylo ve věci upuštěno od ústního jednání.

II. V průběhu řízení před Ústavním soudem došlo ke změně v osobě soudce zpravodaje tak, že v souladu s § 8 odst. 8 rozvrhu práce Ústavního soudu byla s účinností od 22. 6. 2004 tato ústavní stížnost přidělena soudkyni Michaele Židlické. Dle § 8b téhož předpisu se ústavní stížnost projedná v senátu, v němž zasedá soudce zpravodaj, přičemž spisová značka věci zůstává nezměněna. Z tohoto důvodu ve věci rozhodoval čtvrtý senát Ústavního soudu.

Ústavní soud konstatuje, že stížnost byla podána včas a splňuje veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možné přistoupit k jejímu věcnému přezkumu. Za tímto účelem si Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu v Prostějově (dále jen "okresní soud") sp. zn. 10 C 59/2000 a vyjádření Nejvyššího soudu.

Ze spisu okresního soudu sp. zn. 10 C 59/2000 Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2003 č. j. 19 Co 106/2001-120 bylo rozhodnuto o odvolání stěžovatelky a vedlejší účastnice tak, že rozsudek okresního soudu ze dne 18. 10. 2000 č. j. 10 C 59/2000-84, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 1. 2001, č. j. 10 C 59/2000-94 byl potvrzen ve výrocích I. a II., jimiž okresní soud vyslovil, že dohoda o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů uzavřená dne 15. 8. 1997 mezi manželi P. a Z. P. a dohoda o dodatečném vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů sepsaná ve formě notářského zápisu a uzavřená mezi manželi P. a Z. P. dne 2. 6. 1999 jsou vůči stěžovatelce právně neúčinné. Ve výrocích III., IV. a V., týkajících se poskytnutí peněžité náhrady a náhrady nákladů řízení, krajský soud předmětný rozsudek okresního soudu zrušil a v tomto rozsahu jej vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Dne 24. 4. 2003 podala vedlejší účastnice proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2003 č. j. 19 Co 106/2001-120 dovolání, a to do té části, ve které byly potvrzeny výroky I. a II. rozsudku okresního soudu ze dne 18. 10. 2000 č. j. 10 C 59/2000-84, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 1. 2001 č. j. 10 C 59/2000-94. Stěžovatelka obdržela dovolání vedlejší účastnice dne 9. 5. 2003 společně s usnesením okresního soudu ze dne 30. 4. 2003 č. j. 10 C 59/2000-134, v němž byla vyzvána, aby se k podanému dovolání vyjádřila, a to ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení. Vyjádření stěžovatelky k dovolání bylo doručeno okresnímu soudu dne 15. 5. 2003, přičemž v závěru svého vyjádření stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl a aby byla vedlejší účastnici uložena povinnost nahradit stěžovatelce náklady dovolacího řízení. Nejvyšší soud usnesením ze dne 4. 2. 2004 č. j. 30 Cdo 1063/2003-142 dovolání odmítl, neboť nebylo shledáno přípustným, přičemž ve výroku II. stanovil, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení. V odůvodnění svého usnesení k tomu uvedl, že o náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, neboť dovolatelka (vedlejší účastnice) s ohledem na výsledek řízení na náhradu nákladů nemá právo a žalobci (stěžovatelce) v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

III. Nejvyšší soud k ústavní stížnosti uvedl, že bez nahlédnutí do spisu, který nemá k dispozici, nemůže bližší vyjádření poskytnout, proto odkazuje bez dalšího na obsah svého usnesení ze dne 4. 2. 2004 č. j. 30 Cdo 1063/2003-142. Nejvyšší soud rovněž vyslovil souhlas s upuštěním od ústního jednání.

IV. Ústavní soud následně posoudil věcnou stránku ústavní stížnosti, přičemž shledal, že ústavní stížnost je důvodná.

Jak vyplývá z ustálené judikatury Ústavního soudu, principy spravedlivého procesu nutno aplikovat nejen na rozhodování ve věci samé, nýbrž i na rozhodování o náhradě nákladů, jež účastník řízení vynaložil v souvislosti s uplatňováním či bráněním svého práva (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005

sp. zn. IV. ÚS 310/2005

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 38, nález č. 180, dostupný na www.judikatura.cz, nález Ústavního soudu ze dne 2. 5. 2002,

sp. zn. III. ÚS 455/01

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 26, nález č. 57, nález Ústavního soudu ze dne 4. 7. 2001

sp. zn. II. ÚS 598/2000

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 23, nález č. 100).

Závěr dovolacího soudu, jenž odůvodnil své rozhodnutí o nepřiznání náhrady nákladů stěžovatelce tím, že jí žádné náklady nevznikly, byl Ústavním soudem shledán v extrémním rozporu s obsahem soudního spisu, neboť stěžovatelka zcela prokazatelně využila v souvislosti s vyjádřením k dovolání vedlejší účastnice služeb advokáta. Dovolací soud tím, že své rozhodnutí, pokud jde o výrok II., založil na skutečnosti, jež nejenže nemá oporu ve spisovém materiálu, nýbrž je s ním dokonce v příkrém rozporu, porušil ústavně zaručené právo stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, neboť jí svým postupem svévolně odepřel kompenzaci nákladů, na níž má za splnění podmínek uvedených v § 142 odst. 1 občanského soudního řádu zákonný nárok. Tímto postupem Nejvyšší soud současně neoprávněně zasáhl do ústavně zaručeného práva stěžovatelky vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 Listiny, neboť v důsledku jeho rozhodnutí byl majetek stěžovatelky zmenšen o náklady vzniklé v průběhu dovolacího řízení, jejichž náhrada by jí jinak náležela.

I v případě, že by dovolací soud slovy "žalobci (stěžovatelce) žádné náklady nevznikly", mínil toliko, že stěžovatelce nevznikly náklady, jež by bylo možné považovat za náklady účelně vynaložené k uplatňování jejího práva ve smyslu § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, nemohlo by takové odůvodnění s ohledem na svou vágnost a absenci důvodů, pro něž nelze náklady vynaložené stěžovatelkou považovat za účelně vynaložené, z hlediska kautel spravedlivého procesu obstát.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud v souladu s § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil výrok II. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2004 č. j. 30 Cdo 1063/2003-142.