Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 375/03 ECLI:CZ:US:2003:3.US.375.03 KI-generiert

III.ÚS 375/03 · Ústavní soud České republiky

Geschäftsnummer III.ÚS 375/03
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele Ing. V. M., o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2003, čj. 21 Cdo 294/2003-144, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 8. 2002, čj. 14 Co 509/2002-101, návrhu na odložení vykonatelnosti rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 17. 1. 2002, čj. 11 C 19/2001-82, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2003, čj. 21 Cdo 294/2003-144, návrhu na určení, že oznámení o uložení anonymní zásilky není oznámením o uložení zásilky obsahující rozsudek čj. 11 C 19/2001-82, návrhu na zrušení § 149 zákona č. 99/1963 Sb. a § 30 (odst. 1) zákona č. 182/1993 Sb., návrhu na spravedlivé zadostiučinění ve výši 113.500,- Kč a návrhu na náhradu nákladů řízení ve výši 6.000,- Kč, takto:

Legislator-Regeste

KI-generiert

III.ÚS 375/03 · Ústavní soud České republiky: V takto stanovené lhůtě však navrhovatel předmětnou vadu svého návrhu neodstranil, přičemž z jeho vyjádření, doručeného Ústavnímu soudu dne 10. 11. 2003, vyplývá, že tak učinit nemíní, event. že již své povinnosti dostál, s čímž se Ústavní soud - vzhledem k výše uvedenému - nemůže ztotožnit. Proto Ústavnímu soudu nezbylo než předmětný návrh (jako celek), z důvodu neodstranění jeho vad, odmítnout [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona], jak je z výroku tohoto usnesení patrno. K tomu je třeba dodat, že povinnost právního zastoupení v takovýchto případech, jak vyplývá z konstantní judikatury Ústavního soudu, za protiústavní pokládat nelze.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

III. ÚS 375/03

Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele Ing. V. M., o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2003, čj. 21 Cdo 294/2003-144, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 8. 2002, čj. 14 Co 509/2002-101, návrhu na odložení vykonatelnosti rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 17. 1. 2002, čj. 11 C 19/2001-82, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2003, čj. 21 Cdo 294/2003-144, návrhu na určení, že oznámení o uložení anonymní zásilky není oznámením o uložení zásilky obsahující rozsudek čj. 11 C 19/2001-82, návrhu na zrušení § 149 zákona č. 99/1963 Sb. a § 30 (odst. 1) zákona č. 182/1993 Sb., návrhu na spravedlivé zadostiučinění ve výši 113.500,- Kč a návrhu na náhradu nákladů řízení ve výši 6.000,- Kč, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel podal Ústavnímu soudu návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl doručen Ústavnímu soudu dne 28. 7. 2003. Tímto návrhem brojil proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2003, čj. 21 Cdo 294/2003-144, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 8. 2002, čj. 14 Co 509/2002-101, když tvrdil, že porušují jeho ústavně zaručená práva. V souvislosti se zmíněnou ústavní stížností učinil další návrhy tak, jak vyplývají ze záhlaví tohoto rozhodnutí.

Výše uvedené podání navrhovatel doplnil dopisem doručeným Ústavnímu soudu dne 24. 9. 2003. Z jeho příloh vyplynulo, že navrhovateli byl Českou advokátní komorou (ČAK) určen - za splnění určitých podmínek - advokát JUDr. T. K. (přípis ČAK ze dne 11. 8. 2003, čj. 04-3800/03), a dále, že mezi navrhovatelem a jemu ustanoveným advokátem nedošlo, pokud jde o převzetí zastoupení, ke shodě, neboť navrhovatel v rozporu s podmínkou ČAK odmítl povinnost hradit hotové výlohy, obě strany se rovněž neshodly na právním postupu v řízení o nyní posuzovaném návrhu.

Vzhledem k tomu, že určení advokáta prostřednictvím ČAK právní vztah zastoupení bez dalšího nezakládá, když takový vztah je založen smlouvou o zastoupení, jejímž dokladem je plná moc, dospěl Ústavní soud k závěru, že uvedený návrh nesplňoval podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), a tak navrhovatele vyzval k odstranění jeho formálních vad spočívajících v nedostatku právního zastoupení (§ 30 odst. 1 zákona). K odstranění formálních vad byla navrhovateli stanovena lhůta v trvání 30 dnů a současně mu bylo výslovně sděleno, že pokud vady návrhu neodstraní, tento bude bez dalšího odmítnut podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona. Podle poštovní doručenky tuto výzvu navrhovatel převzal dne 31. 10. 2003.

V takto stanovené lhůtě však navrhovatel předmětnou vadu svého návrhu neodstranil, přičemž z jeho vyjádření, doručeného Ústavnímu soudu dne 10. 11. 2003, vyplývá, že tak učinit nemíní, event. že již své povinnosti dostál, s čímž se Ústavní soud - vzhledem k výše uvedenému - nemůže ztotožnit. Proto Ústavnímu soudu nezbylo než předmětný návrh (jako celek), z důvodu neodstranění jeho vad, odmítnout [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona], jak je z výroku tohoto usnesení patrno. K tomu je třeba dodat, že povinnost právního zastoupení v takovýchto případech, jak vyplývá z konstantní judikatury Ústavního soudu, za protiústavní pokládat nelze.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 11. prosince 2003