Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 233/03 ECLI:CZ:US:2004:3.US.233.03 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal as clearly unfounded regarding contract termination and commercial good faith.

Geschäftsnummer III.ÚS 233/03
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court dismissed the applicant's constitutional complaint as clearly unfounded without a hearing. The applicant argued that the lower courts erred in evaluating a contract for kitchenware and pressure cookers, claiming the seller's failure to respond to a termination request violated good faith and that the contract allowed for modification rather than simple termination. The court found that the lower courts properly addressed all claims, including the statute of limitations and the validity of the contract, and that the applicant's reliance on previous constitutional rulings did not apply to the specific facts of this case.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.: The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as clearly unfounded if the facts and law show no reasonable basis for the alleged violation of fundamental rights.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal clearly unfounded standard contract termination validity good faith commercial practice statute of limitations defense lower court review scope contract modification vs termination

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
§ 237 odst. 1 písm. c) obč. soudního řádu
stupně bylo odmítnuto, když soud neshledal jeho přípustnost dle § 237 odst. 1 písm. c) obč. soudního řádu.
§ 212 obč. soudního řádu
§ 212 odst. 1 a 5 obč. soudního řádu
§ 3 odst. 1 obč. zákoníku
Pokud šlo o rozhodnutí o úrocích z prodlení, odvolací soud posoudil pouze odlišně počátek lhůty, od níž byla žalovanému povinnost uložena, a to za použití § 3 odst. 1 obč. zákoníku.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

III. ÚS 233/03

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 15. července 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele P. G., zastoupeného JUDr. J. M., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. června 2002 č. j. 25 Co 192/2002-202 a Okresního soudu v Mělníku ze dne 5. února 2002 č. j. 6 C 592/99-150, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označených rozsudků, odůvodnil ústavní stížnost tím, že se jimi cítí dotčen v právech, která jsou zakotvena v čl. 96 Ústavy České republiky, v čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázal na okolnosti, za nichž byla uzavřena kupní smlouva týkající se koupě nádobí a tlakové poklice, tj. zboží prodávaného žalobcem, a za nichž požádal společně s manželkou o její zrušení. Vyslovil přesvědčení, že jednání prodávajícího poté co obdržel sdělení, ve kterém jej požádal o zrušení kupní smlouvy z vážných rodinných důvodů, bylo v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku i s dobrými mravy, když na sdělení nereagoval a podal žalobu, která mu byla doručena společně s platebním rozkazem po době delší než tři roky. Dále namítl, že soudy hodnotily předmětnou smlouvu chybně - sám ji považuje za zmatečnou, nejednoznačnou a v rozporu s běžnými kupními smlouvami. Neztotožňuje se ani se závěry soudů, které se vztahují k možnosti či nemožnosti od smlouvy odstoupit - sám trvá na tom, že v kupní smlouvě je sjednána možnost její změny a pod tento pojem lze podřadit i dohody o jejich zrušení, což v normálním obchodním životě, jak fyzických tak právnických osob, možné je. Poukázal také na námitku promlčení, kterou vznesl a k níž soudy nepřihlédly, jakož i na chování reprezentanta, jednajícího za prodávajícího.

Předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze se ve svém vyjádření odvolala na obsah stížností napadeného rozsudku a vyslovila přesvědčení, že je tato neopodstatněná.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a). § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu a rozsudku Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 6 C 592/99, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. června 2002 č. j. 25 Co 192/2002-202 a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. února 2003 č. j. 33 Odo 850/2002-247 bylo zjištěno, že dovolání stěžovatele směřující proti rozhodnutí soudu II. stupně bylo odmítnuto, když soud neshledal jeho přípustnost dle § 237 odst. 1 písm. c) obč. soudního řádu. Krajský soud v Praze přezkoumal odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku v souladu s § 212 a § 212 odst. 1 a 5 obč. soudního řádu a důvodně konstatoval, že jmenovaný soud provedl dokazování v potřebném rozsahu, na základě tohoto řádně zjistil skutkový stav a učinil také ve věci samé správné právní závěry. Pokud šlo o rozhodnutí o úrocích z prodlení, odvolací soud posoudil pouze odlišně počátek lhůty, od níž byla žalovanému povinnost uložena, a to za použití § 3 odst. 1 obč. zákoníku. Soud I. stupně ve vyčerpávajícím odůvodnění správně zhodnotil obsah kupní smlouvy i úkon žalovaného, kterým projevil vůli od ní odstoupit, vyložil proč dospěl k závěru, že byla uzavřena za prodávajícího osobou oprávněnou, které skutečností svědčí o její platnosti a o tom, že žalovaný své povinnosti ze smlouvy vyplývající porušil. Platnost kupní smlouvy a právní vztahy z této vzniklé, s ohledem na datum uzavření smlouvy, důvodně hodnotil dle občanského zákona, ve znění platném a účinném k 1. prosinci 1995. Poněvadž se soudy obou stupňů vypořádaly se všemi námitkami v řízení žalovaným uplatněnými a zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu za použití shodných námitek dovolává, zjištěn nebyl, lze na odůvodnění jejich rozhodnutí v dalším odkázat. Pokud stěžovatel ve svém návrhu poukázal na rozhodnutí ve věci

sp. zn. IV. ÚS 182/01

, je třeba uvést, že v něm Ústavní soud k otázce odstoupení od smlouvy vyslovil právní názor, týkající se hodnocení formulací a pojmů, použitých ve smlouvě, pokud tyto lze vykládat rozdílně - takové však v předmětné smlouvě shledány nebyly. S možností aplikace nálezu Ústavního soudu ve věci

sp. zn. IV. ÚS 276/99

ze dne 11. 10. 1999 se soud I. stupně, v souladu se zjištěným obsahem smlouvy, rovněž vypořádal.

Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným, a proto dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 S., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. července 2004