Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 211/03 ECLI:CZ:US:2003:3.US.211.03 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed because administrative appeal was not exhausted before filing.

Geschäftsnummer III.ÚS 211/03
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint regarding a tax court judgment. The applicant argued violations of fair trial rights and equality, but the Court ruled the complaint inadmissible because the applicant had not exhausted the administrative appeal process. The Court applied a specific procedural rule stating that a constitutional complaint is only admissible after the final administrative remedy, in this case the cassation appeal, has been decided.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all legal remedies, specifically requiring the final administrative decision to be rendered before the complaint can be considered.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies constitutional complaint admissibility administrative appeal cassation appeal legal protection hierarchy

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 34 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
Sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

III. ÚS 211/03

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. Ch., zastoupeného JUDr. Z. F., advokátkou proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. ledna 2003, sp. zn. 22 Ca 29/2002, mimo ústní jednání dne 26. května 2003 soudcem zpravodajem JUDr. Jiřím Muchou, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1,

§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], brojil stěžovatel ve své daňové věci proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. ledna 2003 (22 Ca 29/2002-33) a tvrdil, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) a zásada rovnosti účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Stěžovatel proto navrhl zrušení ústavní stížností napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, jak je vpředu označeno.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení (§ 75 odst. 1 zákona).

Podle sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., o postupu týkajícím se výkladu přípustnosti a lhůty k podání ústavní stížnosti při souběžném podání ústavní stížnosti a mimořádného opravného prostředku s výjimkou obnovy řízení, platí, že napříště budou soudci a senáty Ústavního soudu vykládány přípustnost a lhůta k podávání ústavní stížnosti, o které Ústavní soud rozhoduje podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, v případě jejího souběhu s mimořádnými opravnými prostředky s výjimkou obnovy řízení takto:

1. Ústavní stížnost bude považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

2. Šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti počne běžet dnem doručení rozhodnutí

o mimořádném opravném prostředku bez ohledu na způsob rozhodnutí o něm. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.

Ze samotného obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel napadl rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. ledna 2003 (22 Ca 29/2002-33) kasační stížností.

Za tohoto stavu věci je zřejmé, že za rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, nutno považovat rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o podané kasační stížnosti. Pokud stěžovatel nevyčerpal poslední prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona), nemohla být jeho ústavní stížnost věcně projednána, neboť není v souladu s označeným a citovaným sdělením Ústavního soudu přípustná; proto byla posouzena Ústavním soudem jako nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona) a bylo nutno ji odmítnout [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak je patrno z výroku tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 26. května 2003