Constitutional Court voids lower court ruling for ignoring mandatory statutory amendment reducing fine limits before judgment.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic annulled the Regional Court's decision rejecting the plaintiff's administrative appeal. The plaintiff argued violations of property rights and fair trial guarantees, while the lower court upheld a 500,000 CZK fine based on the pre-amendment law. The Court ruled that the lower court erred by failing to apply the mandatory new law which lowered the fine threshold, constituting an arbitrary exercise of power that violated the Constitution.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 154 odst. 1 obč. ř.; § 246c obč. ř.: If a mandatory legal provision governing an administrative decision is amended before the court renders its judgment, the court must apply the new law; failure to do so constitutes arbitrary power and violates constitutional rights.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Změna právní úpravy po uložení pokuty za správní delikt, ale před rozhodováním soudu o správní žalobě
Nález
Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 3. června 2004
sp. zn. II. ÚS 168/03
ve věci ústavní stížnosti A. K., s. r. o., proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 10. 12. 2002 sp. zn. 29 Ca 151/2001, jímž byla zamítnuta stěžovatelova žaloba proti rozhodnutí Magistrátu města Brna - odboru územního a stavebního řízení z 2. 3. 2001 č. j. OÚSRU 01/03446/Do, kterým byla stěžovateli uložena pokuta podle stavebního zákona.
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2002 č. j. 29 Ca 151/2001-59 se zrušuje.
Odůvodnění
Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2002, č. j. 29 Ca 151/2001-59. Tvrdí, že byla porušena jeho práva, zakotvená v Listině základních práv a svobod, konkrétně právo na vlastnictví podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na podnikání podle čl. 26 odst. 1 Listiny, právo nebýt opakovaně stíhán za totéž jednání podle čl. 40 odst. 5 Listiny a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny. Dále namítá, že byl porušen i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.
Ústavní soud si vyžádal spis Krajského soudu v Brně sp. zn. 29 Ca 151/2001, z něhož vyplývá, že vedlejší účastník, Magistrát města Brna - odbor územního a stavebního řízení rozhodnutím ze dne 2. 3. 2001 č. j. OÚSRU 01/03446/Do uložil stěžovateli podle § 106 odst. 3 písm. c) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, pokutu ve výši 500 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu, o níž rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. 12. 2002 č. j. 29 Ca 151/2001-59, tak, že ji zamítl.
Ústavní soud je při svém rozhodování vázán petitem ústavní stížnosti, avšak není vázán důvody, které jsou stěžovatelem uváděny.
Ústavní soud nemohl přehlédnout, že ústavní stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Brně byl vydán po účinnosti nálezu Ústavního soudu publikovaného ve Sbírce zákonů pod č. 405/2002 Sb., kterým bylo novelizováno ustanovení § 106 odst. 3 stavebního zákona a to tak, že z tohoto ustanovení byla vypuštěna slova ... "od 500 000 Kč". Tento nález (
sp. zn. Pl. ÚS 3/02
, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 27, nález č. 105) se stal účinným 6. 9. 2002 a Krajský soud v Brně rozhodoval až 10. 12. 2002. Přitom rozhodnutí vedlejšího účastníka řízení, Magistrátu města Brna - odboru územního a stavebního řízení, proti kterému směřovala správní žaloba stěžovatele, bylo vydáno ještě za platnosti původního znění § 106 odst. 3 stavebního zákona, kde byla stanovena jako nejnižší hranice pro uložení pokuty částka 500 000 Kč. Na tuto změnu krajský soud nereagoval a nevysvětlil, proč i po této zásadní změně citovaného ustanovení zůstaly zachovány důvody pro uložení původní pokuty ve výši 500 000 Kč. Přitom podle § 154 odst. 1 ve spojení s § 246c občanského soudního řádu, ve znění platném v době rozhodování soudu, je rozhodující stav v době vyhlášení rozsudku.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy, a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do jejich rozhodovací činnosti zasahuje pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod chráněných Ústavou České republiky (dále jen "Ústava"). Za takovou situaci výjimečně považuje i nesprávnou aplikaci jednoduchého práva obecnými soudy, a to tehdy, došlo-li k jejich porušení v důsledku svévole, např. nerespektováním kogentní normy anebo v důsledku interpretace, která je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.
Došlo-li ke změně kogentního ustanovení zákona, podle kterého rozhodoval státní orgán, jehož rozhodnutí podléhalo soudnímu přezkumu, tak, že v době, kdy o přezkumu rozhodoval soud, platilo již jiné zákonné ustanovení, které zásadním způsobem změnilo předchozí úpravu, podle níž bylo napadené rozhodnutí vydáno, musí se soud, pro který je rozhodující stav v době vydání rozsudku, s novým zněním zákona vypořádat. Pokud tuto změnu ani nezaznamená a rozhoduje tak, jako by ji ani nevzal na vědomí, jde z jeho strany o projev libovůle, který zakládá porušení Ústavou zaručených práv účastníka řízení. Takovým postupem je porušen čl. 90 Ústavy, podle kterého jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům.
Vzhledem k uvedeným důvodům Ústavní soud rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2002 č. j. 29 Ca 151/2001-59 podle § 82 odst. 1 a odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zrušil.