IV.ÚS 715/02 · Ústavní soud České republiky

IV. ÚS 715/02

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti JUDr. D. S., proti usnesení Městského soudu v Praze, čj. 22 Co 2/2002-87, ze dne 16. 8. 2002, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 6. 2001, čj. 6 C 293/94-49, Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 6 C 293/94, ze dne 11. 5. 1995, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 2. 2001, čj. 25 E 589/2000-9, a usnesení Městského soudu v Praze, čj. 22 Co 78/2002-2, ze dne 31. 5. 2002,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst., čl. 37 odst. 2, čl. 38 odst. 1 a odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými byl zavázán k úhradě předmětné částky, nebylo vyhověno podaným opravným prostředkům a ve věci bylo rozhodnuto o vedení exekučního řízení. Dle sdělení předsedy senátu 6 C Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 12. 2002 bylo ve věci, vedené pod sp. zn. 6 C 293/94, podáno dovolání a věc bude spolu se spisem předložena Nejvyššímu soudu ČR. Dle sdělení předsedkyně senátu 25 E téhož soudu ze dne 7. 1. 2003 bylo rovněž ve věci, vedené pod sp. zn. 25 E 589/2000, podáno dovolání, které bude postoupeno Nejvyššímu soudu ČR.

Plénum Ústavního soudu, s ohledem na názor Evropského soudu pro lidská práva, vyslovený v rozhodnutí ze dne 12. 11. 2002 ve věci stížnosti č. 46129/99 a č. 47273/99, přijalo závěr, že v případě podání mimořádného opravného prostředku a souběžně podané ústavní stížnosti bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Běh zákonné šedesátidenní lhůty k podání ústavní stížnosti dle ust.§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, počne běžet teprve dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení, a to bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.

Uvedené závěry Ústavního soudu byly v souladu s ust. § 2 odst. 1 písm. b) zák. č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, publikovány ve formě sdělení pod č. 32/ 2003 Sb.

Vzhledem k tomu, že projednávaná ústavní stížnost byla odevzdána k poštovní přepravě před tímto datem, Ústavní soud musel v daném případě posoudit použitelnost svého sdělení s ohledem na princip předvídatelnosti, neboť stěžovatel, s ohledem na dosavadní rozhodovací praxi Ústavního soudu, podal v dobré víře současně s ústavní stížností i dovolání, a nemohl následný vývoj názorů tohoto soudu vyjádřený ve sdělení č. 32/2003 Sb. předvídat. Ústavní soud přesto dospěl k závěru, že v daném případě lze pravidla svého rozhodování obsažená ve sdělení č. 32/2003 Sb. použít, a to vzhledem k tomu, že ústavní práva stěžovatele nejsou tímto postupem nijak dotčena. Nejvyšší soud o jeho dovolání dosud nerozhodl, a stěžovatel proto bude případně moci v budoucnu napadnout nejen rozhodnutí o dovolání, ale i rozhodnutí obecných soudů mu předcházející.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel podal souběžně s ústavní stížností i dovolání, je uvedený závěr nutné aplikovat i na projednávanou věc, a ústavní stížnost proto posuzovat jako návrh předčasný, který nezbylo než dle § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítnout jako návrh nepřípustný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. března 2003

JUDr. Eva Zarembová

soudce zpravodaj