Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 549/02 ECLI:CZ:US:2002:4.US.549.02 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal claiming police delay violated privacy rights against criminal investigation.

Geschäftsnummer IV.ÚS 549/02
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a citizen against the rejection of his request to delay a criminal report. The petitioner argued that the police delay and subsequent prosecutor's confirmation violated his privacy rights under Article 10 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court ruled that the relationship between the state and the accused is governed by criminal procedure rules, and no constitutional right exists for an individual to demand that another person be prosecuted or that specific acts be classified as crimes.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.; čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod; The Constitutional Court does not review the lawfulness of administrative decisions unless basic rights are violated, and there is no constitutional right for an individual to demand that another person be criminally prosecuted or that specific acts be classified as crimes.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint privacy rights criminal investigation police delay Charter of Fundamental Rights state prosecution basic rights protection

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.
čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
čl. 83 Ústavy ČR
Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR).
čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny
Jak již Ústavní soud judikoval, z čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny lze dovodit charakteristický znak moderního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu.
čl. 87 odst. 1 lit. d) Ústavy ČR
Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci tyto zásady neporušuje a žádné základní právo stěžovatele na takový druh "satisfakce" v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 lit. d) Ústavy ČR nezakládá" (usnesení Ústavního soudu
§ 43 odst. 2 lit. a) zákona
Za dané situace a vzhledem ke všem zde uvedeným okolnostem proto Ústavní soud shledal předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji, dle ustanovení § 43 odst. 2 lit. a) zákona odmítl.
§ 43 odst. 3 zákona
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti Ing. R. P., zastoupeného JUDr. P.P., advokátkou, proti usnesení Okresního státního zastupitelství České Budějovice ze dne 10. června 2002, sp. zn. 1 Zn 3203/2002, ve spojení s usnesením Policie ČR ze dne 12. dubna 2002, ČTS: ORCH - 224/Tč - OK - 2002,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 13. srpna 2002 byla Ústavnímu soudu ve lhůtě dle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení napadeného rozhodnutí státního zastupitelství, kterým byla zamítnuta jeho stížnost do odložení jeho trestního oznámení učiněného před policejním orgánem.

Stěžovatel v ústavní stížnosti podrobně popsal okolnosti v nichž shledal porušení svého základního práva zaručeného v čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.

Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad zákonností rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci, jestliže nedošlo rozhodnutím těchto orgánů k porušení základních práv a svobod chráněných normami ústavního pořádku ČR.

Jak již Ústavní soud judikoval, z čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny lze dovodit charakteristický znak moderního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci tyto zásady neporušuje a žádné základní právo stěžovatele na takový druh "satisfakce" v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 lit. d) Ústavy ČR nezakládá" (usnesení Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 361/96

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 7, str. 345).

V odložení věci policejním orgánem a následném potvrzení tohoto rozhodnutí státním zastupitelstvím, nelze spatřovat porušení citovaných ústavně zaručených subjektivních veřejných práv stěžovatele, jejichž ochrana spadá do kompetence Ústavního soudu. Neexistuje totiž ústavně zaručené subjektivní právo fyzické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, resp., aby určité jednání bylo klasifikováno jako konkrétní trestný čin.

Za dané situace a vzhledem ke všem zde uvedeným okolnostem proto Ústavní soud shledal předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji, dle ustanovení § 43 odst. 2 lit. a) zákona odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 27. září 2002

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu